David Kundrt: Síla klidu

Markéta Daxnerová | 9. 11. 2018 | Vstoupit do diskuze

Věří v postupný posun vpřed a pravidelnou dlouhodobou práci bez extrémů. Jestli ho nějaké slovo vystihuje, je to klid. Pro kontrast, blízkost jeho kanceláři i tajemné kouzlo jsme se s ním setkali v neklidném prostředí industriální Pragovky, kde se postupně probouzí k životu nové kulturní centrum pražských Vysočan.

Letošní slavnostní povyšování na výroční konferenci bylo hodně emotivní. Vy jste při svém jmenování na D2 emoce najevo příliš nedával.  Je schopnost zůstat klidný i ve vypjatých situacích něco, co k vám patří?
Ano, klidný bývám i ve vypjatých okamžicích. V případě výroční konference to bylo ale také o tom, že od povýšení jako takového uplynulo už několik měsíců, takže emoce a oslavy už proběhly. A také to bylo už potřetí, co jsem byl na pozici D2 povyšovaný, byť na menších akcích. Už to tedy nemělo takový dopad. Nejvíc jsem si užil oslavy z dosažení dédvojky, když jsem byl mezi svými spolupracovníky na našem firemním víkendu. Navíc dnes pozici Senior Directora nevnímám jako svůj vrchol kariéry. Spíše se zaměřuji na to, co bude dál.

Máte už tedy plán, jak se dostat na pozici Partnera? Kdy by to mělo být?
Určitě. Plánuji to. Chtěl bych to realizovat do 1. 4. 2020. A dílčí kroky? Chci zejména pomoci svým lidem v týmu, aby se jim dařilo a posouvali se nahoru. Mám v úmyslu do té doby povýšit dva ředitele a celkově spoustu stávajících i nových spolupracovníků na manažerské pozice. Pozice Partnera pak jde ruku v ruce s tím.

Svým lidem se hodně věnujete, ať už na individuální, nebo skupinové úrovni. Co se vám osvědčuje jako silný motivátor?
Jsem přesvědčený o tom, že aby byl člověk zapálený pro naši myšlenku budovat byznys, musí vidět, že mu to přinese splnění jeho cílů. Zároveň musí cítit nadšení a podporu svého vedoucího lídra a týmu. Když tohle funguje, chce pak sám tu myšlenku a úspěch sdílet.

Vím o vás, že pracujete hodně a to i o víkendech, kdy se účastníte nejrůznějších firemních akcí. Co děláte pro to, abyste si uchoval své nadšení a nevyhořel? Jedná se většinou o jeden a půl víkendu v měsíci, takže dva a půl víkendu mám pro sebe. Každopádně ve volném čase s partnerkou hodně cestujeme a snažím se také sportovat. Díky tomu jsem v klidu a pozitivně naladěný.

Sportujete od dětství, konkrétně jste hrál na vysoké úrovni volejbal. Věnujete se mu pořád?
Aktuálně hraju druhou ligu. K tomu patří i pravidelné trénování, které ne vždy stíhám, protože tréninky jsou relativně brzy večer. Dá se to ale zvládat.

Máte ve firmě nějaké parťáky z volejbalu?
Mám tam nejlepšího kamaráda Luboše Nováka, který je M1. Volejbal jsme spolu hráli od nějakých dvanácti třinácti let. Já jsem pak ve dvaceti začal podnikat a Luboš se připojil ve svých devětadvaceti, kdy skončil kariéru ve volejbalu.

Jak jste se vlastně k volejbalu dostal?
Před volejbalem jsem hrál basket, ale tam nám rozpustili tým. Bylo mi tehdy dvanáct a mamka nechtěla, abych seděl doma. Jednoho dne mě vzala za ruku a dovedla na volejbalový trénink. Zůstal jsem dalších deset let. To je jeden z mnoha momentů, za které jsem své mamce moc vděčný. Vzala mě do správného prostředí. A jak je vidět i v Partners, správné prostředí je základní kámen výchovy osobností.

Vaše motto zní „Kdo se vzdává, nikdy nezvítězí. Kdo vítězí, se nikdy nevzdává“. Nikdy jste nic nevzdal?
Nevzdal jsem nikdy nic, co pro mě bylo důležité. Věřím, že když má člověk silnou motivaci, dosáhne každého cíle. Může to být sice dlouhá cesta plná překážek, ale tím více se naučíte.

Měl jste v sobě mentalitu vítěze odjakživa – věřil jste už v dětství, že to dotáhnete opravdu daleko, nebo jste v sobě toho vítěze objevoval postupně?
Do dvaceti jsem snil o tom, že budu úspěšný ve volejbalu, že budu vyhrávat zápasy, hrát za špičkové kluby… Pak jsem si ale uvědomil, že je lepší mít volejbal jako koníček, a hledal jsem pracovní příležitosti. A tak jsem se ve dvaceti dostal do Partners. Mentalita vítěze nebo řekněme pozitivní přístup je u mě kombinace předpokladů a práce na sobě. Na jedné straně má člověk nějaké dispozice, výchovu, vychází z nějakého prostředí, což vědomě jako dítě neovlivňuje, ale v dospělosti už to změnit může. Hodně pracuju na tom, abych bral život s nadhledem, byl pozitivní, nestresoval se a řekl bych, že se mi to daří.

