Každý má vlastní cestu

Zuzana Fendrychová | 1. 7. 2026 | Vstoupit do diskuze

Roman Čermák je od letošního dubna na nejvyšší manažerské pozici M3 (senior manager). Aby se na ni dostal, musel postupně upozadit vlastní ego a přijmout roli mentora, který svému týmu zametá cestu a pomáhá růst dalším lídrům.

Znovu gratuluji k postupu na pozici M3. Jak těžký byl zejména ten poslední krok a dokázal byste říct, co vše vám při něm běželo hlavou?

Děkuji moc. Upřímně – ten poslední krok nebyl nejtěžší po obchodní stránce, ale po té vnitřní. Na M2 jsem se dostal poměrně rychle a možná jsem měl pocit, že všechno půjde automaticky stejným tempem dál. Jenže pak přišlo období, kdy jsem se cítil zaseknutý a musel jsem si sáhnout trochu hlouběji.

Běželo mi hlavou hodně věcí – jestli dělám věci správně, jestli jsem na správné cestě, jestli nejde jen o výsledky, ale i o to, kým se člověk během té cesty stává. Dnes zpětně vnímám, že právě to období mě posunulo nejvíc. Naučilo mě oddělit vlastní hodnotu od momentálních výsledků a pochopit, že růst člověka často začíná až ve chvíli, kdy věci nejdou podle plánu.

Zatímco na pozici M2 jste se dostal obratem roku, teď na post senior manažera jste tvrdě pracoval od roku 2021. Co všechno v kariérním ohledu jste se musel za tu dobu naučit, čemu se musel přizpůsobit, aby to „klaplo“?

Myslím, že největší změna byla v tom, že jsem musel přestat tlačit jen na výsledky a začít více pracovat s lidmi a sám se sebou. Dříve jsem měl nastavení: udělej více aktivit a přijde výsledek. Postupně jsem ale pochopil, že budování firmy není sprint.

Musel jsem se naučit větší trpělivosti, důvěře v proces a pochopit, že výsledkem nejsou jen čísla, ale i změna myšlení lidí kolem mě. Hodně mi pomohlo uvědomění, že nestačí jen vědět, co dělat – člověk se tím musí postupně stát. Dnes často používám myšlenku „Být – Dělat – Mít“. Nejdřív se člověk musí stát tím, kým chce být, potom dělá jiné věci a až následně přichází výsledky.

Pracujete společně se ženou, taky velmi úspěšnou poradkyní Karolínou Čermák (D1) – inspirujte se vzájemně?

Řekl bych, že inspirace funguje oboustranně. Jsme každý trochu jiný, a právě to nám hodně pomáhá. Já mám rád systém, strategii a strukturu, Karolína je silná v práci s lidmi a vnímání emocí.

Díky tomu se často doplňujeme a navzájem si nastavujeme zrcadlo. A protože spolu nežijeme jen pracovní život, ale i ten rodinný, vedeme spoustu debat o fungování firmy, lidech, vizi i životě obecně. Myslím, že když vedle sebe máte člověka, který vás umí podpořit a zároveň vám upřímně říct věci na rovinu, je to obrovská výhoda.

A teď je před vámi další milník, posun na ředitelský post. Co všechno bude nutné udělat, abyste se k tomuto cíli postupně dopracoval?

Dříve bych asi odpověděl konkrétními čísly a termínem. Dnes to vnímám trochu jinak. Samozřejmě cíl mám a vím, kam chci dojít, ale mnohem více se soustředím na to, jaký člověk se ze mě po cestě stane.

Vím, že další posun nebude o tom přidat pár aktivit navíc. Bude to hlavně o budování dalších lídrů, předávání zodpovědnosti a pomoci lidem vyrůst. Chci stavět firmu, která nebude stát na jednom člověku, ale na silných osobnostech.

A časový horizont? Cíl tam je, ale nechci ho tlačit za každou cenu. Chci, aby růst byl přirozený a dlouhodobě udržitelný.

Každý stupeň vyžaduje jiné dovednosti. Co podle vás je hlavním tématem vaší současné práce „před branami“ ředitelství?

Dnes asi nejvíce řeším práci s mindsetem – vlastním i lidí kolem sebe. Čím výš člověk jde, tím méně je to o technických dovednostech a více o schopnosti vést lidi, dodat jim víru a pomoci jim růst.

Zjistil jsem, že často největší překážkou nejsou znalosti nebo schopnosti, ale nastavení v hlavě. A to platí i u mě samotného.

Je ještě něco, co máte na srdci a chtěl byste se o to podělit s kolegy?

Asi jednu věc. Občas máme pocit, že ostatní kolem nás rostou rychleji a že jsme pozadu. Sám jsem si tím prošel. Ale každý má vlastní cestu a vlastní tempo.

Kdybych měl něco předat dál, tak asi to, aby lidé nehodnotili sami sebe jen podle aktuálních výsledků. Výsledky jsou důležité, ale ještě důležitější je, kým se během té cesty stáváte. Protože nakonec člověk nevybuduje větší firmu, než jakou má sám vnitřní kapacitu.

A za mě M3 není cíl. Je to další závazek růst a pomáhat růst ostatním.

Foto: archiv Romana Čermáka