Myslel jsem si, že na D1 snad shniji
Lucie Weissová | 27. 6. 2022 | Vstoupit do diskuze
Ačkoliv tak na první pohled nevypadá, dokáže se pořádně rozparádit. Alespoň co se žertování týká. Humor ho neopustil ani tehdy, když nám vyprávěl o svém byznysovém zamrznutí. Ceníme si upřímnosti, Davide!

Na pozici Senior Directora jdete po 9 letech. Dalo se to
pokořit dřív? Co vás brzdilo?
Pozici D1 jsem obhájil s výkonem 57 000 BJ za kvartál, což je skoro
dvojnásobek povyšovacího výkonu. Mnoho lidí mi tenkrát říkalo, že mi stačí jen
počkat. A tak se ze mě stal opravdu čekatel. (úsměv)
Brzdilo mě několik věcí: 1) Můj vysněný cíl byl ředitel a tím, že jsem si ho splnil a uspokojil se, jsem začal stagnovat. 2) Rok 2012 byl extrémně dobrý – lidé se prakticky scházeli sami od sebe kvůli konci transformovaných fondů nebo genderovému zákonu v životním pojištění. Když pak přišlo „normální období“, poradci v týmu nebyli dostatečně kvalitní, aby to ustáli. 3) Dostatečně kvalitní, abych to zvládl, jsem nebyl ani já.
A co jste změnil, co vás nakoplo, že se to nakonec
podařilo?
To si pamatuju docela přesně. Bylo to 29. 1. 2019 – poslední den manažerského
tripu ve Špindlu. V té době jsem měl za sebou cca 6 let stagnace
s výkonem +-11 000 BJ. Odjížděl jsem o trochu dřív, a když jsem se byl na
diskotéce v Silver Rocku rozloučit se s Radimem Lukešem a Petrem
Borkovcem, Radim se mě zeptal na plány. Odpověděl jsem, že bych chtěl tak o 5 %
růst, abych dosáhl na akciový program. To ho očividně zvedlo ze židle. Dostal
jsem slušnou sodu. Jedna z těch jeho otázek mi ale utkvěla v hlavě, a
to proč bych jako ředitel nemohl růst 50 % ročně? Rozhodl jsem se, že zkusím
mířit výš, že je opravdu blbost plánovat 5% růst. Ten rok jme poskočili o 20 %,
další 21 % a letos o 41 %. Tento obyčejný a nečekaný 15minutový rozhovor pro mě
byl zlomový.
Co pro vás povýšení na D2 znamená?
Prolomení dlouhodobého zaseknutí na pozici D1. Na té pozici jsem byl tak
dlouho, že jsem si myslel, že tam snad shniji. Ten pocit prvotní radosti po
letech vyprchal, na D2 se mi líbí víc. (úsměv)
Jste součástí partnerství Petra Kroupy. Čím se vyznačují
lidé v jeho „týmu“? Jak Petrovu osobnost vůbec vnímáte?
Vnímám ho jako skvělého parťáka do byznysu, který má velký zájem na úspěchu
svých lidí. Je velkým zastáncem podnikání a budování struktur a je s ním
sranda. Řekl bych, že lidé v jeho týmu jsou velmi kvalitní a schopní, mají
poměrně velký všeobecný přehled, jsou féroví a vyznávají velmi dobré životní hodnoty.
V Partners působíte od založení, jak se v čase
měnil váš pohled na naše podnikání?
Na začátku jsem honil pozice, chtěl jsem hlavně všechno rychle. Často jsem si
říkal, že se budu dřít do 30, 35 let, 40 let, pak přestanu a budu si jen
užívat. Dnes se snažím přemýšlet spíše jako běžec maratonu, tam je opravdu
jedno, jak zaběhnete první kilometr.
Neměl jste někdy zaječí úmysly?
Měl jsem myšlenkový zaječí úmysl. Když 6 let stagnujete, je takovou oblibou házet
vinu na někoho jiného, proto jsem si v roce 2015 začal pohrávat
s myšlenkou na změnu. Nicméně jsem s tím prakticky hned skončil, protože
mi došlo, že bychom neměli žádnou přidanou hodnotu pro klienty, pouze by možná přibylo
peněz. Peníze mám moc rád, ale dělat něco jen pro peníze mě nebaví. Díky tomu
jsem si zase víc uvědomil, jak skvělá firma jsme, a že tu budu napořád. (úsměv)
Věnujete se osobnímu rozvoji. Jak to vypadá v praxi?
Jezdím po seminářích, školeních, čtu knihy, články a věci, co mě zaujmou, promítnu
do praxe. Kdysi jsem si například přečetl, že když chcete nastoupit do učení
jednoho z chrámů v Tibetu, první, co uděláte, je, že si před svým
ubytováním vykopete hrob. Přišlo mi to šílený, ale pointa byla v tom, abychom
si každý den uvědomovali vlastní smrtelnost a využívali svůj čas k věcem,
co nás naplňují a dávají nám smysl.
A já se rozhodl, že to taky vyzkouším. Nicméně v tomto konkrétním případě zasáhla moje milovaná manželka a řekla, že to už je moc i na ni. Jednou to ale udělám (úsměv). Tento příklad je spíš pro pobavení, ale pravdou zůstává, že mým cílem je postupné sebepoznávání a následný život v opravdovosti, rovnováze a radosti. Dnes jsme silně masírovaní tím, kým bychom měli být, místo toho, abychom byli tím, kým chceme být. A když už víme, kam nás to vede, tak je potřeba získat energii, sílu a odvahu, abychom se na tu cestu vydali.
Často mluvíte o své rodině. Jak časově zvládáte plnit svou roli? Co společně podnikáte?
Rádi společně jezdíme na dovolené, ideálně moře, ale podnikáme i jednodenní výlety. Časově je to naprosto OK, já nejsem žádný extra dříč. (smích) A mám úžasnou manželkou, která se o naše děti zvládá skvěle postarat. Já se snažím být na důležitých akcích, podporovat je v rozvoji, když chtějí něco říct, tak naslouchat.
Rád hrajete počítačové hry. Jaký typ? Je to pro vás nějaká forma relaxu nebo úniku?
Hraju všechno. Dnes nejčastěji DOTU 2 a LOL. Je to pro mě obojí – únik i relax.
Co si v tomto roce chcete splnit?
Tady bych chtěl napsat něco hodně vznešeného, nicméně realita je jiná. Léto chci opravdu hodně cestovat, tak 3–4 měsíce, a pak bych rád rozšířil vozový park o Audi Q5 Sportback a Audi Q7.
Tak skvělý, bude se hodit do naší rubriky o autech! Chtěl byste ještě něco dodat na závěr?
Rád bych poděkoval celému týmu, je to hlavně jejich práce. Moc si naší spolupráce vážím a jsem za tu partu úžasných lidí vděčný. Děkuju také své rodině, hlavně manželce Marcelce, za obrovskou podporu. Právě ona a celá rodina jsou pro mě jednou z největších motivací.
Komentáře
Celkem 0 komentářů v diskuzi