Myslel jsem si, že na D1 snad shniji

Lucie Weissová | 27. 6. 2022 | Vstoupit do diskuze

Ačkoliv tak na první pohled nevypadá, dokáže se pořádně rozparádit. Alespoň co se žertování týká. Humor ho neopustil ani tehdy, když nám vyprávěl o svém byznysovém zamrznutí. Ceníme si upřímnosti, Davide!

Na pozici Senior Directora jdete po 9 letech. Dalo se to pokořit dřív? Co vás brzdilo?
Pozici D1 jsem obhájil s výkonem 57 000 BJ za kvartál, což je skoro dvojnásobek povyšovacího výkonu. Mnoho lidí mi tenkrát říkalo, že mi stačí jen počkat. A tak se ze mě stal opravdu čekatel. (úsměv)

Brzdilo mě několik věcí: 1) Můj vysněný cíl byl ředitel a tím, že jsem si ho splnil a uspokojil se, jsem začal stagnovat. 2) Rok 2012 byl extrémně dobrý – lidé se prakticky scházeli sami od sebe kvůli konci transformovaných fondů nebo genderovému zákonu v životním pojištění. Když pak přišlo „normální období“, poradci v týmu nebyli dostatečně kvalitní, aby to ustáli. 3) Dostatečně kvalitní, abych to zvládl, jsem nebyl ani já.

A co jste změnil, co vás nakoplo, že se to nakonec podařilo?
To si pamatuju docela přesně. Bylo to 29. 1. 2019 – poslední den manažerského tripu ve Špindlu. V té době jsem měl za sebou cca 6 let stagnace s výkonem +-11 000 BJ. Odjížděl jsem o trochu dřív, a když jsem se byl na diskotéce v Silver Rocku rozloučit se s Radimem Lukešem a Petrem Borkovcem, Radim se mě zeptal na plány. Odpověděl jsem, že bych chtěl tak o 5 % růst, abych dosáhl na akciový program. To ho očividně zvedlo ze židle. Dostal jsem slušnou sodu. Jedna z těch jeho otázek mi ale utkvěla v hlavě, a to proč bych jako ředitel nemohl růst 50 % ročně? Rozhodl jsem se, že zkusím mířit výš, že je opravdu blbost plánovat 5% růst. Ten rok jme poskočili o 20 %, další 21 % a letos o 41 %. Tento obyčejný a nečekaný 15minutový rozhovor pro mě byl zlomový.

Co pro vás povýšení na D2 znamená?
Prolomení dlouhodobého zaseknutí na pozici D1. Na té pozici jsem byl tak dlouho, že jsem si myslel, že tam snad shniji. Ten pocit prvotní radosti po letech vyprchal, na D2 se mi líbí víc. (úsměv)

Jste součástí partnerství Petra Kroupy. Čím se vyznačují lidé v jeho „týmu“? Jak Petrovu osobnost vůbec vnímáte?
Vnímám ho jako skvělého parťáka do byznysu, který má velký zájem na úspěchu svých lidí. Je velkým zastáncem podnikání a budování struktur a je s ním sranda. Řekl bych, že lidé v jeho týmu jsou velmi kvalitní a schopní, mají poměrně velký všeobecný přehled, jsou féroví a vyznávají velmi dobré životní hodnoty.

V Partners působíte od založení, jak se v čase měnil váš pohled na naše podnikání?
Na začátku jsem honil pozice, chtěl jsem hlavně všechno rychle. Často jsem si říkal, že se budu dřít do 30, 35 let, 40 let, pak přestanu a budu si jen užívat. Dnes se snažím přemýšlet spíše jako běžec maratonu, tam je opravdu jedno, jak zaběhnete první kilometr.

Neměl jste někdy zaječí úmysly?
Měl jsem myšlenkový zaječí úmysl. Když 6 let stagnujete, je takovou oblibou házet vinu na někoho jiného, proto jsem si v roce 2015 začal pohrávat s myšlenkou na změnu. Nicméně jsem s tím prakticky hned skončil, protože mi došlo, že bychom neměli žádnou přidanou hodnotu pro klienty, pouze by možná přibylo peněz. Peníze mám moc rád, ale dělat něco jen pro peníze mě nebaví. Díky tomu jsem si zase víc uvědomil, jak skvělá firma jsme, a že tu budu napořád. (úsměv)

Věnujete se osobnímu rozvoji. Jak to vypadá v praxi?
Jezdím po seminářích, školeních, čtu knihy, články a věci, co mě zaujmou, promítnu do praxe. Kdysi jsem si například přečetl, že když chcete nastoupit do učení jednoho z chrámů v Tibetu, první, co uděláte, je, že si před svým ubytováním vykopete hrob. Přišlo mi to šílený, ale pointa byla v tom, abychom si každý den uvědomovali vlastní smrtelnost a využívali svůj čas k věcem, co nás naplňují a dávají nám smysl.

A já se rozhodl, že to taky vyzkouším. Nicméně v tomto konkrétním případě zasáhla moje milovaná manželka a řekla, že to už je moc i na ni. Jednou to ale udělám (úsměv). Tento příklad je spíš pro pobavení, ale pravdou zůstává, že mým cílem je postupné sebepoznávání a následný život v opravdovosti, rovnováze a radosti. Dnes jsme silně masírovaní tím, kým bychom měli být, místo toho, abychom byli tím, kým chceme být. A když už víme, kam nás to vede, tak je potřeba získat energii, sílu a odvahu, abychom se na tu cestu vydali.

Často mluvíte o své rodině. Jak časově zvládáte plnit svou roli? Co společně podnikáte?

Rádi společně jezdíme na dovolené, ideálně moře, ale podnikáme i jednodenní výlety. Časově je to naprosto OK, já nejsem žádný extra dříč. (smích) A mám úžasnou manželkou, která se o naše děti zvládá skvěle postarat. Já se snažím být na důležitých akcích, podporovat je v rozvoji, když chtějí něco říct, tak naslouchat.

Rád hrajete počítačové hry. Jaký typ? Je to pro vás nějaká forma relaxu nebo úniku?

Hraju všechno. Dnes nejčastěji DOTU 2 a LOL. Je to pro mě obojí – únik i relax.

Co si v tomto roce chcete splnit?

Tady bych chtěl napsat něco hodně vznešeného, nicméně realita je jiná. Léto chci opravdu hodně cestovat, tak 3–4 měsíce, a pak bych rád rozšířil vozový park o Audi Q5 Sportback a Audi Q7.

Tak skvělý, bude se hodit do naší rubriky o autech! Chtěl byste ještě něco dodat na závěr?

Rád bych poděkoval celému týmu, je to hlavně jejich práce. Moc si naší spolupráce vážím a jsem za tu partu úžasných lidí vděčný. Děkuju také své rodině, hlavně manželce Marcelce, za obrovskou podporu. Právě ona a celá rodina jsou pro mě jednou z největších motivací.