„Je to trochu jako role režiséra“: Jana Chaloupková o vedení manažerů na pozici M2

27. 10. 2026 | Vstoupit do diskuze

Jana zvládla ve firmě přechod od vedení jednotlivců k vedení vlastních manažerů. Naučila se ustoupit do pozadí, nechat lidi kolem sebe převzít zodpovědnost a věřit, že úspěch týmu už nestojí na tom, co dokáže sama. V rozhovoru popisuje, jak buduje prostředí, ve kterém se lidé inspirují navzájem, a proč jí pomohlo obklopit se lidmi, kteří jsou v něčem lepší než ona.

Na M2 už nejde jen o prvotní impuls, ale o systémový růst. Co je u vás v týmu vnímané jako hlavní motor výsledků?

„Snažím se vytvářet prostředí, ve kterém se lidé cítí dobře a mají chuť makat dlouhodobě. Základem je pro mě pozitivní atmosféra, dobrá parta a vzájemná podpora. Hodně dbám na propojování lidí v týmu, na vzájemnou spolupráci, sdílení zkušeností a vzájemnou inspiraci, a taky na společné oslavy úspěchů.“

Jak se proměnila vaše role, ve které už nevedete jen nové lidi, ale pomáháte vyrůst svým vlastním prvním manažerům?

„Klíčovou lekcí pro mě bylo pochopit, že s růstem firmy musí růst i moje schopnost ustoupit do pozadí. Přestala jsem být člověkem, který všechno řídí a řeší, a začala jsem být člověkem, který vytváří prostor, aby mohli růst ostatní. Dnes se snažím své lidi nechat převzít zodpovědnost, dělat vlastní rozhodnutí, a především stát se samostatnými lídry. Já jejich cestu sleduji, podporuji, propojuji a ve správný moment zasáhnu. Je to pro mě trochu jako role režiséra – nemusím být v každé scéně, ale snažím se vidět celý příběh, vědět, kam směřujeme, a zajistit, aby každý člověk mohl naplno odehrát svou roli.“

Jakým způsobem muselo dozrát vaše vlastní podnikatelské přemýšlení a organizace času, abyste zvládla větší strukturu?

„Musela jsem zvládnout přechod od ‚já zvládnu všechno‘ k budování týmu, který je silnější jako celek. Musela jsem pochopit, že nemusím být nejlepší ve všem a nemusím všechno dělat sama – posunula jsem se z operativy více do role, kde deleguji, koordinuji a věnuji se tomu, co má pro další růst větší hodnotu. Zároveň jsem si kolem sebe vybudovala lidi, kteří jsou v některých oblastech lepší než já, a právě to považuji za jednu z nejdůležitějších věcí, která mi pomohla vyrůst – nejen výkonem, ale i osobnostně. Každý z nás přináší něco jiného a vzájemně se skvěle doplňujeme. Mým úkolem není všechno stihnout, ale správně určit priority, dát prostor správným lidem a využít jejich silné stránky.“

Obhájit vyšší pozici vyžaduje dlouhodobou stabilitu celého týmu. Jak předcházíte výkyvům ve výkonu a vyhoření lidí?

„Věřím, že když lidé fungují s lidmi, se kterými jim je dobře, mají kolem sebe podporu a cítí, že do týmu patří, výrazně lépe zvládají i náročnější období. Nechci řídit tým jen přes čísla a výkon, ale především budovat tým, který má energii, vztahy a chuť společně růst.“

Čemu věnujete největší péči při seberozvoji svých podřízených manažerů a jak pracujete na svém vlastním leadershipu, abyste pro ně zůstali inspirací?

„Pokud chci být pro své manažery inspirací, nemůžu stát na místě. Musím sama růst, být otevřená novým pohledům a názorům a umět přiznat, že i já se stále učím. Mám také velkou radost z toho, že pracuji s lidmi různých generací. Každá generace přináší jiný pohled, zkušenosti, energii i způsob přemýšlení. Je skvělé pozorovat, jak se navzájem obohacujeme – mladší přinášejí nové pohledy a odvahu zkoušet nové věci, zkušenější zase nadhled a praxi. Právě tato různorodost podle mě vytváří velmi inspirující prostředí pro růst celého týmu. A právě vytvoření inspirujícího prostředí je pro mě možná úplně nejdůležitější. Prostředí, kde mají lidé chuť se rozvíjet, kde se nebojí říct svůj názor, kde se navzájem podporujeme a kde je přirozené chtít být každý den o něco lepší. Protože věřím, že jako lídr nemusím být pro své lidi největší inspirací já sama. Mým úkolem je vytvořit prostředí, ve kterém se lidé inspirují navzájem.“

Jakou klíčovou lekci vám tato etapa dala pro řízení většího podnikatelského celku?

„Největší posun pro mě byl přestat být nepostradatelná a začít budovat tým, který dokáže růst i díky tomu, že já nemusím být vždy v popředí.“