Jan Frantík: Úspěch na mušce

Lucie Weissová | 26. 10. 2020 | Vstoupit do diskuze

Honza Frantík nám přes svou úctyhodnou výšku opět povyrostl – na D2. Za odměnu jsme se s ním sešli v lese, protože má přírodu moc rád. A dopadlo to skvěle – jak tematické fotky, tak upřímný rozhovor, u něhož jsme zachovali jeho autentičnost. Brzy pochopíte!

Honzo, na D2 se vám podařilo vyhoupnout po 5 letech. Jaké tomu předcházely kroky?
Nejdříve jsem musel uzrát v hlavě, pak teprve mohl přijít plán přemýšlet o D2. Samotná práce na D2 začala cca před 2 lety, kdy jsem si to hodil přesněji do čísel, konkrétních aktivit, v kanceláři si to rozkreslil na nástěnku (abych to měl neustále na očích) a dal k tomu konečné datum. Pravda je taková, že původní datum povýšení bylo o rok dříve než skutečnost. Nicméně i to je jedna velká zkušenost, protože člověk nemůže spoléhat, ale musí být připraven na všechny možné scénáře.

Také u nás jsme zažili dílčí neúspěchy a zklamání, viz nadějní lidé, v nichž jsem viděl budoucnost, a oni nadějní být přestali. Nebo mi skončil tým cca o 6 lidech s vidinou, že jinde bude lépe, a nakonec jen jeden z nich zůstal v oboru. Je ovšem důležité se z toho „neposrat“ a neustále to valit. Tak jsem jen přepsal datum na 1. 4. 2020, pohlídal si to víc než tenkrát a ono to vyšlo. I když ten COVID-19 se vším taky pěkně zamával. V jednu chvíli jsem to už skoro vzdal, ale nakonec mě podržela rodina a hlavně manželka, která si se mnou dala individuál, kde mi řekla zásadní info: „Věřím ti, dáš to, tak pro to udělej maximum, a kdyby to ani pak nevyšlo, tak se nemáš za co stydět.“ (úsměv)

Mění se pro vás teď něco?
Pouze rozšíření slova Director na Senior Director. (úsměv) Vzhledem k tomu, že i Petr Borkovec mi říká Šedý Vlk a moji lidé Gandalf Šedý, tak si myslím, že ten „senior“ sedí. (úsměv)

Teď vážněji, nemění se pro mě nic, co se týká nasazení a stanovení dalších cílů. Práce jsem se nikdy nebál a kolegové to vědí. Nedělá mi problém sednout s klientem a řešit analýzu, poradenství či servis u sebe v kanceláři nebo u něj v obýváku; vzít od nováčka osobní potenciál, vybrat TOP 50 a určenou část si obvolat a pozvat na předpohovor či pohovor; školit info, post info atd. Jen si teď musím více určovat priority, tzn. klientelu dělat už jen pro zábavu a proto, abych zůstal v obraze. Více se teď zapojím do pomoci s podbudováním svých dvou klíčových manažerství, dále se zaměřím na dotažení dvou nových franšíz přímo pode mne a rád bych zabral v osobním náboru tak, abych rozjel minimálně ještě jednu budovatelskou strukturu. Nadále se chci věnovat projektu na VŠ a efektivněji rozjet spolupráci s Jihočeskou univerzitou v ČB, kde už pátým rokem učím předmět kariérní poradenství. Cítím v tom opravdu velký potenciál a vidím v tom způsob, jak se dostat k mladým a správným lidem do podnikání.

Říká se o vás, že si zakládáte na lidských vztazích. Jak?
To je pravda, ale i tady cítím, že s rostoucím množstvím kolegů a postupným růstem jejich osobností  to není vůbec lehká disciplína. Nicméně rád naslouchám, bavím se s každým o jeho cílech, zájmech, osobním životě atd. Zajímá mě to – chci mít přehled a je mi jedno, jestli je to asistentka, poradce, koncipient, či manažer. Všichni jsou pro mě parťáci. Je jasné, že to někdy zaskřípe, ale vždy se snažím být nestranný soudce a dát tomu správný postoj s nadhledem. Snad se mi to daří. Hlavně si užívám práci v týmu. Musím říci, že mám z našich lidí fakt radost, baví mě to s nimi a mám je opravdu rád.

