Na Sněžce jako v nebi a hříšný tanec ve Špindlu: Osmý teambuilding Jitky Lucbauerové

Jaroslav Gall, Lucie Weissová | 6. 10. 2021 | Vstoupit do diskuze

Batoh, termoska, pohorky, kulich, rukavice, pláštěnka, větrovka, lékárnička. Žabky a plavky! A samozřejmě PCR test. Ačkoliv to vypadá jako seznam na otužovací trip k polárnímu kruhu, tak se jedná o přípravu na osmý teambuilding Jitky Lucbauerové.

Na 42 otužilců vyrazilo koncem září směr nejnavštěvovanější horské středisko Česka. Vytuněný hotel Olympie v údolí Svatého Petra jsme si ani nestihli prohlédnout a už tu byla akce přesně ve stylu Jitky – žádné lelkování a jdeme na to, přátelé! Dvojice sympaťáků z agentury BPR nás seznámila s geocachingem, rozdala mapky a rozdělila do zvířecích týmů: Křečci, Žáby, Lišky apod. Nasadili jsme všechny své smysly (hlavně ten 6. – vyhledávání na Googlu), které nás přes nevšední indicie a předměty, jako je vosí úl či stará bota, zavedly do ráje adrenalinových nadšenců – Adventure park Yellow point. Nejdřív však bylo nutné dobít energii řízkem a 33% šnapsem.

V lanovém centru na nás čekalo několik šťavnatých disciplín. Ukázalo se, že třeba vylézt po třech kládách s dírami a třemi kolíky do výšky 12 metrů, je celkem fuška. Nejodvážnější „drevokocúrem“ se nakonec stal Pavel Kotek.

U lukostřelby jsme se zas předháněli, kdo lépe udrží luk, aniž by mu před výstřelem upadl šíp. Vildů Tellů ani Robinů Hoodů se moc nenašlo, snad krom Honzy Jirovského, který opravdu málem rozpůlil předchozí šíp v terči.

Až na vrcholky hor
Vrcholem byla obří houpačka – něco jako obrovské kyvadlo. Vytáhnou vás za zadek na plošinu a za chvíli už letíte – chvilku volným pádem, za chvilku ve stavu beztíže. Ne každý si na ni troufl. Jitka ale překvapila a šla do toho!

Před odjezdem na hotel se ještě konala luxusní sladká tečka v podobě domácích lívanců s borůvkovou omáčkou. Po relaxu ve wellness následovaly hody kulinářské i hudební. Tatarák, delikatesní vína a do toho rozjíždějící se taneční nadšenci. Při písni z hříšného tance dokonce padla i proslulá zvedačka v podání Danči Míchalové.

Crrr, crrr. Ze snů nás v 6:30 probudil pondělní budík. Rychlá snídaně, oblečení na túru a pak 10 km s 800m převýšením. Sněžka! Počasí bylo milostivé, 0°C. Kulichy a rukavice se ale celkem hodily. Jen škoda těch mraků…Ale zase být v nebi se vám nepoštěstí každý den. 

Cestou zpět nás Jitka překvapila dotazem, jaký by se nám líbil příští teambuilding. Co třeba Rakousko a rafting na divoké vodě? To by byla zatím „nejakčnější akce“ ze všech osmi teambuildingů! Kdo chce jet? Les rukou… No nic, jdu radši vymýšlet svůj byznys plán, ať se nominuju.