Ti nejlepší jsou vždycky ochotní udělat něco navíc, říká Martin Frantík

16. 8. 2021 | Vstoupit do diskuze

Z trenérské lavičky fotbalového dorostu ho kdysi do kanceláře Partners přivedla rýpavá poznámka staršího bratra. Martin Frantík se díky silné motivaci jít dál než většina dostal na vysoký ředitelský post.

Organizuje projekty kariérního a osobnostního poradenství, v nichž se snaží rozvíjet schopnosti ostatních. „Vnímám to jako závazek. Šanci, kterou jsem kdysi dostal já, chci dávat dalším lidem,“ vysvětluje. Zastřešuje strategickou spolupráci Partners a NEXT Reality. V současné době je členem týmu, který hledá výjimečné kolegy pro rozšíření společnosti na Slovensko.

Díky tomu má dnes zajímavou podnikatelskou příležitost a propozici pro absolventy vysokých škol, ředitele bank, úspěšné lidi z trhu, ale i prosperující podnikatele mimo obor v Česku i na Slovensku.

Jak se z fotbalového trenéra stane nadšený podnikatel ve financích?
Ve financích jsem začínal proto, že jsem hledal práci, která by mi dovolila dělat můj hlavní koníček, fotbal. Nejdřív jsem aktivně hrál, po zranění trénoval ligový dorost. Měl jsem možnost se trénováním živit, ale uvědomil jsem si, že nechci. Znamenalo by to totiž kočovný život. Pár let bych byl v jednom mužstvu, pak v jiném a neustále bychom se s rodinou stěhovali.

Nebyla možnost zůstat v Českých Budějovicích?
Celý život by to bohužel nešlo. Trenérská kariéra znamená maximálně tři roky na jednom místě, pak se stěhujete za jiným angažmá. Protože když se nedaří, první od válu jde trenér. Současně jsem třetím rokem studoval Jihočeskou univerzitu. Sháněl jsem zaměstnání, abych se dokázal postarat sám o sebe. Jenže najít práci s tím, že víte: každý den od čtyř odpoledne trénuju, v úterý a ve středu máme dopolední dvoufázové tréninky, a když je v sobotu zápas třeba v Ostravě, musím odjet v pátek čili potřebuju volno? To se samozřejmě nikomu moc nelíbilo. (směje se)

Takže jste hledal časovou flexibilitu. Proč právě finanční poradenství a Partners?
To je jednoduché. Ve financích tam už čtvrtým rokem podnikal můj starší bratr Jan Frantík. Zanedlouho se osamostatnil, začal stavět dům. A taky jsem si všiml, jak o něm okolí hezky mluví, lidé byli s jeho službami spokojení. Zkrátka jsem viděl, že to funguje, a chtěl to zkusit taky. Ale když jsem za ním přišel, udělal geniální věc. Utrousil: „Jen se na sebe podívej, ty vůbec nemáš šanci.“ Důsledek byl, že jsem se ještě víc „kousl“, o to víc jsem se snažil a chtěl mu dokázat, že na to mám. On prostě věděl, jak na mě. (směje se)

Jak se vám spolu pracuje?
Skvěle, protože se na sebe navzájem můžeme spolehnout. Je to o tom, což je má rada pro každého člověka, najít si parťáka. Někoho, komu věříte. Naše práce je postavená tak, že Honza bude úspěšný, když já budu úspěšný. A zase já uspěju, pokud budou mít úspěch moji lidé. Upřímně, nemohl bych se věnovat tolika projektům, kdybych k sobě vždycky neměl někoho kvalitního.

Společně s bratrem se věnujete i vzdělávání: na Jihočeské univerzitě vedete předmět Kariérní poradenství. Co studenty učíte?
Podstatou je, aby se na pracovním trhu uměli prodat. Začínáme tím, že hledáme jejich silné a slabé stránky. Zároveň nám popíšou, v jakém oboru by chtěli pracovat. Společně zjišťujeme, k čemu má konkrétní student nebo studentka největší dispozice. Co je nejvíc nabíjí energií. A pointa je v tom, naučit je, aby v životě uplatňovali hlavně ty silné stránky. Aby neřešili svoje slabiny, ale zaměřili se na cíl a díky svým přednostem ho dosáhli.

Takže recept zní: zvýšit sebevědomí prostřednictvím toho, v čem jsou opravdu dobří. Na co kladete největší důraz?
Předmět je koncipován tak, aby se studenti učili praxí. Nevykládáme jim nic, co bychom sami v byznysu nepoužili. Žádná nudná teorie. Museli třeba napsat životopis a někam ho umístit. To udělali sami, neradili jsme jim. Až pak jsme rozebírali, proč se někomu ozývají a někomu ne. Že je důležité si najít stáž už při škole, vyprofilovat se. Všichni pak absolvovali několik pohovorů, aby zjistili, na co je personalisté přijímají, co je pro ně stěžejní.

