Jan Van Zwieten: Mám svůj klub 70+

Lucie Weissová | 26. 11. 2019 | Vstoupit do diskuze

Sportovní a mentální koučové z institutu Mentally Fit se po celém světě starají mj. o 25 olympijských vítězů. A nechyběli ani na posledních akcích Petra Kroupy. My udělali rozhovor s jeho zakládajícím členem Jan Van Zwietenem.

Jan Van Zwieten je bývalý vrcholový sportovec a zakládající člen Mentally Fit v Holandsku. A také velká kapacita nejen ve sportovních kruzích.

Mentally Fit má kořeny v Belgii. Vy žijete v Holandsku. Jak začala vaše spolupráce?
Institut vznikl v Belgii v roce 1996 a po několika úspěšných letech se kolegové rozhodli, že by bylo fajn proniknout i do sousedního Nizozemí. Začali se porozhlížet po schopných lidech a oslovili mě. Kontakt dostali od mého parťáka na tenis, který shodou okolností hrál i s mým (dnes již) kolegou z Mentally Fit. Věděli, že se pohybuji v tenisovém prostředí, vlastním univerzitu, takže chápu vše kolem vzdělání a mohl bych jim pomoct s rozjezdem v Holandsku. A já souhlasil.

Co obnáší vaše role Managing Partnera? Co máte na starost? 
Starám se o byznys. Vystudoval jsem finance, mimo institutu řídím několik většinou vzdělávacích firem včetně univerzity, tak už jsem za ty roky nějaké zkušenosti posbíral. Mým úkolem je expandovat na zahraniční trhy, starám se o finance a samozřejmé také trénuju a koučuju.

V mládí jste hrál na profesionální úrovni fotbal i tenis. Dá se to skloubit?
Nejprve jsem v šesti začal s fotbalem. Brzy na to jsem hrál v jednom z top dorosteneckých týmů v Holandsku. V šestnácti přišel první profesionální kontrakt a o pár let později konec mé fotbalové kariéry. (úsměv) Za největší úspěch považuji nasazení za holandský národní tým.

Na „fotbalovém vrcholu“ jsem také odstartoval svou tenisovou dráhu. Tehdy byly podmínky daleko jednodušší. Existovala jen jedna raketa, s kterou bylo obtížné jakkoli skórovat, já měl ale výhodu, že rychle běhám. Během roku jsem se zařadil mezi top 100 v Holandsku, za další rok poskočil do top 20. Nakonec u mě zvítězil tenis. Proč? Roli hrály peníze. Když jsem hrál fotbal v nejvyšší lize, dostával jsem v přepočtu 10 tisíc euro za rok. V tenise se i díky sponzoringu dalo za dva roky vydělat 10× víc.

Jste asi dost ctižádostivý. 
Spíš psychicky odolný. (úsměv) Když se na můj první fotbalový zápas přišel podívat táta, smál se, že to bude nejkratší fotbalová kariéra v historii. Byl jsem na hřišti (ještě s jedním chudákem) nejhorší. Chyběl mi talent. Nakonec jsme ale zrovna, a pouze, my dva uspěli. A to díky svému nastavení. Táta mě vždy učil, že všechno je relativní. Když nejste spokojený, změňte to. Když to nezměníte, nemáte si nač stěžovat.

Na druhou stranu jsem věděl, že nemám na to být superstar, že jednou moje sportovní kariéra skončí. Proto jsem se rozhodl pro vojenskou akademii.

Proč zrovna armáda?
V armádě se dá skvěle skloubit sport a kariéra. Otec mi můj záměr schvaloval, jen mi doporučil, ať si vyberu finance, které mají budoucnost. Z tohoto oboru vzejde nejvíce budoucích důstojníků. Měl pravdu. (Pozn.: Jan nakonec dosáhl hodnosti podplukovníka.)

Své poznatky ze sportovního prostředí využíváte při práci s podnikateli. V čem jsou si sportovci a podnikatelé podobní?
Mnoho top manažerů pochází ze sportovního prostředí nebo jsou aspoň ve sportu dobří. Obě „profese“ potřebují podávat nejlepší výkony. Je to dané mentalitou. Rozdíl mezi nejúspěšnějšími a neúspěšnými je v mentálním nastavení a disciplinovaném životě. Není to ale vůbec snadná cesta.

