Petr Welsch: Hrát slušně se vyplatí

Jan Majer | 11. 5. 2008 | Vstoupit do diskuze

“Soutěživost se s pokorou a slušností nevylučuje. Myslím, že ve sportu i v byznyse to funguje stejně: Kdo nehraje podle pravidel, ten se dříve či později dostane mimo hru a připraví se o příležitost realizovat své dlouhodobé plány,” říká Petr Welsch, dříve basketbalový profesionál, dnes úspěšný finanční poradce a manažer v Partners.

Jak jste se dostal k práci ve finančním poradenství?

V šestnácti letech jsem absolvoval brigádu u jednoho známého ve Švýcarsku. Nadchl mě samozřejmě životní standard bankovního státu. Tehdy jsem si tak pro sebe říkal, že jednou, až nebudu hrát profesionálně basketbal, bych se mohl pohybovat ve finančním světě. Motivace, tehdy ještě taková klukovská, byla jasná – práce s lidmi, pěkný oblek a kravata, vysoké příjmy.

Za jak dlouho se vám sen splnil?

Ještě jsem si počkal. Rok po návštěvě Švýcarska jsem dostal jako basketbalista první smlouvu za peníze a stal profesionálem. O pár let později, bylo to v únoru 2001, mě po ligovém zápase oslovil Petr Kroupa s myšlenkou podnikání ve finančním poradenství. V hlavě jsem měl ale pořád především sportovní kariéru. Netrvalo ale dlouho a moji sportovní dráhu ukončily předčasně zdravotní potíže. V červenci 2003 jsem se pustil do podnikání ve finančním poradenství naplno.

Ve vaší pracovně jsem zahlédl něco jako “desatero” Michaela Jordana, asi nejlepšío hráče v historii basketbalu. Nestihl jsem si to pročíst…

Je to deset principů, kterými se Jordan řídil během své basketbalové kariéry a řídí se jimi i dnes v jeho podnikání se sportovním zbožím značky Jordan Brand. Termíny jako soutěživost, zaujetí, sebekritičnost, hrdost, koučovatelnost, nesobeckost, mentální síla, oddanost, trpělivost a pokora se podle mě hodí do jakéholi druhu lidské činnosti.

Jak se vlastně Jordanovi daří podnikání?

Dobře. Jako basketbalista se dokázal dostat na výdělek i 30 milionů dolarů ročně, to ale nepočítám jeho reklamní smouvy. Dnes jeho firma vydělává každý rok kolem půl miliardy.

Obávám se, že některé z bodů Jordanova desatera se “tlučou”. Třeba soutěživost a pokora. Někdy to vypadá, že kdo v našem oboru na pokoru a slušnost kašle, vyhrává…

Jsem přesvědčený, že soutěživost se s pokorou a slušností nevylučuje. Myslím, že ve sportu i v byznyse to funguje stejně: Kdo nehraje podle pravidel, ten se dříve či později dostane mimo hru a připraví se o příležitost realizovat své dlouhodobé plány. Může se radovat z drobných úspěchů, ale s každým faulem ztrácí body do budoucna. Kdo chce svůj byznys dělat celý život, ten musí své cíle realizovat tak, aby zůstával na hřišti v pozici respektovaného profesionála. Podrazy a fauly dělají ti, co by chtěli být první, ale nemají na to.