Do důchodu na vlastní zodpovědnost

Josef Uchytil | 16. 9. 2020 | Vstoupit do diskuze

„Je vám 65 let? Chcete důchod? Dostavte se k patě Karlova mostu a pokud přeplavete na druhý břeh, můžete i nadále pracovat.“ Takto v roce 2013 vtipkoval o možné podobě důchodové reformy tehdejší stínový ministr financí Jan Mládek. Proč žádná reforma neproběhla? V čem tkví neudržitelnost důchodového systému v ČR? Co nás čeká (a bohužel nemine)? A především – jak se s tím můžeme poprat?

Aktuální situace
Průměrná výše starobního důchodu ke konci 1. čtvrtletí 2020 činila 14 397,- Kč, hranice pro odchod do důchodu je zastropovaná na 65 letech a na jednoho důchodce dnes připadají zhruba tři práceschopní.

Budoucnost?
V roce 2040 lze dle dat Eurostatu očekávat poměr 1 starobní důchodce: 2,16 práceschopných, v roce 2050 dokonce 1 starobní důchodce: 1,71 práceschopných. Co to znamená? Pokud nedojde k výraznější změně parametrů (sociální odvody apod.), budou starobní důchody za 30 let poloviční oproti dnešnímu stavu, tedy na dnešní hodnotu peněz počítejte s průměrným důchodem 7 000 korun.

Důchodová reforma
Stárnutí populace není žádná chiméra, demografický vývoj jasně ukazuje, co nás čeká a pokud vám je 45 let, jsou už téměř všechny děti, které na vás budou vydělávat, narozené. Musela by tak přijít armáda pracujících imigrantů, legálně odvádějících sociální pojištění, aby bylo na důchody více. A s odvahou politiků připravit důchodovou reformu to vypadá bledě. Naposledy ji měl exministr financí Miroslav Kalousek, nedokázal ji ovšem obhájit napříč politickým spektrem. A i kdyby se podařilo nějakou nastartovat, je jisté, že bude znamenat nyní i do budoucna více peněz do státní kasy, tedy více pryč z našich kapes. Dobrá zpráva je, že totéž můžeme dělat sami, i bez pomoci státu.

Nemovitosti
Starobní důchod raději berme jen „na přilepšenou“. Skvělým pilířem pro naše stáří takřka musí být vlastní nemovitost – během produktivního věku ji lze díky chytrému dluhu, tedy hypotéce, nabýt. V důchodu pak neplatíme ani splátku hypotéky, ani nájem. V nemovitosti můžeme nadále žít nebo ji prodat a koupit nemovitost menší, levnější a z výnosu čerpat rentu. Je samozřejmě možné mít i další investiční nemovitosti a další pasivní příjem z jejich pronájmů. Pozor ale na provozní rizika (vybydlení, neplacení nájmu, měsíce bez nájemce, opravy apod.) a také na sázku na jednu kartu – klíčem k úspěchu je diverzifikace.

Cizí byznysy
Tím nejzásadnějším pilířem na vaše stáří by měla být pravidelná investice – částečně v podobě doplňkového penzijního spoření, částečně formou investice do podílových fondů. Oproti nemovitosti jde o bezstarostnou investici, ve které těžíte hned ze tří výhod – díky pravidelnosti průměrujete náklady (při propadech přikupujete více levnějších podílových listů, při růstu méně dražších), díky délce horizontu vás nemusí propady při krizích nebo korekcích trápit a nejvíce „práce“ za vás udělá složené úročení – čím dříve začnete odkládat, tím větší efekt bude mít a tím méně vás zajištění na stáří bude stát. Investicí do podílových fondů se pak podílíte na byznysech, kterým ani nemusíte rozumět, nemusíte ztrácet čas studováním jejich hospodářských výsledků. A i kdybyste s vyváženým portfoliem dosáhli průměrného výnosu „jen“ 4,3 % p.a., vězte, že na 20 letech i takovýto výnos znamená jednou tolik k vašemu vkladu. Z 2 800 korun měsíčně tak vykouzlíte 2 miliony korun. Horší zpráva je, že budou mít hodnotu dnešních cca 1,4 mil. Kč a získáte z nich (na dnešní hodnotu peněz) po dobu 25 let rentu 6 000 korun. Pokud jste si už z prvních vydělaných peněz dali deset procent stranou a děláte tak soustavně, máte šanci si v důchodu zachovat svůj životní standard.

Peníze nejsou všechno
Zodpovědnost není na místě jen vůči odkládání spotřeby do budoucna, ale i vůči svému tělu a duševnímu životu. Zdravý životní styl je jedna stránka věci, koníček nebo ideálně práce, která vás baví a naplňuje druhá. Stáří přináší mnohé nepříjemnosti a čím víc fit v něm fyzicky i mentálně budeme, tím lépe pro nás. A nejen pro nás, jak s oblibou klientům říkám: „To nejlepší, co můžete pro své děti udělat, je postarat se především sami o sebe.“