Dospět a vyspět

Lucie Weissová | 7. 11. 2022 | Vstoupit do diskuze

Nejvíc ze všeho má rád lidi. Hýří všelijakými nápady, baví ho spolupráce se sportovci a studenty. Než se ale Tomáš Gross dostal na pozici D2, potřeboval si prožít nejlepší i nejhorší chvíle. Vyplatilo se!

Svých studentů na vysoké škole se ptáš, co by v životě chtěli zažívat. Je postup na D2 tvůj splněný sen?
Není. (úsměv) Sen byly M1 a M3. Od té doby mám jiné sny než pozice v kariérovém plánu. Byl to ale společný cíl našeho ředitelství a jsem pyšný, že jsme to dokázali. Takovou věc člověk při práci s klientem nezažije. Takové pocity a situaci přinese pouze práce v týmu. Mám fantastické spolupracovníky.

Co dalšího si do budoucna přeješ?
Přeji si pracovat a být s ambiciózními a inteligentními lidmi, kteří touží po úspěchu a jsou ochotni pro to makat. Být ve společnosti takových lidí mi dělá moc dobře. Rozumím si s nimi.

Start tvé kariéry v Partners byl celkem působivý. Na pozici senior directora ale vstupuješ až po 10 letech. Nejsi přitom první, který si musel takto počkat. Co konkrétně brzdilo tebe?
Potřeboval jsem dospět a vyspět. Musel jsem přerámovat svoje sny a cíle. Musím říct, že jsem za tu dobu zažil nejlepší a taky nejhorší chvíle. Musel jsem vybudovat další novou D1, protože D2 je svým výkonem 2,5× větší než D1, a já o dost lidí v průběhu let přišel. Vlastně jsem ve spoustě oblastí začínal úplně od nuly. Ať to byly zdroje (byl jsem v Praze – pro mě cizím městě), dovednosti (pracovní trh a jeho nároky se posunuly), nebo motivace, kterou jsem v sobě musel hledat jinde než ve 20 letech.

Určitě k tomu přispěla i ztráta mého byznysového parťáka Robina. Na druhou stranu jsem prostě potřeboval čas na své chyby a na vybudování nových cest k vhodným spolupracovníkům. Nakonec mi pomohla vytrvalost a úplně nejvíc lidé, které kolem sebe mám. Manželka, moji byznysoví parťáci, Panťas a také inovativní a růstové prostředí Partners.

Kam se tedy od počátků tvá motivace posunula? Co na tebe platí?
Moc mi pomáhá moje manželka Míša. Mít takového spoluhráče doma je dar. Ona pozná, kdy potřebuji povzbudit, a umí to skvěle. Ví, že je pro mě nejdůležitější, jaký ze sebe mám pocit. Jestli jsem nejlepší verzí sebe sama. Hlavně díky ní se těším na každý nový den a jak ho úspěšně zvládnu. Do dalších let mám o motivaci postaráno – narodil se nám syn a já budu chtít, aby měl vzor hodný následování. To bude oříšek, který chci rozlousknout.

A své lidi motivuješ jak?
Pozitivně, věřím. Pozitivní motivace funguje na mě, tak ji používám i na své partnery. Cítím se skvěle, když si s některými spolupracovníky píšeme, voláme nebo se vidíme a já můžu pozorovat, jak si splnili své sny. Občas je popíchnu, jestli jsou rádi, že překonali ty počáteční obavy z živnosti. Jsem na ně hrdý. Chci kolem sebe další takové šťastné lidi, jsme si vzájemnou motivací.

Už jsme zmínili, že spolupracuješ s vysokými školami. Konkrétně s VŠE a FTVS Univerzity Karlovy, kde sis dokonce vymyslel své předměty. Jaký je jejich cíl?
Když mi bylo nejhůř, domluvil jsem se na koučinku s Marianem Jelínkem. Během několika sezení jsme přišli na to, že mě baví mladí lidé a sportovci. Vytvořil jsem si tedy pro tyto skupiny propozici a začal vymýšlet cesty, jak se s těmito dvěma světy potkávat. Cílem je vracet společnosti něco zpět. Musím říct, že zejména ze spolupráce na FTVS jsem nadšený. Studenti dávají nadšené zpětné vazby a zdá se, že předměty je v reálném životě skutečně ovlivňují. Z toho mám obrovskou radost.

Podařilo se ti už některé studenty přivést do byznysu?
Od začátku jsem si říkal, že pokud budu dost dobrý, nebudu mít o zájem studentů nouzi, ale získávat nové spolupracovníky nebyl a není primární cíl. Upřímně – je to fakt těžké. Občas některý student přijde, že má o spolupráci zájem. Když projde předmětem, má šanci i na pohovor. (smích) Za těch pět let, kdy jsem na vysokých školách, mám v týmu čtyři spolupracovníky z řad studentů.

