Cesta tam a zase zpátky aneb Jak na restart

Radek Brož | 3. 2. 2022 | Vstoupit do diskuze

Protože je blíženec a těm je vlastní mnohostrannost, vyhovuje mu stavění struktur, budování franšíz i cesta VIP CO. „Jsou to jiné systémy, ale krásně se doplňují. Stejně tak mě baví klienti, ale i vedení. Střídání je relax,“ prozrazuje na sebe na začátek Tomáš Hummel, po deseti letech opět D2.

Pozice D2 jste poprvé dosáhl v roce 2008, o tři roky později jste o jeden stupeň klesnul. Mluvíme o hluboké historii – a je na tom zároveň dobře vidět, jak dlouho už Partners v oboru působí – co se tehdy přihodilo?
Je takhle sobotní noc a já si čtu e-maily. Mezi nimi je jeden z HR s textem, „protože jste nesplnil jedno z kritérií, budete sesazen z pozice“. Říkal jsem si, kdo si co nepohlídal, a hledal adresáta. Jediný adresát jsem byl já. Nesplnil jsem pravidlo 50/70. Vždy chodila výstraha, že hrozí sesazení, nicméně jsem ji neobdržel, což mi potvrdila i tehdejší HR manažerka Světlana Solařová a podotkla, že na to zapomněla, ale že se na tom nic nemění. Protože Radim Lukeš je hodně zásadový, neuspělo odvolání ani tam. Pravda je, nesplnil jsem. Ale na rovinu říkám, že to byl šok.

Co bylo náplní těch deseti let?
Nejprve nastalo zmrazení a já nebyl schopen restartu. Nicméně mohu se podepsat pod zákon, „co tě nezabije, to tě posílí“. Následující rok 2012 byl hodně růstový, pak přišla krize. Lidé se začali orientovat na klientskou práci, která byla jednodušší než výchova nových leaderů. Většina z týmu se dostala na nejvyšší poradenské pozice a byla to pro ně zajímavější cesta. V roce 2018 přišla jobovka v podobě odchodu části struktury a to ještě pro mě dost nefér způsobem. Paradoxně mě to do kolen neposlalo. Definitivní start přišel tím, když mi Franta Pokorný, dnes D1, řekl: Je to jen v hlavě, když to tam nastavíš, bude to. V lednu 2021 jsem se rozhodl a v dubnu byl zpět na D2. Neberu to ani jako úspěch, ale povinnost vůči sobě, lidem, Radimovi a Partners. Díky tomu, že jsem našel cestu i v klientské práci, získal jsem si tak respekt lidí v týmu. Vyvrcholilo to tím, že za prvních 9 měsíců roku jsem byl nejlepší poradce ze své struktury – skvělý pocit! A hned v říjnu mě Radim Křížek z prvního místa tvrdě sundal. Skvělé bylo i to, že jsem při tom dokázal dělat pohovory, vést lidi a hlavně je směřovat opět k modelu firem.

Vaším přímým vedoucím je Radim Lukeš. Jaké to je mít nad sebou jednoho z otců zakladatelů celé finanční skupiny?
Přidal bych ještě třetí roli, a to, že byl kapitánem ve Spartě a hráli jsme spolu. Za dobu společného byznysu je na jedné straně náročné mít tvrdého šéfa, na druhé, že mě i po té době dokáže nadchnout. Vztah se pohybuje nahoru dolů, ale co je důležité, končí nahoře. Já pro něj nejsem zrovna lehký případ. Opět tu platí pravidlo, když tě Radim „nezabije“, tak tě neskutečně posílí!

V čem vás motivuje?
Umí se mnou mluvit jednoduše, umí přirozeně nadchnout. Nikoho takového jsem v životě nepotkal. Přestože střetů bylo dost, vždy si mě pak znovu získal. Vtipné je, že mluví pořád stejně, a mě to pořád imponuje a nabíjí.

Jsou pro vás jako pro D2 inspirující i začátečníci nebo manažeři na nižších pozicích?
Jsou. To je nová krev, nové myšlení, nová energie. Pokud chci být jednou Partner s velkým „P“, tak inspirace je právě tam. Oni vám předají to, jak přemýšlí, na co slyší, co je odradí, co je motivuje a mnoho dalšího.

Jakým způsobem manažery ve svém týmu vedete, aby neopakovali stejné chyby jako vy? Nebo podle vás platí rčení „chybami se člověk učí“ a je třeba, aby si jimi prošel každý?
To je velmi dobré pořekadlo, snažím se ukazovat, které cesty jsou slepé, které fungují. K tomu si jimi ale musím projít také. Své TOP lidi rozhodně nevedu direktivně a ani nehodlám. Chci je inspirovat, i když je to náročné. Jsem nesmírně vděčný a pyšný na lidi, co mám v týmu, od každého bych si nechal postavit finanční plán. S každým mluvím jinak, podle jeho potřeb, někdy je to delší cesta k jejich firmám, ale tak to asi má být. I tím se znovu sám učím.

Jste také známý jako zapálený sportovec, basketbal hrajete za Sokol Kbely. Jde o kolektivní sport, podnikání je o týmové spolupráci. Jak je v obou případech důležitá určitá hierarchie?
Spíš než hierarchii vnímám, že každý má svou pozici, která, když mu sedí, znamená velký přínos pro tým. Konkrétně v basketu mě vždy bavilo vygumovat soupeře, že si ani neškrtl. Radima zase, že ho zadupe do země a nasází přes něj 40 bodů. A jak to fungovalo!

Jaké je podle vás správné nastavení vztahu poradce a klienta, aby fungoval na principu win-win?
Jednoznačně musí mít oba profit. Použiji slova lektorky manažerských dovedností Svatky Petrovičové: Příjemně, ale přísně. Pokud má klient v životě díky nám bohatnout, tak ho to možná bude trochu bolet, ale výsledek se dostaví. Naplní své potřeby, touhy a bude spát s klidnou hlavou. Zakončil bych to jedním pravidlem, kterým se řídím: Podnikám tak, že se kdykoli mohu komukoliv podívat s klidným svědomím do očí.