Petra Zapletalová: Tichá voda břehy mele

Jak jste se dostala ke spolupráci s Partners?

V říjnu 2004 jsem začala pracovat u společnosti OVB jako finanční poradkyně. Poradenství mě ze začátku bavilo, ale „budování firmy“ mi opravdu nešlo. Moji spolupracovníci mě nechtěli poslouchat. Ani se nedivím, kdo by poslouchal dvacetiletou holku z Moravy. Pak jsem s tím praštila a začala si hledat jinou práci. V tu dobu jsem se hodně kamarádila s asistentkou Radima Lukeše „Petrunou“ (tímto ji zdravím!). Od ní jsem se doslechla, že za ni Radim hledá náhradu, protože ona se začala naplno věnovat poradenství.

Čím jste Radima okouzlila, že si vás vybral?

Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych tu práci mohla dostat já, protože jsem v tu dobu pracovala za barem a dokázala jsem komunikovat pouze „barovým hantecem“, což se na pozici asistentky ředitele opravdu moc nehodí. Nakonec, ani nevím jak, jsem to místo dostala. Na jaře to budou dva roky.

Když potřebuju podle fotky identifikovat některého z poradců nebo poradkyň, obracím se na vás. Znáte je všechny. Jak je to možné?

Mou hlavní náplní práce je zařizování všeho kolem ředitelských akademií, konferencí a společenských akcí. Většinou se jich i osobně účastním a setkávám se tedy s poradci víc než kdo jiný z centrály. Ale určitě neznám všechny, spíš od pozice M1 nahoru. Navíc mám jednu dobrou vlastnost – dobrýho pamatováka na telefonní čísla a tváře, takže pro mě není problém identifikovat podle obličeje kohokoliv z poradců.

Když jsem se s vámi seznámil, přišla jste mi docela hustá – s ničím a s nikým se moc nemažete. Nebo se mi to jen zdá?

Teď nevím, v čem jsem vám připadala hustá. Nemá to spojitost s definicí hustoty? To je míra hmoty na jednotku hlasitosti, z čehož vyplývá, že čím vyšší hustota objektu, tím vyšší hmota na hlasitost. Například železo bude mít méně hlasitosti než nějaké méně husté substance, třeba voda. Tichá voda břehy mele.

Vy teda taky melete :-) Tak dobře, já toho nechám. Teď do vánoc nás čeká dost společenských událostí. Předpokládám, že se všech zúčastníte. Berete to jako pracovní povinnost, nebo si tyhle akce užíváte?

Všech se určitě nezúčastním, na to není čas. A jestli to beru jako povinnost? Částečně ano, jelikož se podílím na organizaci a musím být na místě činu, kdyby se náhodou něco „pokazilo“ (upraveno redakčním zásahem – pozn. red.) a bylo potřeba zasáhnout. Navíc se všech těchto akcí účastní můj šéf a já mu musím být kdykoliv a kdekoliv k dispozici, aby měl vše a nic mu nechybělo.

Když jsem vás fotil na blog, snažil jsem se přinutit vás k širokému úsměvu. Marně. Dokonce jsem si na to zavolal posily, aby vás rozchechtaly, ale vy zuby prostě neukážete. Proč?

Neberte to tak, že jsem se na vás nechtěla usmát, ale je to zvyk, protože jsem od malička měla menší „luft“ mezi předními zuby. Ale teď už ho nemám. Díky Partners.

Zašla jste po výplatě na nějakou drahou kliniku?

To ne. Vždycky se všechny večírky snažím přežít bez újmy na zdraví, ale ne vždy se mi to podaří. Na jedné z prvních ředitelských akademií s Partners se sešly několikery narozeniny a trochu se to vymklo z ruky. Dostali jsme blbý nápad a nazuli kolečkové brusle. Takže jednoduchý příklad: pár panáků + obtížný terén (zámecká dlažba, štěrk) = rozbitá ústa. Pointa je v tom, že díky tomu hrozivému pádu nemusím trávit hodiny v čekárně zubní ordinace, protože už to není potřeba – zuby se mi po pádu přímo na „tvář“ (upraveno redakčním zásahem – pozn. red.) srovnaly a mezera je pryč!

Čí jsou ty veverky, co máte v kleci u vás v kanclu?

Myslíte naše pány Chipa a Dalea? Ty jsme dostaly od Káti Palkové. Mimochodem, mají rádi sušené banánky, tak když nám ponesete nějakou tu čokoládku, nezapomeňte, že tu jsou i Chip a Dale.