Dokážete vyjít s každým? Umíte lidem dávat druhou šanci?
Já mám jednu silnou vlastnost – dokážu se přizpůsobit každému prostředí, zapadnout do každé party a najít vždy to společné téma, které nás sbližuje. A díky tomu jsem nikdy nikomu nemusel dávat druhou šanci.

Petr Borkovec vás vnímá jako člověka se silnou vnitřní motivací. Čeho chcete ještě dosáhnout? Co je vaší hnací silou?
Tak toho si moc vážím a myslím, že ho nezklamu. (úsměv) U mě je motivace velmi úzce spojena s rodinou. Má manželka a děti, to je největší motor, abych zařadil dvojku a šel vpřed.

Je jasné, že po podnikatelské stránce bych rád dosáhnul na Partnera. Už teď mám v kanceláři na nástěnce rozkreslen postup na D3, a to k 1. 1. 2023. Tak to snad tentokrát nebudu muset přepisovat. (smích)

Prošel jste si někdy podnikatelskou krizí? Co se stalo? Jak jste to vyřešil?
To víte, že prošel, vždy mě ale podrželi ti správní parťáci a rodina. Jak jsem již zmiňoval, s rostoucími osobnostmi občas dojde k neshodě v názorech a za poslední rok jsem třeba musel řešit u několika lidí vztahy v rámci firmy, což nebylo úplně příjemné. Nebo se nám pár nadějných lidí nakazilo útokem z venčí (od jiné rádoby poradenské firmy) a musel jsem se s nimi rozloučit. S odstupem času jsem ale za tuto zkušenost rád a chtěl bych jim za ni moc poděkovat, jelikož mě to neskutečně posílilo, posunulo a i díky nim jsem dnes silnější.

Věnujete se ještě vy sám náboru, nebo už na to „máte lidi“? Pokud ano, tak co vám funguje?
Nábor a vše okolo něj je to, co mě na byznyse baví. Je přece krásné, když přivedete nové lidi, kteří jsou třeba úplně nepopsané listy papíru, a vy vidíte, že vám osobnostně a dovednostmi rostou před očima. Největší odměnou je pro mě jejich poziční migrace, nebo když vám jejich rodina a blízcí řeknou: „Co jste to s tím naším klukem provedli, ten je úplně jiný.“ Samozřejmě myšleno pozitivně. (úsměv)

Kolik lidí je dnes vlastně „pod vámi“, resp. ve vašem ředitelství?
Dnes máme v celém ředitelství něco málo přes 100 lidí. Momentálně vnímám, že nám dalších pár lidí dospělo a mají slušně rozpracované nábory. Proto předpokládám, že nás na konci roku bude cca 125 po SV.

Podnikáte se svým bráchou Martinem. Držíte nad ním pomyslnou ochrannou ruku, nebo to nepotřebuje?
S bráchou je to mnohem jednodušší, protože mám v jeho osobě silného partnera v podnikání s velkými ambicemi, vizí a důležitými schopnostmi. To mi dává velkou výhodu stabilního skupinového výkonu, správného rozdělení sil a podílení se na klíčových aktivitách v ředitelství. Myslím, že se dobře doplňujeme povahově i v dovednostech.

Co jste ho naučil a co naopak on vás?
Učit něco bráchu není moc prdel, protože je tvrdohlavý mezek. (smích) Snad jsem ho něco naučil, ale to vám musí přiznat sám. On mě naučil více snít a jít si za svým cílem.

Nenapadlo vás přibrat do byznysu i svou manželku?
To si pište, že napadlo, protože tolik schopných, inteligentních, disciplinovaných a férových lidí, jako je ona, neznám. Nicméně ne vždy jde naplno rozjet dvě kariéry najednou. Někdo přece ty naše milované děti musel odnosit, porodit, přebalovat a vychovávat. To neříkám, že já bych s tím měl problém, ale přece jenom na svou ženu nemám.

Každopádně mi dělá radost, že má konečně čas sama na sebe a můžu ji podporovat, aby se i ona mohla pracovně, podnikatelsky a osobnostně seberealizovat. Nakonec sice není v Partners, ale stará se s kamarádkou o malý rodinný hotel, který jsme s přáteli před 4 lety pořídili. Holky ho daly do kupy a skvěle dnes funguje. A aby se nenudila, tak dnes společně s bratrovou manželkou vedou franšízu NEXT REALITY v ČB a myslím, že to zdárně posouvají kupředu.