Jak tedy na pohovor, aby ho člověk úspěšně zvládl?
Když už víte, jakou cestou se chce vydat, musíte být připravený. Máme spoustu cvičení a modelových situací, kterým studenty vystavujeme. Musí při nich vystoupit z komfortní zóny. Například požádáme studenta, aby popsal svou vysněnou práci. Střih. Představte si, že už se o tu práci ucházíte. Sehrajeme si scénku. Máte před sebou ředitele, který rozhoduje, jestli budete dělat to, co vás opravdu baví. Říkám: „Vítám vás, viděl jsem váš životopis a moc se mi líbil. Povězte mi, proč by do vás měla naše společnost v prvním roce vašeho vzdělávání investovat peníze. Máte dvě minuty.“ A je ticho. Nikdo nevydržel mluvit víc než půl minuty. Takže jde o to, dokázat své silné stránky pojmenovat, nenechat se zaskočit.

A co pohled z druhé strany: Jak uvažuje zástupce firmy?
Pro mě je nejdůležitější motivace, hnací motor. Často se na pohovoru ptám, kdy museli použít své nejlepší já na něco, co se jim opravdu povedlo. Někdo mluví o tom, že se mu povedla maturita, udělal státnice nebo vyřešil nepříjemnou situaci v práci. Najednou je vidět to nadšení. Mám strašně jednoduché kritérium výběru. Potřebuju si toho člověka představit, že si spolu dáme skleničku nebo pivo. Musí to být někdo, kdo je mi sympatický. Má to být partner, kterému budu předávat to nejlepší ze sebe. Budeme spolu trávit čas. I v Partners je to krásně vidět, každý ze šesti partnerů má svůj tým poskládaný trošku jinak. Podle toho, s kým si lidsky rozumí.

Máte ještě nějaké tipy?
Vztáhnu to k fotbalu. Ti nejtalentovanější, které jsem kdy trénoval, nejsou ti, kteří pak hráli ligu. Ti nejtalentovanější dneska sedávají na tribuně s klobásou a pivem. A vzpomínají, jak jim současní ligoví hráči kdysi na tréninku nosívali vodu. Protože ligoví hráči si přidávali, mají to vydřené. Takže můj další oblíbený dotaz je, co uchazeči dělají ve volném čase. Třeba brigáda hodně napoví, že jsou aktivní, ochotní udělat právě i něco navíc. Popravdě si myslím, že já neměl nějaký velký talent na finanční byznys. Já jsem jenom hrozně moc chtěl a snažil se dělat víc než ostatní.

Jací vůbec jsou studenti a absolventi vysokých škol, s nimiž se potkáváte?
Když jsem s nimi, vidím ambiciózní mladé lidi, kteří chtějí něco dokázat. Jen musejí dostat důvod, proč se snažit. Občas slýchám názory, že nová generace je zhýčkaná, ale tak to není. Ve skutečnosti se nemění podstata lidí, ale trh. A přežije pouze ten, kdo se dokáže přizpůsobit. Což jde lidem těsně po škole snadněji. Oni se bez nadsázky naučí úplně všechno. Základy jednání, komunikaci i odborné znalosti. Zároveň by ale měli mít v hlavě, že nehledáme rovnou nejvyšší „level“, tím se člověk musí stát.

Co takový osobnostní rozvoj ostatních dává vám?
Je úžasné pozorovat, jak se u nás během jejich cesty z lidí stávají velké osobnosti. Děláme to, protože nás to hodně baví a naplňuje. Navíc energie od studentů obrovsky dobíjí baterky. Říkají nám, že jim náš kurz změnil život. To nám ukazuje, že naše snaha má smysl. Když jsem v kontaktu s mladými lidmi, uvědomím si, že jdu správnou cestou. Další obrovskou radost mám z toho, jak širokou propozici máme pro lidi, které bych se ještě před pár lety bál oslovit. Jsou to lidé z trhu, ředitelé bank i úspěšní podnikatelé mimo obor. Všem můžeme nabídnout podnikatelskou příležitost na míru. Nelze říct, že by některá z cest byla horší než jiná. Jednoduše pro našeho budoucího byznys partnera vybereme tu správnou.

To je vaše motivace?
Určitě ano. Můj nejsilnější hnací motor je moje rodina a ambice. Chci být vzorem pro svého syna a pro své obchodní partnery, aby viděli, že je normální dělat něco navíc, a aby po mně jednou zůstalo něco, nač budou moji nejbližší moci být pyšný. S týmem se soustředíme na to, abychom vytvořili to nejlepší prostředí, se kterým když někdo spojí své jméno, budeme mu schopni zaručit úspěch. Baví mě dávat lidem příležitost. Vidím to i na sobě. Seděl jsem ve fotbalové kabině, pak mi brácha dal znalosti, a dnes zastřešuji rozvoj naší distribuce na Slovensko.