Co konkrétně pro to děláte?
Snažím se nic nepodceňovat, nic zásadně nehrotit, spíše pracovat kontinuálně, pravidelně, dlouhodobě… Když někdo něco hrotí, stojí to spoustu energie, kterou pak musí doplnit. Po vyhrocení tak přichází většinou úpadek a ten zase přináší zbytečně stres. Pokud se pracuje kontinuálně, výsledky přijdou. Líbí se mi citát: „Šampionem se člověk nestává v ringu, tam se šampion pouze projeví.“ Vítězství ve sportu je výsledkem tisíce hodin strávených v posilovně nebo na tréninku. Obdobně v byznysu výsledky jednoho měsíce nejsou výsledkem práce jednoho měsíce.

Zažil jste někdy nějaký velký neúspěch? Pokud ano, co vám pomohlo ho překonat?
Spousta věcí se nedaří. Dílčí neúspěchy ale nevnímám negativně, protože vím, že nic není zadarmo. Jsou součástí cesty k cíli, zpětnou vazbou… Ukazují, co je třeba změnit, zlepšit, udělat znovu a lépe. Na nějaký velký neúspěch si nevzpomínám. Neúspěchů určitě bylo hodně, ale žádný velký. Ten nastává v momentě, kdy se člověk vzdává a nepokračuje. A protože já se nevzdávám…(smích)

Dnes se hodně mluví o generaci Z (narození v polovině 90. let) a jejích odlišnostech. Jak vy vnímáte dnešní mladé, jsou skutečně jiní?
Princip ambicióznosti a touhy po úspěchu je u mladých lidí v Partners stejný. Záleží hlavně na typu člověka a prostředí, ze kterého přichází. Zásadní rozdíl je ale v komunikaci. Dneska víc lidé používají sociální sítě, víc si píšou. Dříve jsme si více volali.

V Partners jste od začátku. Jak byste popsal svůj vztah k této firmě?
Partners vnímám především jako soubor lidí, kteří mě v byznyse inspirují, podporují a ukazují mi cestu a za druhé jako soubor hodnot. Jsem přesvědčený, že právě to z nás dělá výjimečnou firmu, a jsou to takové dva nejdůležitější důvody, proč tu jsem.

Pokud pomineme finanční stránku věci, co vám působení v Partners i po těch jedenácti letech dává?
Určitě je to nezávislost a svoboda, která je pro mě nejdůležitější životní hodnotou. Chci mít možnost dělat si, co chci, s kým chci, kdy chci, vydělat si, kolik já budu chtít… To mi umožňuje jenom podnikání. A proto Partners.

Jak vnímáte osobnost Petra Borkovce? Jste spolu v úzkém kontaktu, co se týká nových projektů (manuály, pojišťovna, …). 
Petr je podle mě hlavním autorem hodnot spojených s kvalitou a fair play, kterými se Partners odlišují od ostatních firem. Na prvním místě pro něj není okamžitý zisk, ale dlouhodobé budování kvalitního byznysu a hodnot. Naproti tomu Radim Lukeš, můj přímý Partner, je pro mě zdrojem obrovské inspirace, jak motivovat a pracovat s lidským myšlením. Neznám osobně nikoho, kdo by to uměl lépe.  Nejen za to mají oba pánové u mě velký respekt.

Jak už jste zmínil, jste v Radimově struktuře. Jak se stalo, že s Petrem tak úzce spolupracujete? Vyhlídl si vás jako nějaký talent?
Obecně si myslím, že v každé firmě, dříve nebo později, dostanou příležitost lidé, kteří se chtějí posouvat, nezaseknou se na nějaké pozici a chtějí nejenom dostávat, ale i něco dávat. A na tohle já jsem od začátku připravený. Moje práce mě baví, takže nemám problém dělat něco nad rámec. To byl také asi hlavní důvod, proč jsme se s Petrem v poslední době více bavili.

Jaký největší sen jste si už splnil a jaký máte před sebou?
Snů jsem si splnil spoustu. Plním si je průběžně. Hodně jich bylo spojených s cestováním, pořídil jsem si byt, stavíme dům. Rodiče jsem vzal na dvě skvělé dovolené, tátovi jsem pořídil auto. Největší sen, který si plním, je kontinuální a tím je, že jsem rád za to, jak to mám. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli jsem šťastný, tak řeknu, že ano, protože dělám všechno tak, jak chci. A těch budoucích snů je spoustu, ať už osobních, nebo pracovních.