Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Židle o čtyřech nohou

11. 7. 2019 | Vstoupit do diskuze

Petr Kroupa miluje pracovní úspěch. Ví proč i jak ho dosahovat. V obou odpovědích zmiňuje rodinu. Její spokojenost je jeho vnitřní motivací a motivační prostředí, které mu rodina poskytuje, je zároveň základem pro jeho úspěch.

Židle o čtyřech nohou

Mnoho lidí zaměřených pouze na práci čerpá energii právě z úspěchu. Ale pro život je typická změna. Výkyvy prochází naše nálada, emoce, ale také výsledky. Po kariérním vzestupu může přijít pád. A ti, kdo zapomněli myslet i na další životní hodnoty, například rodinu a přátele, v období neúspěchu najednou nemají odkud energii brát. Proto Petr, jeden z pěti partnerů finančně poradenské společnosti Partners, vede své lidi nejen k obchodním výkonům a výsledkům, ale i k vyvažování práce a volného času – work-life balance. K budování životní židličky nejen o jedné nožce, té pracovní. Uvědomuje si, jak je vratká.

Petře, kdy jste poznal, že do svého myšlení a denního plánu potřebujete zařazovat také odpočinek?
To přišlo automaticky. Podnikám od svých pětadvaceti let. Na začátku byl motorem mé fyzické energie věk. Jak ale stárnu, je stále víc třeba věnovat čas i fyzické regeneraci, spánku, pohybu, kvalitní a vyvážené stravě. Když je však řeč o odpočinku, mluvme i o psychickém. Klíč ke šťastnému životu je hlavně mentální nastavení a vyrovnanost.

Ve Vašem případě rodina?
Určitě. Mám úžasnou ženu. Jsme spolu jednadvacet let, vychováváme dvě děti a po celou dobu se navzájem podporujeme a ctíme stejné hodnoty.

Co dalšího Vám dodává mentální odpočinek?
To, že mě podnikání naplňuje, baví a dává mi smysl. To samo o sobě generuje dobrou energii a mentální svěžest.

Působíte v oboru, kde lze každý pracovní den stihnout „ještě víc“ – zůstat v kanceláři „ještě chvíli“, vykonat „ještě jeden“ telefonát, udělat „ještě jeden“ obchod. Nemáte během času tráveného s rodinou pocit, že zanedbáváte práci, že můžete být pracovně ještě úspěšnější, a stejně tak v práci, že zanedbáváte rodinu?
Podnikání beru jako životní styl, a bere ho tak i moje rodina. Nemám v hlavě nastaven klasický vzorec uvažování „buď práce, nebo rodina“. Tak nežiju.

Jak tedy?
Moje rodina a moje práce jsou v symbióze, nestojí proti sobě. Doma se často o práci bavíme, někdy s manželkou společně řešíme pracovní věci nebo konkrétní situace.

Opravdu?
Nevidím na tom nic špatného a mou rodinu to negativně neovlivňuje. Spíš naopak. Vážím si názorů své ženy, která je velmi empatická a má excelentní odhad na lidi. I proto s ní konzultuji ty pracovní situace, které jsou komplikovanější na učinění rozhodnutí. Ona mi dá jiný, nezaujatý pohled. Tím se doberu uvolněnějšího, rychlejšího řešení, a v konečném důsledku šetřím čas, který pak mohu trávit podle své vůle. Ale podnikání není zaměstnanecký systém, kde můžete a často chcete vypnout hlavu a práci neřešit.

Chcete říct, že jste s prací víceméně neustále?
V hlavě vlastně ano. Přemýšlím o ní nepřetržitě. Prolíná se celým mým dnem. Ale není to nemoc, mám práci rád, je to moje vášeň. Proto i když jsme s rodinou např. v zahraničí, řeším tam pracovní záležitosti, aniž by to někoho z nás zatěžovalo. Naopak, já i rodina to bereme jako svobodnější a efektivnější systém. Mohu z Česka odjet a v případě potřeby pracovat i během dovolené.

Neprobleskne Vám hlavou: Proč teď řeším výsledky – neměl bych se spíš věnovat dětem, když mají volno?
Trávíme spolu hodně času. Nemám výčitky, že bych si dětství svých synů nevychutnal, že bych s nimi nesportoval. Naopak, najde-li člověk režim, který mu mentálně vyhovuje, není pod zbytečným vnějším ani vnitřním tlakem a je efektivní. Podnikání mi tohle všechno umožnilo.

Nekladete si pracovní omezení ani před spánkem?
Vůbec ne. Před spaním někdy i chatuji s kolegy nebo píšu maily. Když dělám to, co miluji, a miluji to, co dělám, nepotřebuji si klást omezení. Ale na jedno, to máte pravdu, si dávám pozor. Pro kompenzaci psychické únavy hodně sportuji a udržuji si kolem sebe, řekněme, mimopracovní partu lidí, s níž se skvěle odreaguji, zasměji, zasportuji. Pročistí mi to hlavu.

