Headhunter roku 2024: Tereza Menšíková Langeová

Zuzana Fendrychová | 31. 7. 2025 | Vstoupit do diskuze

Ředitelku Terezu Menšíkovou Langeovou můžete potkat jak na Mladoboleslavsku, kde vede pobočku pro klienty z Libereckého kraje, tak v Praze v okolí Arkád. Její síla je v práci s lidmi, proto se stala v síti Partners nejlepší Headhunterkou loňského roku. V rozhovoru krom jiného prozradila, že k náboru používá Instagram jako hlavní sociální síť.

Co vás na náboru nejvíc baví?

Baví mě především různorodost – každý člověk je jiný, přichází z jiné životní etapy, má odlišné vlastnosti i motivace. Je zajímavé sledovat, z jaké „startovní čáry“ kdo přichází. Zároveň si uvědomuju, že ve firmě nechci být sama – mým cílem je budovat tým a jednou tuto velkou příležitost – firmu i někomu předat.

Jak postupujete, když hledáte nového adepta na pozici?

Postupuju systematicky, ale jednoduše. V před-pohovoru se nejprve snažím skutečně poznat člověka – co ho formovalo, co hledá. V samotném pohovoru už zjišťuju, jak je nastavený na podnikání. Pak ho pozvu mezi náš tým, aby „nasál“ atmosféru a dostal první úkoly – podle jejich plnění poznám, jestli má o fungování u nás skutečný zájem. Teprve potom s ním jdu do učení, tréninků a přípravy na zkoušku, která je pro start zásadní.

Jakou roli hrají při náboru sociální sítě?

Velkou! Nejvíce využívám Instagram, který mám dlouhodobě vybudovaný a kde mě sleduje aktivně přes 16 tisíc lidí. Facebook je sice na ústupu, ale pořád tam existují aktivní skupiny, kde lidé hledají nové příležitosti – a i tam mám asi 5 tisíc kontaktů. Díky těmto kanálům se snadno dostanu k velkému množství lidí a mohu rychle vyhodnocovat jejich potenciál. Naopak LinkedIn pro mě není primární platformou. Často se tam pohybují lidé zaměření čistě na výkon a kariéru – takoví, kteří už mají pevně nastavené profesní směřování. Mně jde ale o to najít osobnosti s potenciálem růstu, ambicí a otevřeností k novému směru. Ne jen „ty, co chtějí dělat jen finanční byznys”, ale budoucí lídry firmy.

Změnil se váš pohled na výběr kandidátů v posledních letech?

Rozhodně ano. Čím víc zkušeností mám, tím víc chci „ty správné lidi“. Jenže to se často nepozná na první pohled. Dnes už vím, že klíčový je postoj: ochota učit se, měnit se, růst, ambice. Dress code a odborné znalosti naučíme, ale chuť posouvat se musí přijít zevnitř. Mám raději lidi z běžného prostředí, kteří mají tzv. „hlad po úspěchu“, než ty, kteří už dnes mají vše zajištěno z rodiny. Aktuálně se nejvíc zaměřuji na věkovou skupinu 20 až 30 let – má čas a prostor dokázat velké věci.

Mohou uspět i starší zájemci, třeba po čtyřicítce?

Určitě ano – a pár jich v týmu mám. Jen u větších životních změn v tomto věku už bývá náročnější se přizpůsobit. Navíc tito lidé často přicházejí s většími závazky, takže jejich motivací bývá spíše finanční stabilita než chuť budovat něco většího. A já hledám a vybírám spíše partnery pro dlouhodobou spolupráci ve struktuře, nejen „výkonáře“.

Kdy poznáte, že chcete s někým spolupracovat?

Zásadní moment nastává, když se člověk začne přirozeně otevírat – představí mi své blízké, partnera nebo rodiče. Jakmile se dostanu i k jeho okolí, můžu zajistit podporu i tam – a to bývá pro úspěch a rozjezd nováčka klíčové.

Dáváte lidem i druhou šanci?

Ano, druhou šanci dávám. Ale třetí už ne. Důvěra a dodržování dohod jsou pro mě naprostý základ a hodně jsem se již v minulosti spálila a jsem poučená z chyb svých i cizích. Pokud někdo dlouhodobě neplní, co má, nemůže v našem prostředí zůstat. Jsem v tom tvrdá, ale díky tomu funguje tým jako celek – máme nastavené hodnoty a postoje. Někdy se druhá šance vyplatí, jindy ne… Každý člověk je jiný, a proto se snažím vždy o individuální přístup.

Co byste v oblasti náboru poradila ostatním kolegům?

Klíčem je množství. Nestačí pár schůzek, je potřeba systematická práce a pravidelnost, dlouhodobost. Správný člověk se většinou „profiluje“ až časem – díky zadáním, tlakům i očekáváním. A pokud nemáme dostatečný počet lidí v náboru, často i dobří vedoucí nedokážou jít dostatečně do hloubky ani s těmi, co by potenciálně mohli uspět. Když je množství, vše jde mnohem snáz jak v týmu, tak v rozhodování. 

Foto: archiv Terezy Menšíkové Langeová