Petr Borkovec mecenášem počítačové hry

Partners | 28. 6. 2013 | Vstoupit do diskuze

Před pár týdny se poklidné vody českého průmyslu počítačových her pořádně rozhýbaly. Způsobil to Petr Borkovec, který poskytnutím nebývale vysoké finanční podpory na vývoj počítačové hry vyrazil dech i starým hráčským „firmám“. Důležitým impulzem se stalo spuštění crowfundingové služby na serveru Startovač.cz s cílem pokusit se touto cestou zafinancovat port starého českého dungeonu Brány Skeldalu pro Android a iOS platformy. Právě projekt Startovač.cz je největším specifikem celého projektu, na jehož vývoj díky tomu přispěla skupina asi 160 lidí. V jejích řadách stojí Petr Borkovec jako donátor, který ve dvou dávkách zaplatil více než polovinu požadované sumy.

Na otázku, zda za tímto neobvykle vysokým příspěvkem nebyla nějaká předem domluvená dohoda nebo staré přátelství, Jindřich Rohlík, autor projektu, odpovídá jednoznačně: „Neznáme se osobně. Vlastně jsem si jeho jméno musel najít, protože jediný jmenovec, kterého znám, je básník Petr Borkovec. Petr Borkovec přispěl jménem firmy, sám je nadšeným hráčem her a chtěl, aby to vyšlo.“ Shoduje se s ním i Petr Borkovec: „Jindru osobně neznám, ale přečetl jsem tolik jeho recenzí k různým hrám za svoji herní historii, že mám pocit, jako bych ho znal už dlouho, i když on mě samozřejmě nikoliv. A vlastně je tak součástí mého mládí a „pařanských“ let. K podpoře mě k vedl trošku sentiment, trošku sympatie a představa, že si zahraji Brány Skeldalu se svými malými dětmi na tabletu. A asi si také plním jeden z motivů, proč tvrdě pracuji a proč budujeme naši společnost, což je také taková srdcová záležitost, i když v oboru finančních služeb a poradenství. Možnost pomáhat, přispívat na charitu a podporovat podobné projekty či zajímavé lidi je něco, co dává mé práci hlubší smysl a přinese radost mně i dalším. Nějaké speciální odměny neočekávám, ale jsme domluveni, že Jindra Partners uvede jako donátora či producenta.“

Nečekané překvapení

Výběr peněz na zaplacení mobilního portu Bran Skeldalu se z počátku rozjel velmi slibně. „První dny jsem si oddechnul, poměrně rychle ve mně vzklíčila naděje, že to vyjde,“ říká Rohlík. Postupně ale nadšení ochladlo a na nějaký čas se finanční příspěvky na Startovači dokonce úplně zastavily. „Teprve když se přehoupl přes polovinu, začal zase běžet, bohužel příliš pomalu,“ dodává. V této souvislosti se autor portu domnívá, že část lidí odrazovala příliš vysoká chybějící částka a také to, že už od začátku sliboval, že hra bude dostupná pro každého zadarmo, takže některým zájemcům mohla chybět výlučná fyzická odměna. Se zaplacením Bran Skeldalu to tedy ještě pár dnů před koncem kampaně vypadalo více než bledě. Jindřich se proto odhodlal k poslednímu kroku a napsal svému zatím nejštědřejšímu přispěvateli email s prosbou: „Dva dny před koncem sbírky jsem mu (Petru Borkovcovi  - pozn. red.) napsal, bez valných nadějí na úspěch. Překvapením bylo, když nabídl, že tenhle ohromný rozdíl ‘smázne‘. Všechno se to seběhlo až v samotném závěru.“

Hráčská historie Petra Borkovce

Rozhodnutí Petra Borkovce o podpoře projektu není bezmyšlenkovité. Kdo Petra zná, ví, že je od mala vášnivým hráčem a fanouškem počítačových her, o svých herních aktivitách se rád rozpovídá: „Především je potřeba si přiznat, že časy opravdu silného „pařanství“ jsou dávno pryč a zároveň daleko přede mnou,“ usmívá se. „Na hraní zbývá po práci (což je ta nejlepší RPG hra a strategie v jednom na světě) a po rodině opravdu již jen kapka času a energie. I když jsou období, kdy vyjde nějaká pecka a vše jde stranou a pak také Vánoce, a ty patří hraní. Také usilovně pracuji na zasvěcení mých dětí do světa počítačových her, už je z toho skoro rodinná aktivita. Moje tehdy čtyřletá dcera měla moc ráda, když jsem hrál druhý díl Mass Effect a vydržela dvě hodiny sedět na stole, koukat a vše komentovat. Pak nás ale chytila maminka, a když nás poté viděla ještě při hraní Dark Souls na PS3, tak to raději stopla. Nyní s dětmi s entuziasmem hrajeme Magicku na tabletech. Eliška se mnou dohrála před pár měsíci Lands of Lore a procházíme také kobky Grimrocku. Já nyní na cestách nedávno párkrát hrál Warlocka a hraji Fallen Enchantress, doma v noci na chvilku Dishonored a nyní zkouším nový Bioshock. Doufám, že se prokoušu začátky.“ Historie Petrova hráčství však sahá ještě dál: „Začalo to u kamarádů na Atari a dalších historických platformách jako je Amiga, Sinclair ZX nebo Spectrum. Pak jsem přemluvil rodiče, kteří mi koupili Commodore 64, to znamená kazeťák, šroubováček, Turbo, ladění paměti atd. Potom Commandos, Nebulous a milion dalších her. Někdy na počátku 90. let na střední škole jsem opět zapracoval u rodičů a přesvědčil je, že počítače jsou budoucnost a musím se učit programovat atd., takže mi koupili neuvěřitelnou mašinu v podobě 486DLC 40MHz. Na tomto počítači jsem místo programování propařil prázdniny u Eye of the Beholder 2. Hrál jsem tehdy neuvěřitelné záležitosti, jakou je např. Lands of Lore 1 a spoustu dalších legend: na osmi disketách několikrát přenášenou Jagged Alliance 2, první UFO Enemy Unknown, Duna 2, Colonizace, první Warcraft,  tři díly Realms of Arcania, brutální Wizardry 6 a 7 a další, všechny Might and Magic a TES, dnes už zapomenuté Ishary atd. Vlastně asi všechny RPG pecky a tahové strategie, příležitostně fantasy RTS. Jinými slovy na nějaké velké programování nikdy nedošlo, ale přesto bylo hraní přínosné, protože jsem ztratil respekt k počítačům, musel jsem se naučit je rozložit a složit, „tunit“ součástky a instalovat atd. A především mě to motivovalo chodit na všechny možné brigády, abych si vydělal na vylepšení, protože potřetí už jsem samozřejmě rodiče nikdy na nic nezlomil.

Crowfunding – šance pro každého

Petr Borkovec se tak svým činem možná vědomky, možná nevědomky stal propagátorem stále populárnější crowfundingových aktivit. Na české obdobě Kickstarteru jménem Startovač toho sice zatím příliš nenajdete, Brány Skeldalu tam fungovaly jako první herní projekt, ale je výjimečný tím, že na projekt mohou donátoři přispět různými částkami. Samotná hra ale není na žádném stupni příspěvku – pokud se projekt podaří zafinancovat, tak bude hra zdarma ke stažení pro všechny, ať už někdo přispěje či nikoli. „Crowfunding mi přijde úžasný, a když jsem objevil Kickstarter, tak jsem si říkal, že to má opravdu neuvěřitelné možnosti a fantastická je představa, jak na nějaký projekt přispívají lidé z desítek zemí a vlastně se tím spojuje celý svět. Věřím tedy, že crowfunding může být branou pro spoustu super projektů, na které se sám těším. Jsem také rád, že to využívají nikoliv jen snílci, ale právě i profesionální vývojáři s historií, kterým my snílci zase můžeme poslat peníze a kteří se tak stávají nezávislí na obchodní politice a strategii velkých vydavatelů. Samozřejmě je a bude mnoho projektů, které budou zklamáním a někoho odradí od tohoto způsobu financování, ale je třeba k tomu přistupovat realisticky. Crowfunding si tedy ještě projde nějakým vývojem, ale budoucnost určitě má,“ svěřuje Petr Borkovec.

Navzdory tomu, že se zafinancování hry podařilo zejména zásluhou jednoho superpřispěvatele, se Jindřich Rohlík domnívá, že Češi už jsou na tento způsob financování projektů připraveni. Důkazem je rozjezd dalších projektů rovněž na serveru Startovač.cz. „Byla to první zkušenost a snad ne poslední, i když jsem vybíravý a projekt i hra se mi musí líbit. Jako každý pořádný hráč mám sen, že jednou v budoucnu budu stát u vzniku hry, která bude mít konečně skutečně vše. Vlastně bych rád někdy v delším časovém horizontu měl vlastní studio nebo jeho část. Studio, které bude vyvíjet opravdu super hry a to nejen pro byznys, ale hlavně pro radost,“ uzavírá zasněně Petr Borkovec.

29. října 2013: Není ještě ani konec roku a jak Jindřich Rohlík avizoval, aplikace pro tablet je podle všeho na světě. Postup si můžete prohlédnout zde.