Petra Příchovská: Ta svoboda je obrovská, jen s ní musíte umět pracovat

Lucie Weissová | 14. 12. 2023 | Vstoupit do diskuze

Kolegové ji vnímají jako férovou a týmovou parťačku. Přirozeně vyniká ve strategickém a pragmatickém přístupu. A nelze opomenout ani její celoživotní optimismus. Celkem slušné předpoklady pro úspěch, nemyslíte? Petra Příchovská obhajuje pozici D2 a své působení v Partners si moc užívá.

Aktuálně jste třetí nejvýše postavenou ženou v Partners. Proč je vás tak málo? Mají to ženy složitější?

Nemyslím si. Ale když si řekneme, jaké role mimo práci chce žena zastat, tak musí být o to efektivnější či „jiná“. Já chci mít uklizeno, uvařeno, upečeno, vypráno, být dobrou manželkou, mít rozkvetlou zahradu, chci si dojít na golf, být s dcerou na tenise, dělat s ní úkoly a zajít si s kamarádkou na skleničku… A taky chci být u všeho v byznyse. 

Na D2 povyšujete po téměř 12 letech. Zdá se to jako dlouhá doba. Co pro vás bylo nejsložitější?

Na pozici D1 jsem vystoupala po 4 letech ve firmě. Pracovala jsem intenzivně a povyšovala jsem vždy spolu s dalšími manažery. Uměli jsme správně využít synergie úspěchu a spolupráce. A teď po 12 letech jsme udělali to samé. A tři důvody, proč až dnes? Museli jsme vyzrát a myšlením dospět, přišla fáze uspokojení a přišla etapa života dcery Andrejky.

Na co jste z profesního hlediska nejpyšnější?

Na svůj tým. Není nikdo, kdo by nebyl součástí příběhu cesty na senior ředitelství. Je neuvěřitelné, jak všichni táhli za jeden provaz a přitom každý jeden sklízel svůj dílčí úspěch.

Ocitla jste se za tu dobu v nějaké krizi?

Já jsem člověk hodně pozitivní a krize se mě naštěstí netýkají. Pouze s jednou věcí se učím pracovat, a to jsou vztahy. Celých 90 % lidí ve firmě jsou mí dobří přátelé, o to těžší je umět zvládnout každou situaci, která přijde. Ale troufnu si říci, že se nám daří hledat cesty, a toho si vážím.

Jaký jste typ lídryně?

Snažím se být spravedlivá, lidská a normální. Dělám chyby, ale snad i dobrá rozhodnutí. Chtěla bych být pro své lidi vzorem. Největší odměnou je, že se mnou chtějí řešit své kariéry, byznys plány a věří mi, že jim v tom mohu pomoci.

Poslední tři roky stále rosteme a jdeme kupředu. To se daří zejména proto, že firmu dnes „pushuje“ patnáct lídrů, nikoliv já sama. Velice důležitou roli může pro tým hrát můj pevný postoj k Partners, ke službě, kterou tvoříme, a že věřím v náš společný růst.

Podnikání není snadná disciplína. Co je podle vás stěžejní, aby člověk uspěl? 

Člověk, který chce podnikat, musí mít vlastnosti vítěze. Vyhrávám hlavně sama nad sebou. Nemusím, ale vstávám v 5:50. Chci na sobě stále pracovat, dělat chyby a zlepšovat se. Jsem ochotná převzít zodpovědnost, rozhodnout, i když mám strach, jak to dopadne. Ta svoboda je obrovská, jen s ní musíte umět pracovat. Dodnes čerpám ze zkušeností, které jsem získala, když jsem hrála závodně volejbal.

Naše podnikání je týmový sport, každý hráč na začátku získává svého trenéra. Trenér ho vede a tým podporuje, inspiruje a dává mu zrcadlo. Pokud jako hráč budu vytrvalý, uspěju. Proto má podnikání s námi obrovskou výhodu! Nejsem na to nikdy sám, přesto mohu podnikat sám za sebe.

Každému nováčkovi v Partners bych doporučila, aby si dobře zjistil, o co hraje. To pomohlo mně. Když jsem zjistila, že to za to fakt stojí, začátek byl snazší! Výsledky, které jsem si nastavila, přišly do roka a pozicí team managera vše jen začalo.

Ve firmě působí i váš manžel. Jste jeho přímá vedoucí. Jaké to je „šéfovat“ manželovi? Přistupujete k němu jinak?

Pokud by to bylo, jak píšete, tak by nám to neklapalo a nenaplňovalo by mne to. Od začátku fungujeme jako jeden člověk. Rozdělili jsme si role, koho co baví, co mu jde, a vzájemně se doplňujeme.

Jak vnímáte možnost dvojité kariéry partnerů, kteří mají děti? Jak jste to zvládli konkrétně vy?

S manželem jsme spolu 20 let a umíme se doplňovat. Máme jednu dceru, tak je to asi snazší. Od narození Andrejky fungujeme oba. Navzájem respektujeme, že důležité pracovní záležitosti mají přednost, a uzpůsobíme tomu čas toho druhého. Také je potřeba zmínit, že jakékoliv hlídání, jesle, školky, školy jsme vždy uvítali a brali to pozitivně.

Vybalancovat rodinný život a podnikání tedyočividně zvládáte.

Bez podnikání bych měla hodně omezený rodinný život, možná žádný. Každý den jsem vděčná, že můžu den a týden rozdělit do jednotlivých částí tak, jak chci já. Kdy pracuji, kdy jsem s dcerou, kdy v týdnu bude „víkend“, kolik týdnů strávím v zahraničí. Myslím tedy, že balancujeme velmi dobře.

Co chystáte v nejbližší době?

Učit se hrát na violoncello. Vždy se mi ten nástroj hrozně líbil, tak je načase to zkusit. Devět let jsem hrála na klavír, na který se nyní učí moje dcera Andrejka. Dala jsem si za cíl, že si spolu zahrajeme. Ona na klavír a já ji doprovodím.

Jak trávíte volné chvíle?

Už od dětství mě i mého manžela provází sport, věnujeme se všem možným aktivitám. Často jsme venku v přírodě, hodně chodíme. Jsme milovníci dobrého jídla a vína. Krásné je, že máme mnoho kamarádů. Čím dál více času ale trávíme jen spolu ve třech jako rodina. Máme to rádi.