Býval jsi profi hokejový brankář. Není to trochu nevděčná herní pozice?
Bohužel jsem profi nikdy nebyl, skončil jsem ještě v mládeži. Tomáš Mojžíš mi vždycky řekne, ať jsem rád, že se mám určitě lépe, než kdybych hrál profesionálně. Pozice brankáře mi učarovala v tom, že jediný člověk může rozhodnout celý zápas – zvrátit moment zápasu. Gól vždycky někdo dá, ale brankář nesmí udělat jedinou chybu a navíc musí zachraňovat napáchanou spoušť. To mě nikdy neomrzí. Dokud to půjde, budu zachraňovat týmy a lapat puky. Na golf a podobné věci mě neužije. (smích)

Mezi hokejisty máš mnoho klientů. Jak je možné, že po tolika kauzách sportovci stále končí na mizině? V čem chybují?
O tom jsem měl už spoustu webinářů a rozhovorů. Těžko se mi o tom mluví, protože sport miluji a sportovce mám rád. Pravda je, že když celý život jedné věci obětuješ 100 %, někde se to projeví. U některých sportovců právě ve vztahu k penězům. Spousta z nich není ochotna se ve finančním světě vzdělávat a jdou tou nejsnazší cestou – někomu vše svěřit. Jenže lidé naslibují mnohé a nakonec jim 99 % z nich nepomůže a dopadá to špatně. Nebo jim radí rodiče, kteří nemají o nic lepší finanční vzdělání. Většina Čechů to má podobně, jen sportovci vydělávají slušné peníze a o to je to smutnější příběh. Přitom baví masy lidí a zaslouží si tu nejlepší péči. Chtěl bych ale dodat, že moji klienti z řad sportovců jsou ty výjimky a nejsou líní se zajímat o svoji budoucnost a učit se.

Jak konkrétně jim pomáháš?
Společně s Tomášem Mojžíšem a dalšími odborníky jsme dali do kupy platformu pro další růst sportovce. Po všech směrech. Já mám na starost finanční stránku. Řešil jsem daňovou problematiku, financování bydlení, pojištění kariéry a samozřejmě finanční nezávislost. Práce s nejlepšími sportovci je fakt náročná, ale to mě na tom baví. Taky jsem se od specialistů kolem sportu hodně přiučil i do svého života. Je to zajímavý svět, který mě baví.

Mimo jiné jsi založil hokejový tým Superheroes. Jak se to dělá? A proč zrovna superhrdinové?
Vést hokejový tým je fakt zápřah. Jsem takový GM hokejového týmu – mám spoluhráče z týmu Gabči Hájkové, Honzy Hárovníka a další třeba přibydou. Dokonce se s Jardou Jágrem potkáváme u dodavatele dresů. Vtipné je, že dodnes si mě spoluhráči dobírají, že chodím na zápasy v obleku.

Superhrdinové jsou to ze stejného důvodu jako Partners: vzepřít se zlu, pomáhat slabším a svou odlišností být výjimeční. Star Wars, Batman a další superhrdinové mě definovali a definují do dnes. Moje mamka celý život pomáhala lidem jako zdravotní sestra a k pomoci ostatním nás vedla od dětství. Dalo by se říct, že podle toho si také vybírám spolupracovníky do týmu – jestli mají rádi lidi a chtějí být super.

Jak veškeré své aktivity zvládáš ukočírovat? Je to na úkor něčeho?
To zcela jistě. Můj povahový profil je vhodný k rozjíždění projektů. To mi jde skvěle. Vidím věci, spojitosti a cesty, které někteří lidé nevidí. Už jsem zjistil, že pokud chci podat maximálně kvalitní výkon, nesmím na danou činnost zůstat sám. Chtěl bych tímto poděkovat svému týmu za trpělivost a pomoc s „dotahováním“.

Jsi dost soutěživý, k čemu ses naposled nechal vyhecovat?
Otevřít franšízu s bývalým hokejistou, to chtělo hodně odvahy. Pak se taky zavázat k vlastním předmětům na VŠ. A loni jsme se s kolegy z pražského týmu vyhecovali, že si letos půjdeme zahrát prestižní fotbalový turnaj. A hráli jsme! Mám to fakt rád.

Co tě čeká v nejbližší době?
Společná party s celým našim ředitelstvím, na kterou se moc těším! Hokejový trénink s jedním extraligovým týmem (dárek od manželky) a mezitím noví spolupracovníci, klienti a pilování dovedností se stávajícími parťáky.