Ze školení s vaším kolegou Janem Procházkou víme, že pro jakýkoliv výkon je důležitá energie. Jakými technikami měříte, jak na tom daný člověk je?
Zpočátku děláme normální zdravotní kontrolu. Ptáme se na nemoci, zranění, závislosti, analyzujeme krevní testy. Máme také tři různá zařízení měřící úroveň stresu.

První z nich měří hodnotu stresu během určitého časového úseku, např. 2 týdnů. Další umí zhodnotit současný stav. Poslední zaznamenává hodnoty za 24 hodin. Vy tak přesně víte, jak na co reagujete. Zjistíte, že jste byli rozhození při důležité schůzce, nekvalitně jste spali atd. Odhalí stresové faktory, o nichž jste možná ani nevěděli.

Aby byl člověk výkonný, dosáhl maximálního stavu energie, musí „podchytit“ všechny aspekty. Kvalitu stravy, spánek, pohyb a také emoční stránku. Vše jde ruku v ruce.

Prozradíte nějaké tipy, jak pracovat se stresem? 
Na každého funguje něco trochu jiného. Každopádně hodně využíváme relaxační techniky, jako je Jacobsonova progresivní relaxace. Ta pomáhá s úzkostí, pracovním stresem a je založená na intenzivní práci s uvolňováním svalstva.

Existuje také tzv. pasivní relaxace, kterou můžete provádět před spánkem. Vytvoříte si svůj 10 – 15minutový rituál, rutinní činnosti, co vás dokonale zklidní. Všechny tyto aktivity se dají snadno naučit, k automatizaci obvykle stačí 2–3 měsíce.

Další jednoduchý tip je 50 minut pracovat, 10 minut relaxovat. Pokud se totiž neustále soustředíte a sedíte, váš výkon se rapidně snižuje. Přitom si stačí jen stoupnout a protáhnout se. Věděla jste, že kvůli celodennímu sezení zemřete o 7 let dříve?

Ne, to jsem nevěděla. Prozraďte mi ještě nějakou podobnou kuriozitku.
Tak třeba… Na úplném vrcholu, mentálním i fyzickém, jste ve 28. Pak se vše zhoršuje, kolem 40 let to jde strmě dolů a od 55 už je to s vámi hodně špatné. (smích) Také proto by měli v 55 letech všichni CEO odejít do důchodu.

Jde ten celkový úpadek nějak zastavit? 
Tento proces můžete zpomalit tím, že budete aktivní, ale fyzicky. Ideální je třeba „nordic walking“, díky němuž zapojujete nejen svaly, ale také různé oblasti v mozku.

Děti se zas nejvíce rozvíjejí hrou na piano a básničkami. Samozřejmě, pokud je to baví. 

Vaší doménou je řešení problémů. S čím se na vás klienti nejčastěji obrací?
Všichni mají stejné problémy. Od lidí se v současnosti vyžadují lepší a lepší výkony za méně času. Šéfovat před 40 lety bylo daleko jednodušší. Člověk zjednodušeně řečeno pouze delegoval práci. Dnes musí jít svým lidem příkladem, koučovat je, pomáhat v rozvoji. Musí reprezentovat uvnitř, ale i vně firmy. To je pořádně náročné. A proto tady platí úměra: čím stresovější pracovní prostředí, tím více koučingu. Čím lepší jste, tím víc koučů potřebujete.

Jde pracovat s každým člověkem, resp. je možné nabít energií každého klienta?
Svým způsobem ano. Vypozoroval jsem, že největší chybou je, že se lidé příliš soustředí na top talenty. Věnují pozornost těm nejlepším z firmy. Firma přitom může mít 3000 lidí a z toho pouze 50 nej.

Z každého samozřejmě top talent udělat nejde, ale všichni se mohou o 10–15 % zlepšit. Pokud se tedy pozornost zaměří i na ostatní z firmy a každý se o trochu zlepší, povede to dlouhodobě k daleko lepším výsledkům.

Věnujete se spoustě aktivit. Působíte na akademické půdě, řídíte několik firem, cestujete po světě, koučujete. Máte vy někoho, kdo se o vás stará?
Krom rodiny mám svůj klub 70+. (smích) Jsou to vzdělaní, pro mě důležití lidé, které jsem v životě potkal a s nimiž se každý měsíc scházíme. Já jim povídám, co se za tu dobu přihodilo, a oni mě analyzují. Je jim 74, 75 let, ale jsou aktivní a vždycky mi dobře poradí. Jeden je můj bývalý profesor, další dosud koučuje člověka na nejvyšším postu. Jsou skvělí.