Kamil Masný: Tornádo se prohnalo pokojíkem syna mé klientky, následek mohl být ještě tragičtější

Lucie Weissová | 2. 7. 2021 | Vstoupit do diskuze

Ředitel Kamil Masný působí na Hodonínsku, řádění tornáda tak probíhalo takřka před jeho očima. Živel způsobil devastující ztráty a mnoha rodinám přichystal mnohdy nejtěžší životní zkoušku. Jak to na jižní Moravě vypadalo pár minut a hodin po katastrofě, nám na naši žádost Kamil přiblížil. Patří mu velké díky, stejně tak všem, kteří pomáhali ať už na místě, nebo např. skrze finanční podporu.

Pohledem Kamila: Ve čtvrtek večer se na jižní Moravě stala totální katastrofa. Když jsem pak večer viděl záběry v televizi, bylo mi z toho strašně smutno. V poškozených oblastech znám spousty lidí. Vše začalo bouřkou a krupobitím. Takové kroupy místní pamětníci nikdy neviděli, měly velikost tenisáku.

My ten večer pořádali „ukončenou“ s dětmi ve fotbale. Přibližně 60 dětí bylo s námi schovaných na stadioně. Jak jsem dojel domů, zjistil jsem, že máme dům poškozený také – zničený bazén, venkovní žaluzie, v obýváku nám tekla lustrem voda apod. Nicméně není to nic proti tomu, co museli prožívat lidé, kterým nad hlavami lítal nábytek, a kompletně své bydlení ztratili.

Právě v pátek ráno jsem se dozvěděl, že maminka jednoho chlapečka z fotbalu přišla úplně o vše, což spustilo mou pomoc. Tornádo se prohnalo pokojíkem syna a kdyby nebyl s námi na fotbale, dopadlo by to ještě tragičtěji. Jelikož jsem otec dvou dětí a děti ve fotbale trénuji, věděl jsem, že musím nějak pomoci. Ještě ten den jsme jí darovali vše potřebné pro syna – oblečení i hračky. Ozvala se manažerka Partners Tereza Langeová, která domluvila přes svého známého darování auta. Navečer pak dorazila velká pomoc z Prahy v podobě Martina Švece a Standy Buriana, kteří dovezli dvě plně naložená auta a dva vozíky toho nejnutnější, co v ten moment lidé potřebovali: plachty na střechy, hřebíky, elektrocentrály, motorové pily, svítilny, čelovky, vařiče, oblečení. Ještě ten večer jsme to rozvezli zejména po moravské Nové Vsi a Hruškách. Ve všem se od počátku svými silami hodně angažuje i hodonínský manažer Jirka Rosek se svými lidmi (Lukáš Mácsai – VIP, Zdeňka Poláková – VIP), na domech fyzicky pomáhá koncipient Josef Gongala. V televizi to vypadá katastrofálně, ovšem kdo to viděl naživo, usoudí, že to je ještě mnohem horší. Jak kdyby proběhla válka.

Co se dá za 1 den zvládnout
Ten večer jsem se vrátil po půlnoci domů, do dvou do rána vyřizoval zprávy a po velkém psychickém a fyzickém vyčerpání šel spát. Usnout ovšem nešlo a nad ránem mě napadla myšlenka natočit video s vidinou, že se dostane mezi pár lidí, kteří mohou finančně přispět. Poškození lidé totiž aktuálně nejvíce kromě materiálu potřebují peníze. Video se přes můj Facebook rychle šířilo a dostalo se během dvou dnů do celé České republiky, dokonce i do zahraničí. Ještě v sobotu jsem pro nejvíce poškozené lidi, u nichž mám přímou nebo velkou vazbu od mých přátel, vyřídil 700 finančních příspěvků a odpověděl na více než 1000 zpráv. Člověk by ani nevěřil, co se dá vše za jeden den zvládnout. Sice toho moc nepojíte, nepospíte, ale když to děláte pro lidi, tak vám každý takový příspěvek dodá další energii. A to samé se opakovalo v neděli. Někdo přispěje 500 Kč, někdo dokonce 100 000 Kč, je to různé, každá koruna se počítá. Mám okolo sebe přibližně 15 rodin, kterým se snažím peníze shánět, do toho mi denně píše mnoho lidí s ochotou pomoci, a to jak s pomocí dobrovolnickou, tak materiální. Denně tedy zajišťuji potřebný materiál, aby se k lidem dostal co nejrychleji a napřímo.

Obrovskou pomoc mám od Petra Borkovce a Vendy Dudlové, kteří vypsali finanční grant a Vendy vše rychle vyřizuje, dokonce sama jela potřebný materiál nakoupit a zajistila jeho dovoz. Patří jim velké díky.

Nevím přesně, kolik příspěvků a zpráv mi přišlo, je to už v řádech tisíců. Když pak ale těm známým zavoláte a oni vám pláčou do telefonu, že jim to obrovsky pomáhá, ten pocit je pro mě nejvíc a vím, že to, co společně děláme, dává obrovský smysl.

V oblasti pomáháme spoustě klientů i neklientů. Každý, komu jsme zajistili přísun peněz, má mnou ověřený účet a je zde velká vazba buď přímá, nebo je to blízký přítel, rodina mých přátel, kterým mohu důvěřovat.

Potřeby lidí se den ode dne mění. První den se jednalo o to nejnutnější – zaplachtovat zbylé střechy, zajistit elektřinu a světlo. Další den se zjistilo, že všeho je málo, takže to samé znovu, do toho byla potřeba jídla a suchého oblečení. Nazítří jsme darovali asi 100 ks kšiltovek, protože jak chlapi dělali na střechách, hrozil jim úpal. Pak zas chyběly židle a stůl, aby si mohli na něčem dát alespoň jídlo. Další den chybí střešní folie, krytina, a takto bych mohl pokračovat...

Příběhy z mého okolí

Pan Miloslav: Mikulčice, celá rodina klienti. Ten den se dozvěděli, že manželka má rakovinu. Sedli si spolu na terasu a přišlo tornádo, vzalo úplně vše, dům, auto, všechny věci.

Partneři Kateřina a Radek: chlapeček z fotbalu, o kterém mluvím v natočeném videu. Díky tomu, že jejich synek nebyl doma, nedošlo na nejhorší. Díky slečně Langeové z Partners bylo zajištěno auto, dále spoustu hraček a oblečení.

Manželé Josef a Jiřina: rodina mé kamarádky. Pepa má invalidní důchod, Jiřinka je manuálně pracující, celý život budovali dům a sotva jej měli kompletně hotový, přišli o něj. Dům neměli bohužel pojištěný. V domě bydleli se svým synem Michalem. Je to pro ně rodinná tragédie.

Manželé Č.: tornádo vzalo vše. Rodinná tragédie, poškozeny tři domy – rodičů, bratra i sestry.

Pan Jiří: blízký přítel mých klientů, náš automechanik. Splnil si sen, dostavěl dům, nestihl si zřídit aktuální pojištění domu, sice jej měl, ale zastaralé. Aby toho nebylo málo, tak si pořídil za ušetřené peníze auto pro svou rodinu a neměl havarijní pojištění. Přišel jak o dům, tak o auto, nábytek, oblečení, prostě o vše. Kdyby tornádo přišlo o chvíli později, ve vrchním patře by spal jejich syn.  

Pan Miroslav: má dvě děti. Z prvního manželství 7letou dceru, s druhou partnerkou roční holčičku s nižší formou Downova syndromu. Jezdí jako lodník na tankeru, takže doma je 3 týdny, pak 3 týdny mimo domov a manželka je na dítě sama. Obrovské škody.

Rodina Andrey a Michala (děti Michael a Sabina, vnučka Sofie): během čtvrtečního tornáda přišli doslova o střechu nad hlavou. Vše, co jim z domu zbylo, bylo podmáčené mokré a shnilé. Vybavení, nábytek i auto je také zničené. Andrea je pečovatelka v domově důchodců. Už více než 10 let se stará o spokojenost seniorů v Břeclavi. Michal je dělník pracující u rakouské firmy. Obětavý člověk, který by nejraději pomohl úplně každému. I přestože sám přišel o baráček, pomáhá všem okolo.

A takových příběhů je spousty. Všem říkám, že to musí hlavně zvládnout psychicky, protože peníze se dají vždycky sehnat.

A pomoci můžete i vy!  

Další obrázky v galerii