Zápisky z lodního deníku

2. 10. 2019 | Vstoupit do diskuze

Září letos přišlo zdánlivě dříve. Než si to člověk stihl uvědomit, přiblížilo se pravidelné, již šesté, teambuildingové setkání týmu Jitky Lucbauerové. Všichni netrpělivě čekali, co pro nás Jitka letos vymyslí. A opět jsme byli velice mile překvapeni.

Původní plán proplout se oceánem na dračích lodích po Labi, trochu nevyšel. Na vině bylo počasí. Příležitost tak dostal plán B, který ovšem v záloze vůbec nebyl a vytvářel se za pochodu. Jitka si asi řekla, že mírně zredukuje počet svých spolupracovníků a nakonec nás poslala na střelnici! 

Nabít a pal!
V neděli jsme dorazili na místo činu, kde nás čekala vydatná snídaně a pak cesta na střelnici. Instruktoři, kteří nás měli na starost, hned odhalili, že to s námi úplně jednoduché nebude. Totiž, uhlídat 40 nezkušených lidí se zbraní v ruce chce odvahu.

Po důkladné instruktáži jsme se v týmech odebrali na určená stanoviště. Střílení bylo napínavé, zábavné, všichni jsme s vervou bojovali za svůj tým. Po obědě a kafíčku v „retro klubovně“ jsme doladili poslední body a plní dojmů jsme vyrazili směr přístaviště, kde jsme se nalodili na parník s epickým názvem Arnošt.

Arnošt a Kuňka
Čas na Arnoštovi plynul úplně jinak. Dobré víno teklo potokem, zábava se rozjela na plné obrátky, do cíle jsme ovšem dopluli bezpečně a v suchu.

Před námi stanula další výzva, a to výstup na Kunětickou horu, místními přezývanou „Kuňka“. Každý se s ní vypořádal po svém. Někdo se „hecnul“ a horu sahající téměř do nebe zdolal, další to vzdal v půli, něčí cesta skončila hned u vchodu do Stodoly pod Kunětickou horou, kde se na rožni opékala kýta.

Den se chýlil ke konci a po napínavém vyhlášení TOP střelců, jsme se odebrali zpátky na hotel. Tam už byl nachystaný DJ, který z nás dostal ty nejlepší taneční kreace. Díky chytlavým rytmům jsme protančili nejedny střevíce.

Pondělí
V toto magické datum (9.9.2019) jsme se těšili na vrchol celého programu– Pavla Morice, mj. několikanásobného mistra republiky v karate. Drobný, kudrnatý chlapík s energií, kterou mu všichni záviděli, nám dal pěkně do těla. Zkusili jsme si týmovou spolupráci, soutěžili, překonávali svoje limity, běhali, dělali dřepy – hodně dřepů. A také jsme si sáhli hluboko do svého nitra. Prostor byl najednou naplněný emocemi – radost, možná i smutek, zamyšlení všech z nás nad přítomným okamžikem a uvědomění si, že všechno jednou pomine. Neohlížejte se zpátky, není lepší čas na bytí než tady a teď!

Jitko, děkujeme za skvělou akci, na níž budeme ještě dlouho vzpomínat a těšíme se opět za rok.

Další obrázky v galerii