Tančím, tedy jsem

Viola Baštýřová | 15. 10. 2012 | Vstoupit do diskuze

Vladislavu CISARZOVOU zná drtivá většina poradců a zaměstnanců Partners jako obchodní ředitelku, domlouvající co nejvýhodnější podmínky u jednotlivých produktů. Málokdo však ví, že Vlaďka se poté, co „má padla“, promění v profesionální tanečnici.

„Tanci se věnuji již od šesti let. Dostala jsem se k němu vlastně náhodou, vybrali mi ho rodiče. A musím říct, že dodnes to považuji za jedno z jejich nejlepších rozhodnutí,“ vzpomíná Vlaďka. Doufali, že každodenní náročné taneční tréninky Vlaďku jako hyperaktivní dítě zklidní. „Ale i kdyby mě k tanci nepřivedli rodiče, našla bych si ho brzy sama. Hlas srdce je přesný a neúprosný. Tanečníkem se prostě člověk nestává, tanečníkem se člověk rodí.“

V taneční škole nikdy nestudovala, přesto byla úspěšnou členkou české reprezentace. „Opakovaně se nám podařilo obhájit titul mistrů České republiky nejen v duetech (mým tanečním partnerem byl můj bratr), ale i ve formacích,“ upřesňuje obchodní ředitelka. Pyšní se též několika tituly z mezinárodních soutěží, jako jsou mistrovství Evropy a světa.

Po ukončení reprezentační dráhy se stala profesionálkou. „Po příchodu do Prahy jsem vstoupila do taneční skupiny IF Dance group, díky níž jsem účinkovala v celé řadě televizních a komerčních projektů pro světové firmy a zpěváky.“

U hudby tvořím, na relax mám ticho

Vlaďka se během své kariéry setkala s mnoha tanečními mistry z Ameriky i Evropy. „To, jaká jsem dneska tanečnice a člověk, utvářeli i lidé, se kterými měla možnost pracovat a od kterých jsem měla tu čest se učit, jako například Alassane Watt, Qaša a Lenka Brečková.“

Její velkou inspirací je také hudba. „Hodně lidí používá hudbu jako prostředek odpočinku a relaxace. U mě to tak nefunguje. Když slyším hudbu, v hlavě mi okamžitě vzniká choreografie. Pro relax není nic lepšího než absolutní ticho nebo zvuky přírody.“

 

Co je tedy pro Vlaďku tanec: „Je to životní styl, ne jen obyčejný koníček. Díky němu jsem se naučila disciplíně, trpělivosti, cílevědomosti, dal mi morální základnu, zdravou hranici mezi sebevědomím a pokorou k vlastním schopnostem, respekt vůči soupeřům. Kdy být sólista a naopak kdy být součástí týmu. Pevnou vůli a odhodlání. Pokud něco chcete, jediný, kdo vám to může dát, jste jen vy, a to díky tvrdé práci, jiná cesta neexistuje. A to jsou věci, které mi pomáhají i v kariéře.“

78

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Open seminář Bořivoje Beránka

Máte zájem o seminář: