Být motivován a umět motivovat. Všechna PROČ Petra Kroupy

Partners | 30. 4. 2018 | Vstoupit do diskuze

Kdyby měl pouhá dvě slova na vyjádření podstaty úspěchu, odpoví: vnitřní motivace. Jeden ze šesti partnerů Partners PETR KROUPA ví, jak je důležité vytvořit motivační prostředí v sobě i v druhých. „Někdo vnitřní motivaci má, jiný ji hledá, další ji možná nikdy nenajde. To ale neznamená, že se nemůže ocitnout v prostředí, které mu k úspěchu pomůže.“

Jsou tím správným PROČ peníze?
Ne. Peníze jsou jen odměnou za to, co děláme, za výsledky, kterých dosahujeme. Když například v našem byznysu někdo vidí pouhý nástroj pro generování peněz, něco jako brigádu, je to znát. Nemá z práce radost, nesdílí sen. Vybočuje, protože my byznysem žijeme, baví nás. Nepřemýšlíme o tom, jestli je víkend nebo většina konverzací, jichž se účastníme, je pracovních. Je to prostě náš životní styl. To je naše PROČ.

Co si pod takovým životním stylem představit?
Radost z každodenních aktivit. Když budu mluvit za sebe, musejí být takové, aby mě bavily, vháněly mi adrenalin do žil. To je to, čím žiju. Díky čemu zažívám pocit úspěchu. Co mě osobnostně rozvíjí. Peníze chci také mít, ale nejsou mým primárním motivem, nepřinášejí mi primární radost. Jsou vedlejším produktem mého podnikání. Spolupracovníkům často pokládám otázku, jak by vypadal jejich život, kdyby měli neomezený zdroj peněz – co by pak konkrétně dělali. Vždy došli k tomu, že ke šťastnému životu i tak pořád potřebují výzvy. A ty s penězi nesouvisejí. Zato se životní náplní a štěstím ano.

Výzvy tedy byly vaší první motivací?
Ano. A díky takto nastavenému myšlení jsem měl základ vnitřní motivace v sobě odmalička. Víte, sebemotivace úzce souvisí s ambiciózností člověka a já jsem měl vždy ty nejvyšší ambice. Formovaly mě. Navíc vysoké ambice vytvářejí postoj, který je motivační i pro okolí. Když ostatní vidí Vaši energii a zapálení v každodenní činnosti, je to hodně nakažlivé.

Říká se, že člověk je v takové chvíli jako svíčka. Dokáže zapálit tisíce jiných svíček, aniž by svit té jeho vlastní pohasl.
Přesně. A kdo chce, aby druzí zářili, musí sám hořet.

Pátý nejbohatší Čech Daniel Křetínský ale říká, že motivace sama o sobě nestačí. Že činí člověka ambiciózním, ovšem k úspěchu jej nedovede. To dokáže podle něj jen upřímný autentický zájem o věc a obor. Jen takový člověk proniká do podstaty, protože ho zajímá, a tím jí stále více rozumí. Bez tohoto zájmu bude možná ambiciózní, ale prázdnou nádobou, která něco chce, ale vlastně neví jak.

Naprosto souhlasím. Pokud motivace má přímou spojitost s tím, co děláte, je to optimální, protože pak Vás to, co děláte, také baví, naplňuje a dává Vám to radost.

Jak jste v sobě rozvíjel schopnost vnitřní motivace a dovednost motivovat druhé?
Učil jsem se pracovat s detaily, například postupně se zdokonalovat v komunikaci, ve vytváření správného prostředí. Ale základem bylo vždy moje nadšení a energie, které jsem vkládal do každé činnosti, každého rozhovoru.

Proč mají lidé v dnešní době problém udržet si vnitřní motivaci?
Částečně za to může naše celková uspěchanost. Rodinné povinnosti, problémy v práci, boj s úřady. Jako by se naše pozornost musela stále odvádět jinam. Tím bohužel ztrácíme svou schopnost koncentrovat se na sebe sama. Přestáváme být zvyklí soustředit se na své vize. Nesníme, nepředstavujeme si cíle, kterých chceme dosáhnout. Neznamená to ale, že by člověku schopnost snít začala chybět úplně. Jen si odvykl o tomto tématu přemýšlet. Takzvaně na to nemá čas.

Je to velká chyba?
Podle mě snít musí každý člověk, tím spíše podnikatel. Jen tak bude mít sílu překonávat bariéry – sílu jménem PROČ. Víte, každý z nás se potkává s nezdary. Například u Partners je posláním manažerů, jakožto myšlenkových lídrů a ve své podstatě i personalistů, pomáhat lidské možnosti, sny, odkrývat, rozvíjet a navracet tak lidi zpátky ke své podstatě.

