Když se pro něco nadchnu, neznám únavu ani limity

Lucie Weissová | 4. 1. 2024 | Vstoupit do diskuze

Celé roky si Andrea Spáčilová, nová D1, udržuje svůj neutuchající pozitivní přístup, energii, píli a lásku k byznysu. To jí umožňuje žít každý den naplno. A díky podpoře svých kolegů, dnes již přátel, manžela Petra a rodiny všechno zvládá i se dvěma malými dětmi. Také proto se dnes snaží pomáhat dalším ženám s dětmi, které se na trhu mnohdy setkávají s nepochopením.

Když jste se rozhodla vydat cestou financí, čekalo na vás hodně překážek. Odkud pramenily?

Začínala jsem ve třetím ročníku vysoké školy a měla tři brigády. Takže jsem si musela ujasnit priority. Můj primární cíl bylo dosáhnout pozice team managera v nejrychlejším možném čase, což bylo šest měsíců, a tak mě čekalo prodloužení studií o rok, efektivní zvládání začátku byznysu a brigády. Když se do něčeho dám, nemám limity a vše chci hned. Ve zdolávání překážek je tato urputnost výhodou. Často mám potřebu mít poslední slovo a to se i vyplatilo. „Ne“ pro mě není odpověď.

Před nedávnem jste obhájila pozici D1. Pociťujete už nějaký rozdíl oproti pozici M3?

Jeden zásadní rozdíl vnímám a to je moje odpovědnost. Vůči svému týmu, klientům, společnosti. Povýšení je pro mě odměnou za 13 let oddané práce a zároveň jsem pyšná, že jsem bez úlev a zkratek vybudovala firmu, která má férová pravidla, dobré vztahy a všichni vnímáme, že to není jen byznys, ale zejména poslání.

Jak máte nastavený systém své práce a měnil se nějak v čase?

Systém mé práce se určitě změnil s příchodem dětí. Nicméně prvních 8 let podnikání jsem pracovala opravdu hodně. Šest dní v týdnu i 14 hodin denně. Neumím nic dělat napůl, a když se pro něco nadchnu, neznám únavu ani limity. V čase jsem k sobě našla parťáky, kteří mi dnes pomáhají firmu vést, mohu jim věřit a delegovat na ně úkoly.

Co vám funguje, že se vám podařilo povýšit?

Povýšení je důsledek kontinuální práce. Každý má svoji roli, je odpovědný za úkony, na nichž jsme se dohodli. Nikdy jsme nešetřili na zázemí a každý koncipient, obchodník či manažer má k sobě asistentku, aby se mohl věnovat primárně obchodu či budování firmy. Napříč ředitelstvím sdílíme servisní péči jednotlivých franšíz, neživotní speciality, back office.

Jak vnímáte vaši roli ředitelky?

Chci být vzorem pro své lidi, určovat směr, kterým se vydáme. Být inspirací v projektech a neusnout na vavřínech. Chci, aby mé pobočky vynikaly svými výsledky, klienti se k nám vraceli a postupně náš obor získal prestiž, jaká mu náleží.

Neoddělujete práci a soukromí, co tím myslíte? Není to nezdravé?

Určitě jako každý i já potřebuji čas na rodinu a odpočinek. Ale za ty roky se mi moji kolegové stali přáteli. Známe se mezi sebou opravdu výborně, znají se naše rodiny a děti. Proto z mého pohledu vlastně splývá soukromí a práce. Před mnoha lety mě zasáhl citát: „Zvolte si práci, kterou milujete, a už nikdy v životě nebudete muset pracovat.“ A já se do toho, co dělám, zamilovala a od toho dne cítím svobodu, že mohu každý den žít naplno a propojit práci a soukromí. Právě tuto svobodu chci dopřát i svým lidem a klientům. Aby nespoléhali na ostatní a zejména na stát, kdy je pošle do důchodu, ale abychom je naučili pracovat s penězi tak, aby to byla jejich volba, jak budou žít.

Máte dvě děti, ale ani jednou jste si od podnikání nedala pauzu. Jak se vám povedlo vše ustát a hlavně obstát?

Souvisí to s tím, že své podnikání nepovažuji za práci, od níž bych se potřebovala vzdálit. Je součástí mého života. Jednoznačně mi to ale umožnila moje rodina, zejména manžel a maminka, kteří mi celou dobu pomáhají. Mám v nich velkou oporu. S manželem jsme se také shodli, že jsme otevřeni pomoci od školkových zařízení, takže oba synové od jednoho roka navštěvují jesle a s chodem domácnosti nám pomáhá paní na úklid. Vlastně mě těší, že mohu dát práci někomu dalšímu, kdo je za ni rád a potřebuje ji a já se v ten čas mohu věnovat právě rodině, sobě či dalším pracovním aktivitám.

Vaše struktura stojí převážně na franšízách. Jaký je pro vás největší přínos tohoto konceptu?

Tento podnikatelský model mě zaujal od počátku, kdy přišel. Líbí se mi budovat obchodní místa v regionech, být dostupní klientům, zvyšovat tím důvěryhodnost služby. Zároveň jsou mé pobočky připravené přijímat sdílení k servisní péči od ostatních poradců. Je velmi důležité, abychom vedle nových akvizic pečovali také o stávající klienty. A v tom je právě velká přidaná hodnota franšíz.

Co je klíčové pro to, aby franšíza fungovala a nezapadla?

Základ je schopný franšízant, který má jasnou vizi a ví, proč tady je. Od roku 2017 buduji tento koncept s Marcel Kutlákovou a dnes spolu máme tři franšízy. Jsme příkladem, jak se mohou protistrany přitahovat, a co chybí jedné, doplňuje druhá. Pak máme s kolegy další dvě franšízy a nyní pracujeme na otevření nového regionu.

Dále je to o pečlivém systému práce a s tím související kontrole jednotlivých aktivit. V neposlední řadě si zakládáme na průběžném vzdělávání koncipientů a komunikaci – proč jsou tady a jak chtějí žít. Každý by si měl najít to své „proč“. Zároveň je důležité umět se v určité fázi s někým rozloučit – v dobrém. Ze zkušenosti tvrdím, že není dobré tlačit na pilu, když není co řezat.

Vaše ředitelství tvoří převážně ženy, proč?

Nad tím také občas přemýšlím. Z počátku to byla asi shoda okolností, nic cíleného. Později jsem se rozhodla, že dám příležitost ženám, kterým končí rodičovská dovolená. Vnímám od nich určitou loajalitu, vděčnost a mají výborný time management. A na trhu práce se často setkávají s nepochopením a děti jsou jejich handicap. Já naopak dokážu ocenit snahu, začínají na sobě postupně pracovat a časová flexibilita naší práce jim umožňuje kloubit práci a rodinu.

Připravujete se už nějak na příchod banky? Co od ní očekáváte?

Právě vybudováním pěti franšízových poboček se snažíme maximálně připravit. S manželem Petrem jsme se vrhli do projektu „Vracíme finance na maloměsto” a otevřeli několik poboček ve městech, kde se postupně zavřely jiné instituce. Mnohdy jsme otevřeli pobočky i v jejich původních prostorách. Setkáváme se s vděčností místních obyvatel, že na ně myslíme, nejsou nám lhostejní. Chceme pro ně být první volbou v řešení jejich osobních financí a bankovní služby kruh uzavírají.

Předpokládám, že D1 to nekončí. Máte už nějak plán, kdy byste mohla zas o stupínek povyskočit?

Ano, mám ráda, když vím, kam směřuji. I pro mé lidi je důležité vědomí, že se někam posouváme. Myslím, že nejpozději 1. 4. 2026 se na konferenci uvidíme. (úsměv)

Podniká s vámi také manžel Petr. Jak to funguje?

Cítím v tom naši synergii a sílu. Každý jsme jiný, já jsem věčný optimista, vše vidím s nadhledem a s nadsázkou skvěle. Petr to spočítá, dává tomu racionální pohled a vyhodnocuje strategii, zda můj vizionářský směr je správný. Oba víme, že každý okamžik, který věnujeme byznysu, mnohdy i na úkor nás, se nám v budoucnu vrátí. Chceme vybudovat něco velkého, funkčního… s myšlenkou, dlouhodobostí a vizí. A to myšlenka naší poradenské služby beze sporu splňuje.