Petr Douša: Být v cíli první

Lucie Weissová | 21. 1. 2021 | Vstoupit do diskuze

Už na dálku z Petra Douši (D1) čiší sebevědomí. Zřejmě oprávněně. V hlavě to má srovnané, ví, kam směřuje. A není na to sám – oporu má jak ve skvělém týmu, tak ve své rodině.

Petře, vyrůstal jste obklopen sportem. Sportovní management jste i vystudoval. Jaké bylo vaše vysněné povolání?
Symbolem svobody byl pro mě v dětství popelář vyskakující na stupačku rozjíždějícího se kukavozu. Později jako náctiletí jsme hltali americké seriály a já se viděl jako jeden z elitních právníků z Ally McBealové. Na vysoké škole už bylo jasno – budu podnikat! Proniknu do tajů tvarování lidského těla, výživy a regenerace a otevřu si vlastní fitness studio. 

A co se stalo, že jste se nakonec vydal docela jiným směrem?
Absence kapitálu a ztráta elánu z trénování lidí. Přestože odborných znalostí jsem měl na rozdávání, nevěděl jsem, jak je efektivně komunikovat a přenést nadšení pro cvičení na své klienty. A když jste otevření novým příležitostem, vždy nějaká přijde. Spolužák Karel mi prozradil, že se zakládá nová společnost s názvem Partners a že mě tam naučí podnikat. 

Váš táta je úspěšný podnikatel, podporoval vás v začátcích, dával vám nějaké rady?
Jak zareagujete, když za vámi přijde syn ve 22 letech a v euforii vám vypráví, že se právě dostal ke skvělé firmě, která funguje už 14 dní, a že díky tomu bude velký podnikatel, co pomůže s penězi tisícům lidí? Tatínkova první rada byla: „Hlavně nikde nic nepodepisuj!“ (úsměv) Mé nadšení rodiče sice nesdíleli, ale rozhodně mi neházeli klacky pod nohy. Fandila mi zejména přítelkyně Petra, se kterou jsme už tehdy plánovali společný život.

Nedávno jste povýšili na D1. Jak těžké to bylo?
Pozice ředitelství je vyznamenání pro tým. Mám kolem sebe skvělé osobnosti na konzultantských, profi poradenských i manažerských pozicích. Na povýšení se svými výkony podílelo celkem 36 spolupracovníků, což je asi o 10 více, než tomu bylo u jiných postupů na stejnou pozici. I díky této rezervě jsme v ten samý okamžik mohli v týmu slavit hned několik povýšení najednou. 

Čeho si na svém týmu nejvíce vážíte?
Náš tým vidím jako Real Madrid – úžasní jednotlivci, kteří se naučili pracovat se svým egem, takže se navzájem doplňují a kryjí si záda. Už 10 let v řadě roste náš roční týmový obrat. I letos to bude navzdory pandemii koronaviru růst cca 30 %. Ačkoli jsme letošními nováčky ve „vyšší lize“, mezi ředitelstvími patříme mezi leadery v investování peněz klientům. Překonali jsme magickou hranici zainvestovaných 100 000 000 Kč v jednom roce. Ke špičce se řadíme i v oblasti dlouhodobého klientského servisu.

Jak vy sám na sobě pracujete, abyste nezamrzl a mohl jít svým lidem dál příkladem?
Abych mohl přijmout nové kompetence, musím některé zažité opustit a předat. Velkým vnitřním vítězstvím bylo například dovolit si předat po více než deseti letech klientelu servisní pobočce. Full time management je jako přejít ze střední školy na vysokou. Cítím, že lépe vyhodnocuji naši práci, mám prostor věnovat se nepřímému vedení talentů v týmech mých manažerů, využívat více kooperaci s centrálou ke zlepšení klientského servisu, zaštiťuji akademii budoucích vedoucích atd. Zkrátka musím být stále přidanou hodnotou, aniž bych se svým manažerům a profíkům pletl do jejich práce a bral jim jejich odpovědnost. Je to krásná práce, která vás nenechá ustrnout.

Mnoho z našich úspěšných poradců si prošlo nějakou pracovní krizí, která se ale nakonec obrátila v dobré. Musel jste něco podobného také zažít?
A právě proto se těm lidem daří! Sám jsem jich zažil několik a jistě mě ještě další čekají. Mezi lyžaři se říká, že kdo nepadá, jezdí pod své možnosti. Úspěch není pro zbabělce. Krize potká každého a buďto zabojujete, nebo budete do smrti utíkat. Když se s ní poperete, vždy to dobře dopadne. A pokud ještě není dobře, znamená to, že není konec. Jak se na takovou situaci připravit? S vizí jde vše lépe. 

Hodně často zmiňujete, že podnikání vám dalo svobodu. Co znamená svoboda ve vašem pojetí?
Svobodu si mnoho lidí mylně zaměňuje s anarchií. Pro mě je svoboda možnost volby. Privilegium volit je však vyhrazeno pouze odpovědným lidem. Například, abych si mohl vybrat ty nejlepší klienty nebo spolupracovníky, musím nejdříve sám na sobě odpovědně pracovat, abych jim měl co nabídnout. Abych si mohl svobodně zvolit, kde bude moje rodina bydlet, nutně tomu předchází odpovědný přístup k výběru profesní dráhy a tvrdá práce, když jiní budou odpočívat. Jen tak se mi bude ekonomicky dařit a moje volba nebude zatížená příliš omezeným rozpočtem. Respektujete-li tento princip zásluhovosti, budete žít svobodněji.

Jak vnímáte, kam Partners směřují? Pojišťovna, penzijka, banka… Je to i pro vás v něčem výzva?
Nedávno jsem si pro tým zpracoval prezentaci, kde detailně mapuji 40 nejvýznamnějších firem ve finančním poradenství v Česku. Žádná z nich nepřerostla svůj obor. Partners je naprostý fenomén, dokonce i v celoevropském měřítku. Neexistuje jiná lokální společnost, která by od doby sametové revoluce dokázala vytvořit kompletní samostatnou finanční skupinu. U nás (jakožto i v jiných menších postkomunistických ekonomikách) je drtivá většina bank a pojišťoven vlastněná zahraničním kapitálem. Přes 100 mld. každoročního čistého zisku, který tyto korporace vytváří, končí v cizině. Za české peníze se tak má lépe Němec, Holanďan nebo Francouz. Je pro mě obrovská výzva pomoci tohle změnit. S českou finanční skupinou, jejíž zisky budou použity zpět v české ekonomice a zvýší životní úroveň našincům. Partners jsem já, Partners jste vy. Čeká nás společně ještě hodně práce.

V dětství jste miloval encyklopedie. Která byla nejoblíbenější? A co dnes čtete svým dětem?
Nejprve atlasy dinosaurů, ty jsem znal snad všechny. Pak knížky o vědě, technice a přírodě. S dětmi jsme začali už v útlém věku chodit do knihovny, kde si vždycky vyberou, co je zajímá. Dnes večer budu myslím číst Křemílka a Vochomůrku.

Stal jste se tváří naší celorepublikové kampaně i webovek. Jak se vám výsledek líbí? Jaké byly reakce?
Celá kampaň včetně nového designu webu Partners.cz je mi velmi sympatická, proto jsem se jí i zúčastnil aktivně. Společnost Partners tak jasně komunikuje, na co jsme nejvíce hrdí. Na úspěšné osobnosti finančního a manažerského světa, které jsou zároveň moc fajn lidmi s pestrými zálibami. Reakce okolí? Vnímají to hlavně kolegové v týmu, klienti a nejbližší rodina. A děti jásají, když spatří tatínka na plakátu nebo v časopise.

Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Soustředím se na to, co mohu ovlivnit. Vycházím z přesvědčení, že já jsem jedinou příčinou všeho, co se mi v životě děje. Ať je to dobré, či zlé, vše má své opodstatnění. Jsem vděčný za to, co jsem od života dostal – zdraví, schopnosti, skvělou rodinu, báječné kolegy a štěstí ve zlomových momentech. Nejdůležitější je zůstat aktivní, dále tvořit, objevovat, prospívat svému okolí, těšit se na to, co zažijeme dnes, zítra, za měsíc i příští rok.