Kariérový příběh Michala Oppla

Poprvé jsme se potkali s Petrem Chmelařem a Petrem Borkovcem na obchodní akademii před osmnácti lety. Už tenkrát jsme dostali první podnikatelský impuls v soutěži nazvané „Baťa, mladý podnikatel“. Úkolem bylo vytvořit fiktivní firmu, vymyslet její poslání, vizi a – v neposlední řadě – si každý na papír napsal, jakou chce zastávat ve firmě roli. My s Petrem Borkovcem jsme tam měli napsáno: finanční ředitel a obchodní ředitel. Jen Petr Chmelař už tehdy chtěl být prezident!

To byla naše první myšlenka na vlastní firmu a podnikání. Již v té době jsme snili o tom, že budeme jednou úspěšní a bohatí. Dělali jsme pro to, co se dalo, dokonce jsme jako jedni z prvních začali v Brně hrát golf, abychom se dostali do světa byznysmenů. Jak to skončilo, asi tušíte. Nikoho jsme nepotkali, byznysmeny jsme neznali, ale aspoň jsme se naučili hrát golf.

V roce 2000 mě na VŠ oslovil můj profesor práva s tím, že pořádá finanční seminář, a kdo chce být prý finančně gramotný a bohatý, ať přijde. Plný očekávání jsem tam tedy šel. Jaké však bylo moje zklamání, když nám tam jen ukázal, jak funguje stavební spoření, a pak nám řekl: „Tady máte každý deset smluv, a až je budete mít podepsané, tak vám ukážu, jak funguje penzijní připojištění.“ A tak jsem se seznámil s OVB…

UČENÍ MĚ BAVÍ

Zhruba za tři měsíce po této zkušenosti mi volal Petr Borkovec s tím, že má pro mě skvělou práci, která v sobě skrývá vše, co jsme kdy chtěli: kariéru, úspěch, finance… a pak z něj vypadlo, že je to OVB. Asi nemusím říkat, jak rychle jsem s ním byl hotový, a místo finančního poradenství jsem odjel studovat do Finska. Když jsem se o půl roku později vrátil, tak jsem byl zvědavý, jak Petr dopadl, a čekal jsem, že mi dá za pravdu. Ale zjistil jsem, že zatím povýšil na první pozici, Petr Chmelař už o té práci také přemýšlel a Petr Sedlák, kterého jsem znal z vysoké školy, tam také pracuje. A tak jsem vstoupil do poradenského byznysu i já.

Pořád jsem sice nebyl přesvědčen o tom, že je to práce pro mě, ale měl jsem strach, že mi uteče nějaká dobrá příležitost. Rok a půl jsem se však hledal a seděl na třech židlích. Nejen, že jsem dělal finančního poradce, ale také asistenta auditora a zároveň s Petrem Borkovcem učil na MZLU v Brně na Ústavu financí předmět Finanční trhy. Mým snem bylo mít vlastní firmu na účetnictví a daně. Časem jsem však zjistil, že pro mne bude daleko lepší vybudovat si vlastní tým ve finančním poradenství, a dal jsem výpověď v zaměstnání.

Na vysoké škole jsem však učil dál, byl to skvělý zdroj kontaktů na budoucí spolupracovníky a také obrovská zkušenost pro budoucí školení. Dnes patří školení mezi mé nejoblíbenější činnosti ředitele. Musím se smát, když si vzpomenu, jak jsem se s Petrem Borkovcem hádal, že nebudu nikdy školit, protože jsem měl z toho strach a myslel si, že mi to nikdy nepůjde…

VZNIKAJÍ PARTNERS

Změna spojená se vznikem Partners a rozhodnutím přejít do nové společnosti pro nás byla dost ostrá. V prosinci 2006 jsme otvírali nově zrekonstruované kanceláře na Výstavní, čímž na nás spadl poměrně velký závazek pravidelných plateb. Byla to pro nás obrovská investice a do toho přišel celý ten příběh se zadrženými provizemi a náhlým přechodem do nové společnosti. Řešili jsme skutečně existenční problémy, tehdy nás zachránila i podpora ze strany Partners v podobě půjčky od centrály.

Celá ta situace byla spíše „pro silnější povahy“, ale zároveň vznikla skvělá příležitost. Byli jsme rozhodnutí, že nechceme OVB II. Chtěli jsme firmu, která se z jejich nedostatků poučí: proto dnes klademe takový důraz na budování a ochranu značky, kvalitu, tým analytiků, zázemí, senát a další nástroje komunikace mezi sítí a centrálou, a samozřejmě vzdělávání na poradců.

VISION BOARD 2010

Do Partners jsem šel na pozici senior manažera, později jsem postoupil na ředitelské pozice. Zlom mezi manažerskou a ředitelskou pozicí podle mě spočívá v tom, že jsem do té doby značku Partners nevnímal tolik jako „svou vlastní“, jako značku, kterou přímo reprezentuji a nesu za ni odpovědnost. Když ale začnete dělat supervize, podílet se na velkých projektech a stanete se ambasadorem Partners pro vnější vyjednávání, tak si uvědomíte, že ta firma jste skutečně vy, získáte na ni úplně jiný pohled a obrovsky vám na ní záleží.

Velkou příležitostí je také účast na ředitelských radách, kde můžete vyjádřit svůj názor ke strategickým otázkám. K tomu patří například účast na takových věcech, jako byla dvoudenní tvorba vizí, poslání a strategií, jejíž výstup byl na konferenci slavnostně představen. Hodně mě potěšilo, že jsme se na vision boardu dokázali shodnout na vnímání značky a poměrně hladce jsme došli ke konsensu. Díky tomu se všichni ředitelé mohou s výsledným textem ztotožnit a předat jej dále svému týmu jako něco, pod co se dobrovolně a rádi podepsali.

PROJEKT VYSOKÁ ŠKOLA

Velký projekt, který mě osobně nejvíce oslovil, a na kterém jsem se v minulém roce spolu s Petrem Borkovcem a projektovým manažerem z MZLU Oldřichem Šobou podílel, je příprava na soukromou vysokou školu finančního podnikání. Pochopitelně do toho přišly nevhodné ekonomické podmínky a v současnosti se proto vykročilo cestou vzdělávání manažerů, což je také nesmírně důležité. Ale projekt školy a s tím související další projekty vzdělávání pořad pokračují.

Nyní se řeší vzdělávání spojené se získáním certifikátu EFA, který vzniká ve spolupráci s AFIZem a kde již bude tým vyučujících složený ze zástupců vysokoškolských profesorů a lidí od nás z praxe finančního poradenství. Díky tomu si vyzkoušíme práci se studenty, profesory, s vydáváním certifikátů a podobně. Zkrátka, bude to taková „vysoká škola nanečisto“. Na ní pak později naváže vysoká škola, která bude připravovat skutečné profesionály pro oblast financí, a to všech různých oborů, od bankovnictví až po státní sféru.

Na Mendelově univerzitě navíc prohlubujeme spolupráci s ekonomickou fakultou, kde by příští rok měla vzniknout specializace finančního podnikání se silným důrazem na praxi. Ve všech těchto projektech je navíc obrovská symbolika: Partners skutečně na vzdělání a budování dobrého jména poradenství kladou obrovský důraz.

RECEPT PRO LÍDRA: BÝT O KROK NAPŘED A EMPATIE

Co je důležité pro úspěšnou kariéru v našem byznyse? Správný lídr by měl být vždy o krok napřed. Ať už to je nadáním, nebo empatií, nadprůměrnými komunikačními dovednostmi, tím, že se sám vzdělává… Zkrátka musí mít vždy náskok, aby měl neustále co předávat svým lidem. Neměl by se zaseknout na místě, musí se neustále rozvíjet, proto jsem rád, že i na ředitelské úrovni probíhá neustálé osobnostní vzdělávání.

Za druhý velmi důležitý bod považuji dar empatie, komunikace, schopnost vybudovat si tým postavený na vztazích. Je důležité mít empatii nejen vůči klientům, ale i vůči spolupracovníkům. Jedině tak s nimi můžete pracovat. Někdy slýchávám, že se se svými lidmi až moc kamarádím a jsem na ně hodný, ale já zase vždy říkám, že mě tato práce baví právě proto, jak s těmi lidmi komunikuji a jak s nimi vycházím. Snažím se jim spíše dávat energii a motivovat je po pozitivní stránce, takové to buzerování ve stylu „jakto, že máš jen pět schůzek?!“ mi nikdy moc nešlo. To je únavné pro obě strany. Důležitější je pochopit u daného člověka, proč tu práci vůbec dělá, jak si nastavuje své cíle, a pokud si v tomto sedneme, tak to může fungovat.

Motivace a týmová atmosféra je hrozně důležitá. Když máme „dvoudeňák“, tak se snažím vymyslet vždy něco speciálního a zábavného, ať už je to diskotéka, maškarní ples, sporty, trocha adrenalinu… Vymyslel jsem například Milion kačák club, jehož členem se stane každý, kdo si svoji prací vydělá v Partners svůj první milion. Je to velmi motivační prvek zejména pro nováčky, kteří si mohou na vlastní oči ověřit, že to, co se dozvědí na přijímacím pohovoru o možném příjmu v Partners, je reálné…

Tento kariérový příběh vyšel v mimořádném čísle časopisu JsmePartners o Partners konferenci 2010