Bez pevné vůle se na vrchol nedostanete

Lucie Weissová | 19. 12. 2022 | Vstoupit do diskuze

Trénuje naši největší judistickou naději Renatu Zachovou a sám nezůstává pozadu. Proč se judo jako pohybová aktivita doporučuje praktikovat všem dětem, jak se tomuto sportu v Česku daří a jak probíhá příprava na olympiádu, přibližuje Jiří Štěpán, šéftrenér Judo klubu Olomouc.

Judo je organizací UNESCO dlouhodobě doporučováno jako nejvhodnější sport pro děti od 4 do 12 let. Proč zrovna pro tuto věkovou kategorii? Co těmto dětem dává do života?
Tato věková kategorie není definovaná náhodou. Odpovídá tzv. zlatému věku motoriky, kdy jsou děti velice senzitivní na rozvoj koordinace, rychlosti a pohybových schopností jak obecných, tak specifických. Z pohledu juda je to zejména ochrana zdraví, správné držení těla nebo prevence proti úrazovosti během pohybu i běžných aktivit. Judo je také spojeno s disciplínou a pokorou. Již nejmladší kategorie se učí respektu, uvědomují si, jak důležitá je spolupráce, že na tréninku neexistuje neúcta k soupeři ani jakýkoliv jiný negativní postoj.

Jsou pro tento sport nutné nějaké předpoklady, nebo je vhodný pro všechny děti? A co pro dospělé?
Ano, hodí se opravdu pro všechny. Každé dítě si v této disciplíně najde to svoje. Nemusí to být nutně závodní činnost, nýbrž „jen“ zdravý pohybový rozvoj, objevení svého já, uvědomění si fyzických i psychických schopností, vědomí, že jakým způsobem se bude chovat k druhým, tak se mu to bude vracet. Pro mě osobně se jedná o sport číslo jedna!

A to samé platí i pro dospělé, ačkoliv zde se ty benefity logicky liší. Dospělí jej praktikují, aby si udrželi kondici, osvojili si nové pohybové dovednosti. V našem klubu máme hodiny právě pro rodiče, vysokoškolské studenty, kteří si sem chodí zacvičit pro radost.

Je obecně v Česku o judo zájem?
Judo patří ke sportům, které jsou v rámci dětí mladšího školního věku velmi oblíbené. Česko naštěstí disponuje sportovními kluby, které zabezpečují komplexní přípravu až k vrcholovým sportovcům. Některé z nich se soustředí například na pohybovou gramotnost, a pokud se jim podaří správně směřovat talentované děti do jakýchkoliv jiných sportovních disciplín, bude to pro ČR jen dobře.

Jak moc tato aktivita zatěžuje rodinný rozpočet? 
Do věkové kategorie 14 let patří judo k méně nákladným sportům. Situace se mění s přechodem do dorostenecké kategorie, kdy se finanční náročnost zvyšuje zejména s výkonností daného sportovce. Pokud dosahuje mezinárodních výsledků, náklady jsou poměrně vysoké a je zde potřeba podpora rodičů, klubů, sportovních center. Pokud budu mluvit konkrétně, tak u Renči Zachové hrálo sponzorování Partners při zabezpečení kvalitní sportovní přípravy klíčovou roli.

Disponujeme vůbec vhodnými podmínkami pro pěstování juda?Jaká je obecně úroveň jeho podpory?
Judo bohužel patří k minoritním sportům i přesto, že Lukáš Krpálek dokázal tento sport nesmírně zpopularizovat. Bez vícezdrojového financování je prakticky nemožné přípravu vrcholového sportovce zabezpečit.

Ideálním stavem by bylo dožo (tělocvična pro judo, pozn. redakce) spojené s ubytováním a stravováním, aby sportovci mohli věnovat veškerou energii na studium a sportování.

Co je potřeba k tomu, aby člověk v judu uspěl?
U každého sportovce platí něco jiného a úkolem trenérů je tu jeho největší sílu najít. Může to být velice kvalitní motorické učení, fyzické předpoklady, somatotyp. Předpokladem k tomu, aby svěřenec v budoucnu uspěl, je právě včasné odhalení jeho nejvyšších kvalit. Pokud se to trenérům podaří, nastupuje další atribut – pevná vůle. Bez pevné vůle dosáhnout vrcholového výsledku nelze.

Kdy se to vlastně láme, kdy se „oddělují zrna od plev“?
Ve všech sportech je to přechod ze starších žáků do kategorie dorostenců, kdy se srovnává biologický věk s kalendářním. Extrémně talentovaní sportovci si uvědomují, že bez poctivého tréninku na zajímavý výsledek nedosáhnou. Prvním milníkem v otázce, jestli jste schopni vrhnout se 100% na sportování, je tedy věk 15 až 16 let. Druhým mezníkem je přechod ze střední na vysokou školu, kdy si člověk dokáže vyhodnotit, zda je reálné dosáhnout cílů, které si vytyčil.