Řekněme, že opět začnu snít. Vy sám však uznáváte, že přicházejí nezdary. Jak mám přemýšlet, když se mi následkem nezdarů nedaří popojít ke svému snu?
Prohry jsou přece přirozenou součástí každé činnosti. Neznám nikoho, kdo by je nezažíval. Sám jsem sportoval, a to mi i v tomto směru hodně pomohlo. Ze sportu, někdy krutého, jsem byl zvyklý nejen na prohry, ale i na to, co v takových situacích dělat.

Co tedy?
Naučit se prohrami netrápit a nenechat si dlouhodobě negativně ovlivňovat myšlení. Nedovolit, aby mě neúspěchy řídily a vytvářely nějaké nové bariéry v mých aktivitách.

Můžete být konkrétnější?
Popíšu Vám metodiku svého osobního přístupu k neúspěchu při schůzce. Předně, nikdy v životě jsem nešel na schůzku s pocitem, že by mohla NEdopadnout. Věděl jsem, byl jsem o tom přesvědčen, že mám něco, co všichni chtějí – informace o tom, jak vydělávat peníze. Šlo pouze o to naučit se sdělovat tyto informace tak, aby to protistrana stejně vnímala. Když to nedopadlo, analyzoval jsem pouze svoji komunikační dovednost, ne postoj, ten byl vždy pevný a neměnný.

Co když se mnou ale jednorázový nebo opakovaný neúspěch zamává natolik, že budu mnohem blíže rozhodnutí rezignovat?
Pak tím vyjadřujete, že nemáte žádný vnitřní motiv, žádnou opravdovou odpověď na otázku: PROČ to dělám? V takové situaci Vám ani správné motivační prostředí nepomůže, respektive ho nebudete využívat, bude Vám to připadat zbytečné. To je také důvod, proč se při své práci soustředím na obojí. Nejprve se u každého zaměřuji na jeho vnitřní motivy.

Jak to vypadá?
Neustále se toho člověka ptám na jeho cíle. Na to, proč chce něco ve svém životě změnit. Na to, jak by to ,něco‘ mělo jednou konkrétně vypadat. Na to, proč je to ,něco‘ pro něj důležité. A hlavně na to, jaké pozitivní pocity mu změna přinese.

A pak?
Seznámím ho s mými vizemi. Hodně času věnuji tomu, aby je pochopil a přijal. Když se sladíme, přirozeně vznikne prostředí, jež bude vhodným nástrojem pro podporu a rozvoj.

S jakou konkrétní motivací u druhých nejlépe ladíte?
Mou nejsilnější motivací je rodina a nejbližší spolupracovníci. Mám totiž velmi vyvinutý smysl pro zodpovědnost a záleží mi na okolí. Současně ale věřím sám sobě a chci na sobě pracovat. Mám také jasnou představu o životě a hodnotách, které ctím. Když to vyjádřím frází: CHCI SI PLNIT SVÉ SNY. Samozřejmě v Partners je to snazší díky tomu, že si vážím 3 osobností kolem sebe a respektuji je za to, co dokázaly. Ony znamenají nejen inspiraci, ale i důležitý klíč k motivaci.“

Měl jste to tak vždy?
(zamýšlí se) Víte, já rád vzpomínám na lidi, kteří mě něco naučili. Paradoxní je, že na mě nebyli pokaždé hodní. Často jsem s nimi měl problém. Hlavně s učiteli, trenéry, rodiči. Ti všichni mi ale něco užitečného dali. A po čase jsem uznal, že to se mnou mysleli dobře. To je pro mě důležitá zkušenost. Že nejde o to být oblíbený, ale být úspěšný a dělat úspěšnými lidi kolem sebe. Loajalita a uznání se pak dostaví samy.

Loajalita a uznání. Nebo závist.
Ta se mě nikdy netýkala. Já se upřímně raduji z úspěchů druhých. Vím, že mě mohou něco naučit. Neúspěšní mě nic naučit nemohou. Budu-li úspěšným závidět, sám se připravuji o poklad, který představují podstaty jejich úspěchů.

Když říkáte, že vaší silnou motivací je rodina, jak tomu rozumět? Chcete ji zajistit, nebo s ní trávit více času? Ten první směr je víc o penězích, které ale pro vás nejsou hlavní hodnotou, druhý je naopak o umenšení času věnovaného podnikání, jež vás ale naplňuje.
Rodina má pro mě několik úrovní hodnot. Především mě učí pracovat efektivněji, zaměřovat se na to podstatné. Chci s ní trávit hodně času a také tak činím, protože mi dává mimo jiné energii, kterou v podnikání potřebuji. Ve vámi formulované otázce stojí rodina na opačné straně než podnikání. V mém vnímání života je rodina součástí mého podnikání. Pomáhá mi uspět, a naopak podnikání mně i rodině dává svobodu. Je to synergický vztah. Když chceme být s manželkou a dětmi více spolu, díky podnikání jsme, a naopak. Já tak cítím absolutní naplnění v obou těchto klíčových částech svého života.