Jak vypadá, když své lidi vedete k work-life balance?
Snažím se je rozvíjet ve čtyřech mentálních rovinách. První: Práce jim musí dávat smysl, to znamená vždy si musejí dokázat odpovědět PROČ – proč podnikám, proč zrovna v tomto oboru, ale také proč dělám dané aktivity. Chci, aby mí lidé měli každou činnost rádi, aby je bavila, naplňovala, měli pro ni vášeň. Pak mají šťastný život.“

Druhá rovina?
Ta je o dovednostech – aby to, co dělají, opravdu ovládali a rozuměli tomu. To znamená, aby ve svém oboru byli dostatečně vzdělaní a profesionální. Třetí rovina je o podobném přístupu k vlastnímu fyzičnu – aby se starali o tělo, měli adekvátní pohyb, věnovali dostatečný čas spánku a kvalitně jedli. Říká se, že osmdesát procent fyzické regenerace dělá spánek. Alex Ferguson, legendární manažer anglického fotbalu, mě na jedné konferenci oslovil myšlenkou, že na nejvyšší profesionální úrovni už hráči nemohou víc trénovat, ale mohou lépe regenerovat. V tom je podle něj rozdíl mezi nejlepšími.

A poslední, čtvrtá rovina?
Ta je o sociálních vazbách. Vždy jsem se snažil firmu stmelovat, budovat funkční pozitivní vztahy a učit, jak se férové vztahy budují. Naše podnikání je jako týmový sport. Hodně věřím na prostředí a dobrou atmosféru. A tím mám na mysli jak vztahy ve firmě, tak v osobním životě, a jejich vzájemné propojování. V tom se snažím být pro své lidi vzorem.

Co se stane, když začnu postupovat podle Vašeho doporučení a posunu u sebe úroveň všech čtyř rovin?
Budete mít kvalitnější partnerský či rodinný život, větší energii, nepotká Vás vyhoření, budete šťastnější, odpočinutější, odrazí se to v lepších výsledcích a produktivitě.

Anebo naopak – čím lepší pocit má člověk z vykonané práce, tím víc se těší domů.
Přesně tak. Můžete to vzít z kteréhokoli konce, všechny čtyři roviny se vzájemně podporují a uzavírají celistvý kruh. Ale z mého pohledu je základem dělat práci, která baví a naplňuje. Jakmile Vás práce baví, nepřemýšlíte, jak si danou činnost ještě zpříjemnit. Prostě ji děláte a těšíte se na ni. Navíc ji děláte naplno, dáváte do ní sto procent své energie a dříve či později to přinese i výsledky, ze kterých budete mít další radost. Tím se pohybujete v dalším kruhu pozitivní energie, takovém vnitřním pracovním.

Ale to se dá přenést i do aktivit ve volném čase.
Samozřejmě. Nepůjdete si přece zahrát tenis, jestliže cítíte, že Vás to nebude bavit. Všechno, co dělám, mě musí naplňovat. Mám také soutěživou povahu. Jako basketbalista jsem zažil sportovní dril na vrcholové úrovni. Nejsem schopen dělat věci na půl plynu – z toho nemám dobrý pocit. Vlastně tím jsme u toho nejpodstatnějšího – mít dobrý pocit ze sebe. Vědět, že jsem pro úspěch udělal maximum – to mi vždy pomáhalo. A také vědomí, že mám v životě lidi, na které se mohu těšit jak v práci, tak ve volnu. Když člověk nemá pro koho pracovat, s kým trávit volný čas a pro koho žít, je to frustrující. Tím jsme opět u budování kvalitních vztahů a rodinného zázemí.“

Zažil jste vyhořelé lidi?
(přikyvuje) A ne vždy se mi podařilo nastartovat je. Ostatně, v průběhu života se do takové situace, a nejen v práci, dostane kdekdo. Důležité je, aby z ní vybředl sám. Vypozoroval jsem, že vyhoření způsobuje stereotyp, plynoucí z absencí životních cílů a hodnot, případně jejich pozapomenutí a nefunkční, nepodporující rodinné prostředí. Nejčastěji v takové chvíli pomohl životní partner, správný pracovní kolektiv, dobrý vedoucí, ale vždy byla nutná vzájemná komunikace, důvěra a podpora. Šance pomoci nebyla tam, kde se dotyčný ze situace ani nechtěl dostat, jen se litoval a izoloval.

Co se Vám osvědčilo jako prevence vyhoření?
Všeobecně odbourávat pracovní rutinu, nastolovat nové výzvy a nacházet další mimopracovní přátele. Dlouhodobou životní radost a uspokojení totiž nikomu nepřinese jen práce. Člověk je vztahový tvor, odpradávna zvyklý žít ve společenství. Potřebuje funkční vazby, blízké a přátele, ale nezapomínat ani na sebe, záliby. Když se jedna z nožiček životní židle podlomí, naruší se vnitřní rovnováha. Proto je práce důležitá, ale nikdy nejen ona.

Zdroj: FirstClass

4

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK