Kartáček na zuby a záclony. Lidé zasažení povodněmi mají skromná přání
Zuzana Fendrychová | 11. 10. 2024 | Vstoupit do diskuze
Dům rodiny Jiřiny Schwarzerové z Bělé pod Pradědem už podruhé zasáhly povodně. Nejprve v roce 2022, ale to bylo vody maximálně po kotníky, a teď v září znovu. Jenže tentokrát už barák zachránit nejde. Z grantu od Partners si alespoň pořídí do bytu, který jim nabídla obec, skříně a záclony. „Protože je nám tam vidět jak do vitríny, abychom si to tam alespoň trochu zútulnili,“ říká s emocemi v hlase paní Jiřina.

Ale pěkně od začátku. VIP poradkyně Monika Souza sice pracuje v Brně, ale relaxovat jezdí do Bělé pro Pradědem. S manželem a tatínkem tam jeli o víkendu vyklízet po povodních 150 let starou chalupu (taky zasaženou povodněmi, ale dobře pojištěnou) a při té příležitosti Monika s místním starostou řešila, zda není někdo, komu by grant od Partners mohl pomoci. „Starosta i lidi v humanitární pomoci, kam jsem šla s dekami a pár dalšími věcmi – mi hned řekli shodné jméno, a tak jsem začala hledat. Nejprve u sousedů, tam už nebyli, protože jim obec přidělila byt v bývalých jeslích. No byt, spíš takový holobyt jen s malou kuchyní,“ vzpomíná Monika na první setkání s paní Jiřinou Schwarzerovou, „Začala mi vyprávět, že jejich dům snad už takto opravovali podruhé a že si brali i dotace na rekonstrukci. A hned pár dní poté, co podlahy dokončili, jim všechno vzala voda. A jak tam prý seděli v tom bahně, tak jí manžel říká, že se chce oběsit, protože už na to nemá. Ona že by taky, ale mají dvě dcery a musí jet dál. To mě nejvíc zasáhlo.“


„Sílu mi teď dává práce a že když přijdu do nového bytu, tak to tam postupně dáváme dohromady, abychom něco měli. Já už na mysli neklesám, spíš už teď pomalu stoupám. Muž se ale ještě nesměje, pro něj je to víc stresující a náročné,“ popisuje aktuální rozpoložení Jiřina Schwarzerová.


Přemýšlet jinak
Dům naštěstí po převodu do osobního vlastnictví rodina pojistila proti povodním a záplavám. Pojistné se bude hodit, až bude dumat, jak otázku bydlení v budoucnu vyřeší. „Už ale musíme přemýšlet jinak, protože už by ho nikdy nikdo u vody nepojistil. A kdyby přišla další povodeň, což se dá předpokládat, tak bysme byli znovu na samém začátku. Sice dva statici řekli, že barák může stát, ale je neopravitelný – jde o starý, ještě německý dům bez solidních základů. Musíme o tom prostře popřemýšlet, co a jak dál. Teď je ale teprve začátek, kdy se člověk pomaličku rozhoupává a odráží. Až pak se uvidí,“ mluví velmi rozumně maminka dvou dcer. Té mladší bude za pár dnů 15 let, oslavu prý s pomocí sestry paní Jiřina zorganizuje: „Alenka chodí do školy, snášela to blbě, ale teď už trošičku líp, protože vidí, že může mít nějaký nový vlastní pokojíček a svůj klid v novém bytě.“


Ostatně zařizování příbytku je teď to hlavní, co rodiče řeší i díky grantu od Partners. „Určitě peníze půjdou na bydlení, na nějaké skříně, abychom měli kam vůbec uložit věci. A pak přemýšlíme nad pračkou a sušičkou, to jsou hlavní pomocníci v domácnosti,“ svěřila se paní Jiřina, když mluvila o tom, že nyní nosí prádlo kilometr v pytli na zádech k sousedce, která jí nabídla pomoc s praním. A pak ještě s nadsázkou vtipně dodala, „Určitě nepojedeme na dovolenou – koneckonců my byli s mým chlapem u moře jen jednou v životě, před snad 17 lety.“
„Obec nám hodně pomohla, že nám zařídila to bydlení. To je vůbec to nejlepší, co mohli udělat. A mohli jsme pak i do hasičárny si dojít pro nějaké věci díky humanitární pomoci. A jedni mladí lidi ze Šumperka nám hned v začátku pomohli jako první – přivezli třeba zubní kartáčky, vždyť my jsme nikoho neviděli 4 dny,“ uzavírá naše povídání Jiřina Schwarzerová.
Přečtete si také příběhy Miroslava Beránka a pana Radka.
PŘEJEME VŠEM LIDEM, KTERÉ ZASÁHLY POVODNĚ, HODNĚ SIL!
Foto: archiv Moniky Souzy
Komentáře
Celkem 0 komentářů v diskuzi