Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

6 otázek pro: Jiřího Netolického na téma celoživotní profese

Radek Brož | 3. 7. 2019 | Vstoupit do diskuze – 1 komentář

Sám by se tak určitě neoznačil, ale ostatní to o něm vědí: mimořádná osobnost v řadách Partners Jiří Netolický (VIP IX) hovoří o tom, co obnáší dělat svou profesi dlouho a rád.

6 otázek pro: Jiřího Netolického na téma celoživotní profese

V letošním roce si připomínáme 30 let od pádu komunismu. V čem se podle vás liší doba před a po sametové revoluci v možnostech pro schopné jedince?
Vyčerpávající odpověď by byla na několik knih. Pokusím se to ukázat na několika epizodách z mého života. Nechci, aby to bylo jen o mně, tyto příběhy lze zobecnit a udělat si tak obrázek, co doba komunismu znamenala.

Narodil jsem se v městečku Svratka na Českomoravské vysočině již v první polovině minulého století, takže jsem vlastně v tehdejším režimu prožil větší část života. Měl jsem štěstí, že jsem se narodil do rodiny, která nevyznávala komunistickou ideologii. Tím pádem jsem měl možnost v plné nahotě poznat, jak se režim choval k schopným, nikoli všehoschopným jedincům. Další štěstí bylo, že jsem studoval v uvolněných šedesátých letech. Nepříliš prestižní obor „nauka o materiálu“ jsem si vybral pragmaticky, protože na něj brali bez zkoušek. Dlužno podotknout, že jsem si ten obor zamiloval a dosáhl v něm i mezinárodních úspěchů.

Po škole jsem nastoupil do státního podniku ETA Hlinsko. Pracoval jsem energicky, takže zhruba za rok a půl mi vedení nabídlo post vedoucího úseku. Podmínkou bylo vstoupit do strany. Po mém odmítnutí jsem byl do dvou měsíců nucen firmu opustit. Pak jsem pracoval jako podnikový hasič. To se mi líbilo zhruba rok, ale stále častěji mi na mysli vyvstávaly myšlenky, že vlastně svůj život zabíjím.

Jaký zlom ve vaší profesní kariéře představoval rok 1989?
Po změně režimu mi nabídli pozici ředitele státního podniku. Neváhal jsem ani vteřinu a přijal, aniž bych měl tušení, co to obnáší. Jen mi bylo jasné, že budeme začínat od nuly. Pracoval jsem jako na svém, ale při rozporu s majiteli jsem si uvědomil, že jsem znovu jenom loutkou jiných. Po krátké spolupráci s Francouzi, kde jsem opět plýtval silami pro jiné, jsem přijal nabídku od dcery Jitky, abych šel podnikat s ní.  

Po všech zkušenostech bych chtěl mladším kolegům říct, aby si vážili toho, že žijí v době, v níž mají svůj rozvoj a kariéru pevně v rukou. Záleží jen na vás, zda chcete. To je obrovská šance, kterou jsem si nedovedl ani představit.      

Co je potřeba k tomu, aby člověk svou profesi dělal rád a dlouhou dobu?     
Dělat něco rád a dlouhou dobu je mimořádně šťastná konstelace. Znám hodně lidí, kteří to tak nemají. To do značné míry souvisí s dědictvím minulosti a určitou pohodlností. Tomáš Baťa v jednom ze svých projevů řekl, že nejvíce nedostatkovým zbožím na trhu je chtění. Ne chtění něco mít, ale to pravé cílevědomé chtění něco změnit a dokázat. Podobně jako v lidských vztazích, je nutné se do té činnosti zamilovat. Nemusí to být vždy láska na první pohled, ale ta činnost musí mít smysl a určitý přesah. Je krásné, když vidím, že někomu pomáhám a přispívám k pozitivním změnám. Takovou práci dělám již relativně dlouho a rád.

Co je podle vás ve vztahu klient-poradce nejdůležitější?
To je velice rozmanité. Zaměřím se na klienty na doporučení. Než takový vztah vůbec vznikne, je dle mé zkušenosti jednoznačně nejdůležitější osoba doporučitele. Zda je to člověk, který pro doporučeného něco znamená. Takový člověk prolomí všechny statistiky a sejde se téměř vždy. Můj názor je možná trochu kacířský, ale mám zkušenost, že lidé se na začátku neschází kvůli mé službě, ale že někomu slíbili, že se se mnou sejdou. Pokud se týká opakovaných schůzek a úspěšnosti poradenství, důležité je, aby ze mě klient cítil, že té službě absolutně věřím. Jak klientům někdy říkám, nabízím jim službu, jakou bych dělal i pro sebe.

Z množství klientů, se kterými jste se setkal, vzpomenete si na nějakého, který vám svým příběhem utkvěl v paměti? 
Takových jsou desítky. Ale jen s jedním jsme společně zaslzeli. Shodou okolností to byl můj nejlepší kamarád, pracovali jsme spolu jako hasiči. Na začátku byl mým jediným použitelným kontaktem, dal mi jedenáct doporučení, deset se sešlo a všichni se stali mými klienty.

Před časem za mnou přišel, že mu onemocněla vnučka neobvyklou nemocí, potřebuje tedy několik set tisíc na doplatky léků ze zahraničí a jestli je na svých smlouvách má. Samozřejmě je tam měl a nejen ty. Vždyť jsme spolupracovali 8 let. Peníze jsme poslali, kam bylo třeba, a vnučka se mu uzdravila. Když jsme se potom sešli, ptal jsem se ho, jestli by měl tolik našetřených peněz, kdyby se mnou nespolupracoval. Doslovná odpověď zněla: „Ty vole, to víš, že ne!“ A pak jsme zaslzeli.

Vaše dcery Jitka Lucbauerová a Eva Netolická jsou v Partners také velmi úspěšné a dobře známé. Co důležitého jste je naučil a co se naopak učíte vy od nich?
Co jsem je naučil, pokud vůbec něco, to by spíš měly říct ony. Snažil jsem se řídit radou guru ve výchově dětí profesora Matějčka, který říkal: „Nejvíc vychováváte, když nevychováváte.“ Pokud ode mne něco odkoukaly, tak to, jak se chovám, jak jednám nebo jaké vyznávám hodnoty. Od nich jsem toho pochytil hodně, hlavně v našem v podnikání. Co je pro mne ale největší limit, kde občas potřebuji pomoci, je oblast IT, tam jsem proti nim analfabet.

 

5

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK