V manažerské roli se už díváte na věci z jiné perspektivy

Zuzana Fendrychová | 18. 6. 2026 | Vstoupit do diskuze

Letošní rok je v Partners hodně zaměřený na výchovu nových manažerů, kteří mají odvahu dívat se nejen na svou kariéru z jiných úhlů pohledu. Přesně s tímto odhodláním vloni povýšil na pozici M1 Michal Urbánek a jakmile se začtete do jeho odpovědí, dostanete chuť se po té cestě vydat taky. A možná se začít věnovat i triatlonu.

Už máte s manažerskou prací pár měsíců zkušenosti, co vám pozice M1 ukazuje nového?

Nejvíc mi ukazuje, že postupně přestávám být hráčem a stávám se trenérem. Dříve jsem mnohem více prožíval vlastní výsledky a soustředil se na to, co dokážu ovlivnit osobně. Dnes mě často těší ještě víc úspěchy lidí, kterým se snažím být oporou na jejich cestě.

Manažerská role mě učí dívat se na věci z větší perspektivy. Už nejde jen o to, jaký výkon podám já sám, ale jaké prostředí vytvářím pro ostatní a kolik lidí kolem sebe dokážu posunout. Když vidím, že někdo v týmu překoná vlastní očekávání nebo dosáhne cíle, který se mu ještě před časem zdál vzdálený, vnímám to dnes jako svůj vlastní úspěch.

Zároveň se stále častěji pohybuji mezi zkušenými manažery a řediteli. Díky tomu si uvědomuji, kolik inspirativních osobností v Partners působí. Čím déle jsem mezi nimi, tím více ve mně rezonuje myšlenka, že „vím, že nic nevím“. Každé setkání mi přináší nový pohled a motivaci k dalšímu růstu.

Co je teď to nejnáročnější, s čím se musíte na manažerské pozici „popasovat“ a jak myslíte, že vás tento posun kariérně dál změní?

Nejnáročnější je pro mě hledat rovnováhu mezi budováním funkčního systému a individuálním přístupem ke každému člověku. Každý má jiné tempo, jiné motivace a jiné silné stránky. To, co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého.

Manažerská práce mě proto učí více naslouchat a méně předpokládat, že lidé přemýšlejí stejně jako já. Zároveň se učím pracovat s týmem napříč regiony. Dnes máme spolupracovníky od Karlových Varů přes Prahu až po jižní Čechy, což mě vede k tomu, abych více přemýšlel o prioritách, efektivní komunikaci a správném využití osobních i online setkání.

Věřím, že mě tato role bude dál učit pokoře, trpělivosti a dlouhodobému pohledu na výsledky. Obchodní výkon lze ovlivnit během měsíců, ale budování lidí a lídrů je práce na roky.

Jak byste popsal ten pomyslný poslední krok před tím, než jste byl povýšený na pozic M1?

Myslím, že tím posledním krokem bylo uvědomění, že moje role už není primárně o mém vlastním výkonu, ale o vytváření prostředí, ve kterém mohou růst ostatní.

V té době přišlo do týmu několik výrazných osobností a já se snažil věnovat maximum energie jejich rozvoji. Mimořádný výkon podal Jakub Vodňanský, kterého skvěle doplnili Martin Timko, Martin Hájek a Lukáš Podzimek. Díky tomu jsme dosahovali výkonů blížících se úrovni M2.

Důležité pro mě ale bylo, že za těmito výsledky nestál jen aktuální výkon, ale i další lidé připravení převzít větší odpovědnost. Proto jsem povýšení nevnímal jako cíl, ale jako jeden z milníků na cestě, kterou máme s týmem naplánovanou dál.

Manažerské pozice jsou hlavně o vedení lidí. Jak náročné je naučit se lidi skutečně poslouchat, naslouchat jim, abyste věděl, co očekávají a mohl pro ně být opravdu platným šéfem, od něhož se budou chtít učit?

V mém týmu jsou lidé s velmi rozdílnými zkušenostmi i osobnostmi. Najdete mezi nimi bývalé ředitele z korporátního prostředí, manažery z automotive, FMCG i zemědělství, ale také lidi, kteří do oboru vstoupili v jiné životní fázi.

Právě to mě učí, že naslouchání není jen o tom dát druhému prostor mluvit. Je to snaha pochopit, co konkrétní člověk potřebuje, aby mohl být úspěšný. Někdo potřebuje více podpory a struktury, jiný větší autonomii a důvěru.

Čím rozmanitější tým mám, tím více si uvědomuji, že největší odpovědností manažera je jeho vlastní růst. Proto věnuji hodně času vzdělávání, práci na sobě a rozšiřování svého pohledu, aby můj vlastní růst pak podpořil růst ostatních.

Je někdo v Partners anebo mimo společnost, kdo vás inspiruje a učíte se od něj?

Mám štěstí, že kolem sebe mám řadu lidí, od kterých se mohu učit, a každý mě inspiruje v něčem trochu jiném.

Petr Borkovec mě inspiruje svou autenticitou a tím, jak se i po letech úspěchů neustále posouvá do další úrovně přemýšlení. Ukazuje mi, že růst člověka nikdy nekončí.

Jitka Lucbauerová je pro mě symbolem neúnavné práce s lidmi a schopnosti rozvíjet talenty dlouhodobě a systematicky. Obdivuji její energii, kterou do lidí investuje.

Petr Douša mě inspiruje svým přehledem ve finančním světě a způsobem vystupování. Pro mě osobně představuje vzor profesionality a důstojnosti ve financích.

Josef Dundr mi zase ukazuje, jak obrovsky může člověk vyrůst nejen podnikatelsky, ale i lidsky, a to už v relativně mladém věku.

Mimo Partners mě dlouhodobě inspiruje Arnold Schwarzenegger se svým mottem „Be useful“. Připomíná mi, že skutečný úspěch by měl být spojený s hodnotou, kterou přinášíme ostatním. Velkou inspirací je pro mě také Jaromír Jágr díky své disciplíně, dlouhodobosti a ochotě pracovat na sobě i ve chvíli, kdy už by většina lidí dávno polevila.

Jak brzy si věříte na postup na postup na pozici M2?

Věřím, že máme v týmu potenciál, aby to bylo možné relativně brzy. Ne proto, že bych se soustředil na samotnou pozici, ale protože vidím silné lidi, kteří postupně rostou do lídrovských rolí.

Výrazně se už dnes profilují například Jakub Vodňanský, Martin Timko a Lukáš Podzimek. Zároveň v týmu vidím několik dalších velmi zajímavých franšízantů a nováčků s velkým potenciálem.

Pokud se bude jejich rozvoj dařit, považoval bych postup na M2 přibližně rok po povýšení na M1 za velmi úspěšný scénář. Současně ale M2 nevnímám jako cíl sama o sobě. Beru ji spíše jako důsledek toho, že se podaří vybudovat silné a samostatné lídry, kteří budou úspěšní i beze mě.

Právě to považuji za skutečné měřítko manažerské práce.

Ostatně ani já bych se bez podpory svých vedoucích a mentorů nebyl tam, kde jsem dnes. Velkou roli v rozvoji našeho týmu hraje Rado Sopko, který mu dlouhodobě věnuje obrovské množství času a energie. Stejně tak si velmi vážím podpory Lenky Vychodilové, Petra Douši a Jitky Lucbauerové. Čím více poznávám špičkové manažery a podnikatele kolem sebe, tím více si uvědomuji, kolik prostoru pro růst mám stále před sebou – v leadershipu, práci s lidmi i budování dlouhodobě fungujících týmů.

Na závěr pojďme opustit profesní linku a pojďme nahlédnou do vašeho soukromí. Máte nějakou aktivitu nebo koníček, který vás ovlivňuje i v manažerské práci?

Velkou část volného času věnuji sportu. Každý rok se připravuji na Ironman 70.3 a letos mám navíc novou zkušenost – na svůj první závod připravuji i přítelkyni Terezu, která předtím žádný triatlon neabsolvovala. Společně plánujeme tréninky, sledujeme progres, řešíme regeneraci a snažíme se skloubit přípravu s prací, třemi dětmi a psem.

Baví mě na tom i trenérská role. Přemýšlím nad tréninkovými plány, sleduji, jak tělo reaguje na zátěž, a snažím se Terezu motivovat ve chvílích, kdy je to potřeba. Zároveň to ale vypadá, že ve výsledku budu tím, kdo bude motivaci potřebovat víc. Tereza je totiž výjimečná běžkyně a vytrvalkyně a zatím vše nasvědčuje tomu, že mě při našem prvním společném Ironmanu 70.3 porazí. A upřímně řečeno, pokud se to stane, budu mít tu největší radost.

foto: archiv Michala Urbánka