Má judo nějaký vývoj? Existují zde třeba nějaké trendy?
Judo je extrémně dynamicky se rozvíjející sport. Změny v pravidlech probíhají každé čtyři roky po vyhodnocení olympijského cyklu a my na ně musíme reagovat. Konkurence se neustále zvětšuje, na posledních olympijských hrách například startovalo 112 států z celého světa.

Co se týče trendů, tak ty jsou ovlivněny zejména zvýšenou kondiční připraveností jednotlivých sportovců. V rámci své tréninkové skupiny se proto snažím vybudovat systém sportovní přípravy tak, aby byla možná kontinuita od nejmladší věkové kategorie až po tu seniorskou. S trochou odvahy si troufnu říct, že jsme na to konečně přišli, a v tomto roce se nám podařilo obsadit všechny vrcholné soutěže jak v mládežnických, tak dospělých kategoriích.

Vaší svěřenkyní je naše nejúspěšnější judistka Renata Zachová. Jaká je? V čem vyniká?
Jak jsem zmínil, u svěřenců je vždy nutné najít jejich nejsilnější stránky. U Renči je to vůle. Stejně jako se vyvíjí trenéři nebo rodiče, tak i sportovec se v průběhu své sportovní kariéry posouvá. A já jsem měl možnost za poslední rok a půl u Renči pozorovat velký progres v tom, jak se srovnala v efektivitě využití svého volného času, který je klíčový k regeneraci. Bez regenerace neexistuje kvalitní sportovní výkon.

Postupem času se Renča stala členem naší rodiny, trávíme spolu většinu celého roku. Díky tomu vycítíme, kdy třeba jeden z nás nemá svůj den, a podle toho pak přistupujeme i k nějaké problematice. Věřím, že svojí vůlí Renča jednoho dne získá velmi hezký výsledek.

Renča se aktuálně chystá na olympiádu. Co taková příprava obnáší?
Není to tak jednoduché. Než se sportovec postaví na olympijské tatamy, musí se na olympiádu nominovat. Kvalifikace na olympijské hry probíhá po dobu dvou let. Na olympiádu se napřímo dostane pouze 17 nejlepších ze světového ranking listu. V tuto chvíli tak nelze říct, že se chystáme pouze na ten konkrétní start – připravujeme se na mistrovství Evropy, mistrovství světa, grandslamy. Příprava na start na olympijských hrách tím pádem probíhá po celý sportovcův život. Když se to podaří, tak být ve formě v den D je už jen pomyslnou třešničkou.

Jak se vy jako trenér musíte udržovat, abyste svým svěřencům stačil, dal jim přesně to, co potřebují?
Stejně jako moji sportovci si i já vedu svůj tréninkový deník, kde zaznamenávám nejen progres v tréninkovém procesu, ale také momenty, kdy sportovec nemá svůj den. Analyzuji, co mohlo být spouštěčem, jak se to dá upravit či odbourat. S tím souvisí, že v takový den je potřeba ten konkrétní trénink upravit, komunikovat se sportovci, co je trápí, co se stalo. Po tréninku si pak doma v klidu vyhodnotím, co se podařilo, co je v tom sportovním výkonu limitem, rozebírám soupeřky a snažím se pracovat tak, abychom byli co nejlépe připraveni jako tým.

Čeho byste chtěl ve své kariéře ještě dosáhnout?
Tuto otázku bych rozdělil do dvou kategorií. První je rozpoznat u všech sportovců a sportovkyň, kde se skrývají jejich nejsilnější stránky. Nemusí to být v podobě sportovní výkonnosti, ale že budou dobrými trenéry, rozhodčími. Pokusit se u nich vybudovat lásku k judu, která mě tolik pohltila.

Druhá meta je čistě sportovní – chtěl bych se svými sportovci získat nějakou hezkou velkou medaili.  V kategorii dospělých to znamená z mistrovství světa, mistrovství Evropy nebo olympijských her.

Jiří Štěpán (*1983)
Vystudoval vysokou školu v oboru tělesná výchova a biologie, kterou si doplnil o trenérství I. třídy. Od roku 2006 působí jako trenér Judo klubu Olomouc. Mezi jeho svěřenkyně patří naděje českého juda Renata Zachová, kterou Partners již 4. rokem podporují v její cestě za olympijskou medailí. Je ženatý a má dvě dcery.