Příběh z jednoho písečku...
Jan Majer | 31. 3. 2008 | Vstoupit do diskuze
Co člověk nezažije na písku s dětmi. Dnes večer mě manželka s kamarádkou vyhnaly od počítače, že s nimi musím aspoň chvilku na vzduch. Dobře, že jsem šel. Zažil jsem tak úsměvnou paralelu ke vztahům na poradenském trhu, že by to u počítače člověk nevymyslel.
Šli jsme na dětské pískoviště za barákem. Zapadalo slunce, ve vzduchu to vonělo náznakem jara. Děti si hrály, kolem se jich na prolézačkách a kolotoči motalo dalších asi deset. Po chvíli jsme si všimli pětitetého chlapečka stojícího nad naším osmnáctiměsíčním Matějem, přezdívaným Lelek, protože když brečí, zní to vždycky jako „LÉÉÉ, LÉÉÉ“.
Tak nad tímhle mírumilovným plešatým batoletem stál pětiletý kluk a k našemu úžasu vedl směrem k Lelkovi absurdní monolog: „Ty já mám bláchu a on chodí do plvní čídy a ten ti tak dá do dlžky, že budeš čumět, ti žikám.“
Matěj si dál v klidu hrál, žádné LÉÉÉ nespustil. Ale trochu ho to znervóznilo, díval se tázavě směrem k nám. Chlapeček nevypadal nebezpečně, jen vypouštěl z pusinky ta hnusná slova, jimž mimina bohudík nerozumějí. Opakoval, že má toho bráchu v první třídě a že má ještě větší kámoše, co taky každého zmlátí.
My se pomalu přestávali smát a když znovu zaznělo „ti nolmálně lozmlátěj dlžku“, duchapřítomná kamarádka vyrazila zjednat pořádek, než se něco semele. Sklonila se k darebákovi, co svoji pozici odvozoval od toho, že brácha je prvňák, přísně se mu podívala do očí a polohlasem řekla: „A já jsem pani dokorka a jestli nepřestaneš frajeřit na menší kluky, píchnu ti do zadku injekci, co strašně bolí.“ Trvalo asi dvě vteřiny, než kluk informaci vyhodnotil a s hrozným řevem se rozběhl k rodičům.
Co to má společného s poradenským trhem? Ale nic :-)
Komentáře
Celkem 0 komentářů v diskuzi