Proč zrovna Slovensko? Čím je pro Partners tamní poradenský trh tak zajímavý?
Je tam znát velká chuť po profesionalizaci. Lidé chtějí dělat kvalitní poradenskou službu a být za to zaplacení. Což my chceme reflektovat. Jdeme tam s konceptem, který v Česku funguje. Přenášíme naše znalosti a hledáme schopné partnery. A co je nejzajímavější, má to limity. Bankovních a poradenských poboček na Slovensku může být 140, víc ne. Takže to není „průtokáč“, přijmout obrovské množství lidí a přesít z toho kvalitu. Ne. Chceme ty nejlepší lidi najít rovnou, a dát jim podnikatelskou příležitost. Těm správným lidem se tohle uvažování moc líbí.

Proč onen strop 140 poboček?
Protože na slovenský trh vstupujeme s franšízovým modelem. To znamená, že si vybereme partnera, kterému udělíme licenci. Dostane pobočku na klíč. Jemu a jeho lidem předáme znalosti a vzdělání, naučíme ho zaměstnávat. A on podniká. Pobočka mu zároveň garantuje spádovou oblast. Ta se určuje podle počtu obyvatel, průmyslových zón a dalších ukazatelů. Například v Bratislavě to vychází na deset poboček, v Žilině na čtyři, jinde třeba jen na jednu.

Co je těžištěm vaší práce?
Spolu s kolegy Michalem Krejčím a Markem Liškou máme za úkol najít deset výjimečných osobností na slovenském finančním trhu. Ti se stanou tzv. Master Franšízanty. Každý dostane desítku licencí, které může na Slovensku udělit. Množství je omezené proto, aby věděli, že je nemohou rozhazovat jako Večerníček. Smysl je takový, že Master Franšízant je úspěšný, pouze pokud jsou úspěšní i jeho lidé. A ty si on musí pečlivě vybírat. Ta hlavní práce ale přijde, až budeme mít vybudovaný tým Master Franšízantů, a dostaneme tak myšlenku komplexní finanční služby do každé naší pobočky.

Z Českých Budějovic je to na Slovensko celkem daleko. Jak tyto lidi sháníte a školíte?
Před dvěma lety bych si tu expanzi vůbec nedokázal představit. Ale pandemie ukázala, že byznys jde dělat z větší části online. Samozřejmě je potřeba naše energie i přímo na místě, takže dva dny v týdnu trávím v Bratislavě. Tam vybíráme ty správné lidi, vzděláváme je a certifikujeme. Naše portfolio je ale natolik zajímavé, že k nám láká opravdu top osobnosti.

Je možné se takto dostat i do dalších států?
V týmu vedeném Petrem Borkovcem, spoluzakladatelem Partners, zjišťujeme, která země by pro naši službu byla ideální. Ať už z pohledu růstu ekonomiky, nebo obyvatelstva. Před pár týdny jsme se s kolegy vrátili z Rumunska, kde jsme poznávali tamní prostředí. Mluvili jsme s institucemi a lidmi z trhu o tom, jak to vnímají. A víme, že co vytváříme na Slovensku, bude přenositelné do dalších zemí. Máme ambici od roku 2024 každoročně otevřít jednu zemi.

Jak jste se dozvěděl, že zrovna vy budete patřit do týmu expanze?
Já jsem se to nedozvěděl, sám jsem se přihlásil. (směje se) Tuhle možnost má v Partners každý. Jen je otázka, jestli na to má člověk chuť, energii, dovednosti a ambici. Jednak musíte ohromně vystoupit ze své komfortní zóny. A také ne každý té myšlence chce nebo může obětovat čas navíc.

Jaký je to pocit?
Naprosto skvělý. Jsou to obrovské zkušenosti a vědomí, že fungujeme jako jeden tým. Každý máme nějakou silnou stránku, doplňujeme se a navzájem zastupujeme. Zároveň si myslím, že v našem byznysu je důležitá pokora a vděčnost. Jsem přesvědčený, že kdyby mi tenkrát brácha tu šanci nedal, že bych takový život dnes nevedl. A za to mu budu do konce života vděčný.

A díky tomu jsem dnes člověk, který podniká, investuje čas a energii, riskuje, chybuje a selhává. Ale ze všech těchto věcí se především učím. Tudíž nenechám své obchodní partnery dělat stejné chyby jako kdysi já, a jejich kariéry budou rychlejší. A na to se těším.

Zdroj: Lidovky.cz