Tyrkysová smečka na horské Tour de Jizerky

Jaroslav Gall | 29. 9. 2020 | Vstoupit do diskuze

Ono nedělní ráno 13. září slibovalo naději na nádherný den. Kolega Majk to valil svým Superbem přes Liberec k polským hranicím až jsme, plni očekávání, dorazili na Zámecký dvůr Černousy. Po přivítání známých i nových tváří jsme nahodili 38 tyrkys cyklo dresů a těšili se, co přinese další teambuilding Jitky Lucbauerové. Tentokrát v režii BPR agentury.

Jdi do toho po hlavě a makej
Busem jsme se přesunuli na Singltrek pod Smrkem a vyfasovali parádní horská kola od Treku – takové samochodky. Kola jela skvěle z kopce i do kopce. Široké gumy dávaly tušit, že po asfaltu asi nepojedeme. Omyl. Čekala nás totiž místní asfaltová specialitka.

Asfaltová agonie
Tak se jmenuje asfaltový traverz cca 3 km, kdy jedete po silnici do kopce, do kopce, do kopce. Plíce nadšené, že mohou intenzivně dýchat čistý jizerský vzduch. To bylo naštěstí jediné trápení. Pak nás čekal několikakilometrový sjezd směr Lázně Libverda. Černá trasa – levá, pravá, skok, smrk, kámen a takhle asi sto třicet osmkrát, až jsme se ocitli u vysokého sudu. A v něm, světe, div se, hospoda, Obří sud. Tak jsme se infiltrovali dovnitř a vyzunkli a snědli vše, co v sudě bylo. Nabiti několika tisíci kilojouly jsme vyrazili zpět.

Elektrošok nebo katapult?
Někteří si vyzkoušeli elektrokola. Pro mě osobně to byl šok. Při sešlápnutí se elektromotor rozvášní a vystřelí vás do kopce jako středověký katapult. Vaše stehna se v mžiku promění ve stehna Useina Bolta – stovka za 10 vteřin není problém. Naprostá euforie.

Další tisíce kilojoulů jsme nabrali skrze štrůdly, koláčky, kávy, kofoly a vyrazili zpět na dvůr, tedy do Černous.

Po horké sprše a odpočinku nás čekala degustace moravských vín. V naší skupince nebyl Moravák ani jeden, takže jsme poznali, že bylo bílé. Chuťové buňky se tak hezky rozvášnili před večerním rautem a skvělou brněnskou kapelou Láska band. Kdo netančil, tak se snažil z vševědoucího guru Martina Jedličky vytáhnout nějaká moudra. Největší nářez nás však čekal v pondělí ráno.

Přežít nebo útěk?
Od fyzioterapeuta Jakuba Andrýska jsme očekávali, že napraví a uvolní naše ztuhlé svaly. To jsme se zase mýlili, šel mnohem hlouběji. Do emocí. Jaké mohou mít následky vaše historická traumata a získané postoje? Dlouhodobý stres vede k chronickým zánětům. Například: prostata = dlouhodobá sebedestrukce. Opar = komunikační problém – někdo vás naštval, hodně naštval. Tlak = konflikt nízké sebeúcty. Dětské nemoci = problém v systému rodičů. Obezita = nechci, aby se mě to tolik dotklo. Epilepsie = útěk. Čelit světu je těžké. Spousta lidí jde do nemoci, než aby to změnili.

Zajímavá byla také možnost změny návyků či přesvědčení, která má tři fáze a trvá 9 měsíců. Neuropeptidy se zklidňují 21 dní x 3 = 63 dní. Dalších 3 x 21 dní je doba kotvení a dalších 3 x 21 dní je doba adaptace.

Jak na změnu přesvědčení? Meditace/vizualizace – stejně, jak to dělají profi sportovci, kteří si vizualizují pohyb, který budou dělat, a tím pádem na sportovišti provádějí něco, co už znají.

Semínka budoucích problémů často naleznete v rodinných tabu. Nedělejte z věcí tajemství. Má vaše dítě nějaký problém? Nepracujte s dítětem, ale se sebou.

Pan Andrýsek také doporučuje dělat přechodové rituály, tedy rituály mezi přechodem z práce / rodiny / koníčků. Abyste mohli být v danou chvíli 100% pracantem, 100% rodičem/partnerem, 100% sportovcem, je potřeba se přenastavit na jinou roli. Nádech/výdech, sprcha, projít se kolem domu. Cokoliv, co vás zklidní a pomůže přejít do další role. Někdy stačí deset minut, jindy půl hodiny. Uf.

Sladká tečka, dvakrát prosím
Závěrečné překvapení nám zajistil šéfkuchař hotelu. Škoda, že TV Prima nestihla dorazit, protože takovéto Prostřeno ještě neměli. Vzduchem létala vajíčka, mouka, cukr, šlehačka a další ingredience. Šest týmů vyrábělo čokoládový fondant a krémovou roládu.

Ulepení od čokolády, marmelády a krému, ale zato příjemně unavení jsme se s úsměvem rozloučili a vyrazili domů z jedné z nejlepších teambuildingových akcí Jitky!