Nadechnout se, přijmout realitu a radovat se z maličkostí

Zuzana Fendrychová | 30. 4. 2024 | Vstoupit do diskuze

Pavlína Voříšková se v příspěvku na sociálních sítích přiznala, že o práci v bance na škole rozhodně nesnila. Jenže člověk míní a život mění. Dneska na svou pozici finanční koncipientky v pobočce Partners Banky ve Vyškově nedá dopustit. I přesto, že jako pracující máma musí řešit i neustálé zdravotní komplikace malých dětí. „Myslím si, že je ve firmě spousta takových žen, které se snaží být fakt dobré mámy, do toho ten byznys posouvat dál a dělají, co můžou, a mnohdy si můžou připadat jako já – ne dost dobré, jestli mě chápete.“ Chápu, protože i já jsem máma.

A stejně, jako každá matka, která se snaží kombinovat péči o děti, domácnost a k tomu pracovat, rozumím, že jsou chvíle, kdy o sobě pochybujete. „Nejdřív jsem měla obrovskou radost z toho, že jste mě oslovila, a pak přišla fáze, kdy jsem si říkala, po tom, co si pokaždé čtu o lidech, se kterými jsou články v Jsme Partners, jestli jsem dost dobrá na to, aby tam se mnou byl rozhovor,“ napsala upřímnou odpověď Pavlína, jež v posledních čtyřech měsících běhá kolem neustále nemocných dětí a do toho se věnuje klientům, „Realita je prostě taková, že se musím nadechnout, přijmout to a makat na tom, aby to co nejdřív bylo lepší. A mám radost z maličkostí a z každé schůzky, kterou jsem neplánovaně nemusela rušit. To je dar!“

Pokud jsem správně pochopila, tak na vlnu lidí z Partners jste se naladila již na vysoké škole. Jaká cesta k tomu tehdy vedla?

Tehdy ještě Tomáš Jelínek a jeho tým měli na Mendelově Univerzitě program „Rozvoj manažerských dovedností“. A byl to souhrn více přednášek obecně rozvíjející studenty a mě na předposledním sezení strašně chytlo, jakým způsobem oni dělají tu svoji práci s klienty, a prostě jsem věděla, že chci být součástí změny pohledu na finanční poradce ve svém okolí. Takže Toma, když dneska potkám, tak mu děkuju za to, že jsem se k tomu dostala.

Začala jsem pro to být naprosto zapálená a v tu dobu jsme hodně četli Kiyosakiho, a vlastně každý neúspěch pro mě byl skvělá věc, díky které jsem rostla. A shodou náhod ve stejnou dobu do oboru přišel i můj - nyní manžel. Akorát začal ve Vyškově u Františka Jakeše a já se pak rozhodovala, pod kterou skupinu půjdu. Ale Vyškov byl blíž mému domovu, takže poloha vyhrála. Tím pádem ty těžké začátky se zvládaly s neskutečným nadhledem. Taky je neskutečný, že jsem byla jedna z mála těch proaktivních studentů, kteří vlastně u té práce zůstali dodnes – protože nás pak z kurzu do financí přišlo víc. Vysoká škola mi dala vlastně tuhle příležitost a můžu říct, že dělat tuhle práci pro mě má mnohem větší vnitřní hodnotu než odejít z vysoké s titulem (což se mi nakonec nepovedlo kvůli statistice) Ale já mám v životě motto, že „Cesta je cíl“, a tady to opravdu platí.

Pohybovala jste se třeba i v cestovním ruchu. V čem byly osobní finance lákavější než „vůně dálek“?