Jenže kdyby šlo opravdu o propojené nádoby, pak by se neúspěch v podnikání mohl negativně promítnout do energie, kterou přinesete domů. Jak se vám daří tohle vyrušit?
Díky mé ženě. Ona je součástí mého podnikání od samého počátku. A to přesto, že sama v Partners nepracuje. Stačí, že výborně zná prostředí, lidi a situace, které řeším, koneckonců občas s ní některé věci konzultuji. Protože zná to všechno, má pochopení a já její podporu. Kdykoli přijdou nepříjemné situace, ona ví, že jsem udělal maximum pro jejich vyřešení. A ví ještě něco. Že i v takové situaci věřím ve své schopnosti, znám dobře své silné stránky a o své nejbližší se postarám.

Zažil jste někdy okamžik, kdy jste věřit přestával?
Spíše jsem zažil okamžiky, které prověřily můj pozitivní přístup. Ovšem nikdy jsem si plamen své svíčky, jak tomu říkáte, sfouknout nenechal. Ostatně takové lidi chci i kolem sebe – takové, kteří k výzvám přistupují pozitivně. To se nedá naučit, člověk musí být takový uvnitř. Kdo je opačný, negativní, může podkopat celý tým, vysát z něj energii. A to jsem nikdy nedopustil v rodině, sportu ani podnikání. Podkopal bych tím totiž a zbavil energie i sám sebe a své sny – svá PROČ.

3 ZÁSADY UMĚNÍ (SEBE)MOTIVACE PODLE PETRA KROUPY

1. TIMING

Všechno má svůj správný čas. I uvědomění si, čím je nutné splnění svých cílů vykoupit. Proto, když komunikuji s adepty na úspěch, přistupuji k nim obezřetně. Ptám se: ,Kdo je tvůj vzor? Na kom a na čem Ti záleží? Jak žiješ a jak bys chtěl jednou žít? Co chceš? Přibližuješ se této představě?‘ Zkrátka, na začátku navázání komunikace se zabývám cíli svého protějšku. Nechám ho cíle nadefinovat. Například: ,Mým snem je být úspěšný a nadosmrti se zaopatřit.‘ V tu chvíli mám jasno, kam směřujeme a odkud. Zbývá vytýčit trasu. To znamená naznačit tomuto adeptovi všechny oběti, které bude nutné podstoupit pro splnění daného snu. Jestliže nalezne svůj sen a uvědomí si, jak ho dosáhnout, pak je pouze na něm, zda odpoví: ,Jdu do toho‘, nebo ,Ne, to neobětuji.

2. ZAČNĚME U SEBE

Cokoli vyžaduji po svých lidech, musím také sám ovládat, a moji lidé to vidět. Musím tedy vědět, co sám mohu zvládnout a nabídnout, identifikovat své silné stránky a být si vědom i těch slabých. Ať jednám s klienty, kolegy nebo adepty do byznysu, uvědomuji si, že první impulz jde vždy ode mě. Proto také motivace celé struktury musí vycházet přímo ze mě. Musím se naučit motivačně žít a věřit. Pokud tohle dodržuji a v sobě pěstuji, pak dokážu o činnosti, kterou vykonávám, a o hodnotách, jež vytvářím, přirozeně mluvit nadšeně a jsem dostatečně atraktivní pro své okolí.

3. NENECHME VNITŘNÍ MOTIV USNOUT

Shrňme si to: Motivy a cíle svého adepta znám, pomohl jsem je vyjasnit, objevit nebo formulovat. Znám tedy i představu, jak by měl vypadat život konkrétního člověka, jak by jej chtěl prožít. Tuto vizi je potřeba neustále podporovat, neustále na ni tohoto kolegu upozorňovat. Jestliže zjistím, že někdo chce například dokázat svým rodičům, že je schopnější než bratr, je třeba neustále využívat této vnitřní motivace – jeho touhy po uznání. Takového adepta se tedy pravidelně ptám na to, co se mu podařilo, jestli se pochlubil, kolik lidí ho pochválilo, jak si pochvalu z okolí vychutnal, jak by si danou situaci představoval v ideálním případě. Jeho PROČ prostě nesmí zhasnout.

Zdroj: Magazín First Class 2/2018