Zvládáte udržet rovnováhu mezi pracovním a osobním životem? Jaký je váš recept?
Zatím se nám to daří a věřím, že bude i nadále, neboť jsme si stanovili pravidla a funguje to. Když jsme doma, žijeme rodinou a plně se věnujeme dětem a rodinné pohodě. Když podnikáme, tak se zase snažíme být efektivní a zcela se v daný čas věnujeme podnikatelským aktivitám. Společně chodíme do fitka pod dohledem trenéra a i to má něco do sebe.

Ve volném čase se zabýváte myslivostí. Je to nějaká rodinná tradice? Jak jste se k tomu dostal?
Ve volném čase se popravdě věnuji hlavně rodině a dětem, ta myslivost už není tak v popředí jako dříve. Nicméně jsem vždy miloval přírodu a vzhledem k tomu, že u nás doma byla myslivost takovou tradicí, tak to vlastně bylo přirozené a už na střední škole jsem si udělal myslivecké zkoušky, lovecký a zbrojní průkaz.

Myslivecká činnost se odvíjí od ročních období. Čemu se například věnujete v zimě? A v létě?
Myslivost je hlavně o ochraně přírody, nejde jen, jak si mnozí myslí, o střílení zvěře. V obdobích, kdy se to vyžaduje, se musí zvěř přikrmit, je třeba ji sledovat a průběžně řídit rovnováhu. Eliminovat zvěř škodnou a spoustu dalšího. Nicméně to vás spíše nasměruji do časopisu Myslivost. (úsměv)

Myslivost je ale i o zábavě a snaze udržet tuto krásnou tradici mezi lidmi. Naše myslivecké sdružení pořádá každý rok různé kulturní a společenské akce, jako jsou hony na zvěř – třeba kachní hon – nebo myslivecký bál. Organizujeme střelecké závody na asfaltové holuby či zkoušky loveckých psů. Okolo myslivosti se motá spoustu fajn lidí, s nimiž dobijete baterky. Najdete tam i dost inspirace do života a zajímavých kontaktů do byznysu. Je to krásný koníček a pevně věřím, že se tomu postupem času budu moci věnovat více.

Trénujete ještě fotbal?
Fotbal je můj další koníček, ale aktivně ho už přes 10 let kvůli problémům s koleny nehraji – přece jen 5 operací stačilo. Trénování jsem zatím nechal, protože jsem to už časově nedával a chtěl jsem se věnovat rodině. Sportem se ale snažíme žít neustále a obě děti v aktivitách podporujeme. Honzík (6) začal hrát hokej (samozřejmě zkoušíme i další sporty) a Stelinka (8) dělá moderní gymnastiku a okrajově tenis. Přeju si, aby je sport hlavně bavil, věnovali se mu, a jaký si nakonec vyberou, je mi v podstatě jedno. Sport pomáhá nejen k dobré kondici, ale i dobrému duchu, lepšímu začlenění ve společnosti a hlavně k správným návykům.

Slavil jste nějak své povýšení?
Ano, nejprve s jednotlivými týmy, kterým jsem poděkoval a pozval je na dobrou večeři. A ta velká oslava se uskutečnila na konci léta, kdy jsem uspořádal akci pro celé ředitelství a pozval různé hosty. Spojili jsme to i se sportem – beachvolejbalovým turnajem Ferenc Cup se spoustou cen, jídla, pití atd.

Dále chystám zahraniční zájezd pro cca 20 lidí jako odměnu za to, že splnili stanovená kritéria. Když nám to COVID dovolí, vyrazíme do Budapešti za relaxem, zábavou a poznáváním tohoto krásného města a okolí.

Jaký je Honza po 12 letech v Partners?
V první řadě je Honza po 12 letech v Partners asi o 12 kilo těžší. (smích) Zároveň cítím, že jsem tu podnikatelsky a osobnostně vyspěl, ale vím, že to bude mít ještě další vývoj. Díky různým vzestupům a pádům se jen tak z něčeho nepodělám a jsem díky tomu silnější v postojích. Hodně jsem využíval postoj z fotbalu – když padnu na hubu, hned se zvednu, oklepu a jdu dál, ale jsem už obezřetnější a ponaučený z chyb. Více plánuji, jsem opatrnější při výběru lidí a v tom, koho si pustím k tělu. A v posledních letech dodržuji přísloví „Dvakrát měř, jednou řež“. Byla to prostě neskutečná jízda plná skvělých zážitků a zkušeností, za což Partners moc děkuji.