Ano, je pravda, že jsem studovala Management cestovního ruchu a v rámci praxe jsem si našla práci v cestovní agentuře – a zase jsme u toho; nebýt té vysoké školy, nemám další zkušenost do života a cestování, například do Irska. Ale osobní finance pro mě mají více přidaných hodnot. Zaprvé pracovat a komunikovat s klienty, když je každý naprosto unikátní a vyžadují odlišné přístupy, navíc je tu pořád možnost se vzdělávat a posouvat dál. Zadruhé cestování mám opravdu ráda, miluju cizí jazyky, nicméně nedokážu být bez rodiny a blízkých přátel, a to je pro mě mnohem víc než poznávání nových zemí a věnování se právě tomu cestovnímu ruchu. Rodinu, děti a cestování v kontextu práce by nešlo skloubit tak, jak to jde teď v tomto oboru. 😊 V tomhle se my ženy v životě musíme rozhodnout a u mě to jednoznačně vyhráli děti, můj skvělý muž a rodina.

Tvrdíte, že chcete lidi učit, aby „péče o finance byla přirozenější“.  Sledujete během let, že se postoj klientů k jejich penězům mění? Že si jich víc váží?

Ano, snažíme se klienty provádět financemi tak, aby je nevnímali jako nějaké tabu, ale jako součást každodenního bytí. Ta pobočka je v tom naprosto skvělá. Klient vstoupí dovnitř, „nasaje“ tam atmosféru, cítí se tu dobře, a hlavně komunikujeme s klienty jako s našimi parťáky, protože si klienty vybíráme. Člověk pozná, s kým stojí za to trávit ten čas už na první schůzce, při představení služby. A určitě je to někde jinde, než v roce 2017. Ale máme na to dobré mentory na pobočce – Františka a Richarda, jsou spoluvlastníci a svou práci dělají opravdu srdcem, v práci s klienty nás neustále posouvají.

A co jsem si prošla znovu školeními kvůli Supervizi po mateřské, tak na spoustě těch setkání s ostatními začínajícími koncipienty mi většina věcí, která přišla ostatním nějakým způsobem těžká anebo nereálná, pro nás s kolegyní byly naprostá samozřejmost. Například to, jak s klienty komunikujeme, odkládání na budoucí cíle, na to jsem pyšná. Klienti z naší komunikace brzo pochopí, proč navrhujeme taková řešení, a dokážeme opravdu dobře komunikovat i investování v částkách vyšších než 5 tisíc. Za což jsem velmi ráda, protože ta budoucnost, zejména mladých klientů, bude opravdu skvělá! 😊

Jakou roli ve vaší práci hraje pověstná ženská intuice?

Párkrát jsem se spálila, a teď už ji s sebou beru všude. Mnohdy mi dokáže ušetřit spoustu času, trápení a oddalování nějakých těžších rozhodnutí. Ale kdybych na ni dala po mateřské, asi bych ještě vůbec popravdě nepracovala. Byl to můj strašák, jak se dá pracovat a u toho řešit nemocné děti, co začaly chodit do školky? Nicméně už vím, že se to vždycky nějak vyřeší, a tím, že jsme s manželem oba na jedné pobočce, tak je to jednodušší. Naše práce a time management má spoustu skvělých výhod, za které každý den děkuju.

Domníváte se, že obecně jsou ženy při práci s lidmi výkonnější než muži?

Jednoznačně si myslím, že bychom určitě CHTĚLY BÝT VÝKONNĚJŠÍ (alespoň já), jenže někdy nás ta role „mámy“ drží o krok zpátky. Někdy se stane, že na 14 dní vypadnu z pracovního procesu a je náročné se do něj pak znovu vracet. Mně osobně stačilo absolvovat pár školení s úspěšnými poradci, manažery, kteří mají diáře plné schůzek, sportovních aktivit a volného času, vše tak hezky rozplánované. A říkám si, že se tam jednou taky dostanu, až děti vyrostou! Všechno chce čas, rodina je aktuálně na prvním místě.

A ještě k vlastnostem. Naše ženská empatie je naprosto nenahraditelná a vede na plné čáře. I při nastavování finančních plánů klientů myslíme na situace, které třeba muž nemusí brát v potaz, nebo ho nenapadne se na ně zeptat. Ale ruku na srdce, tohle už je nad rámec naší práce, tohle bych už neměla řešit (jak by řekl můj muž), ale já to tak opravdu mám. Mnohdy mi to ale usnadní, že by mi klient mohl rušit smlouvy, protože jsem za ten „roh nedohlédla“. A pak to vede k tomu, že u lidí můžete v první fázi otevřít důležitá témata, u kterých se musí zamyslet a až pak se můžou rozhodnout, jaké ty kroky vlastně pro ně dávají do budoucna opravdu smysl; například, když na schůzce sedí pár a najednou zjišťuje, že se v otázkách budoucnosti vlastně neshoduje.

Vaše pobočka se již pyšní logem Partners Banky, jak na to reaguje okolí?

Pořád si zvykám na volání: „Dobrý den, u telefonu Pavlína Voříšková, Partners Banka Vyškov.“ Ale má to strašně velký dosah, v očích klientů jsme stoupli určitě výš. Reagují na to skvěle, najednou to slovo Banka v nich vyvolává mnohem větší důvěru a zájem. Chodí k nám klienti z ulice, že viděli příspěvky Petra Borkovce, reklamu s Pokáčem a jdou si pro účty. Včera přišel klient, který chtěl zanalyzovat dvě hypotéky, které si platí, a na konci mi řekl: „Já jsem sice na Partners před 15 lety zanevřel, ale dávám tomu šanci.“ To mi přijde skvělý, a moc nás ta změna na pobočce k lepšímu baví. 😊 Je to absolutně nesrovnatelné se situací 7 let zpátky. Jsem za to vděčná, za všechnu tu práci a pokrok, kterou si s tím lidi v Partners dávají, a hlavně na to zázemí. Když zaučuji nováčka u nás na pobočce a procházím s ním celou schůzku a vše vysvětluju, sama se občas pozastavím nad tím, jak to je u nás všechno promyšlené a jakou pomocnou ruku v každé fázi naší práce od firmy máme.

Je rozdíl mít pobočkou ve velkém městě, anebo místě, kde žije 20 tisíc obyvatel. Ale může to být i výhoda, když lépe znáte zvyklosti a potřeby dané lokality?

Já jezdím za klienty i do Brna a okolí, takže těžko říct. Nemyslím si, že se to liší v závislosti na lokalitě. Ale aktuálně vidím v naší pobočce asi spíš výhodu v tom, že je v menším městě. Je totiž víc na očích, lidi si o ní povídají, ví o nás. Snažíme se tu práci dělat všichni opravdu dobře, poctivě a jedeme ji podle manuálu. A to nám podle mě z dlouhodobého hlediska přináší to ovoce. Nemáme žádné zkratky, nic nevynecháváme – ať se to týče představení služby, celé analýzy, poradenství. A tím pak zůstává na pobočce „zdravý kmen klientů“, se kterými ta práce dlouhodobě dává smysl. 😊 A to je podle mě to hlavní, abyste práci na malém městě dělali dobře, kvalitně, protože průšvihy se pak šíří mnohem rychleji než právě ty úspěchy. Ve velkoměstě to podle mě rychleji „vyšumí“.

Jaký máte kariérní cíl v rámci Partners, co byste si přála nejvíc?

Když jsme začínali v Partners v roce 2016, tak můj muž říkal: „Jednou si založím Partners Market. A já se smála, že to určitě… Bylo to pro mě něco nepředstavitelného. A teď? Teď vidím, jak s Františkem řeší pobočku ve Vyškově, Bučovicích a neustále hledají nové příležitosti, jak se posouvat. A taky jsem za tu dobu zjistila, jak velkého a cílevědomého vizionáře mám doma po svém boku. 😊 Takže pro mě aktuálně je karierní cíl možná vést některou z dalších poboček, pracovat ve zdravém prostředí společně s kolegy, kteří tu práci dělají opravdu s radostí a zápalem. Já jsem nikdy nebyla kariérní typ ženy, ale naopak ta, která ví, že rodina má vždycky přednost – a chtěla jsem mít děti opravdu brzo. Takže jsem teď v práci jako ryba ve vodě. Baví mě práce s klienty i předávání zkušeností novým kolegům. A přeju si, aby se nám na pobočkách dařilo, samozřejmě.

Ať se daří!