Partners expandují v Kolíně

Roman Konrád | 25. 2. 2013 | Vstoupit do diskuze

Novinkou na tyrkysové mapě je klientské centrum Kolín. O tom, jaké peripetie předcházely jeho vzniku, nám vyprávěl Senior manager Roman KONRÁD.

Píše se rok 1870 a v Kolíně se otevírá první bankovní dům (Úvěrní banka). Dle historiků v té době to byl jeden z nejhezčích domů v Kolíně. Tato banka značně rostla a na přelomu století se přejmenovala na dobře známou Pražskou úvěrní banku či Pragobanku a byla třetí největší bankou v prvorepublikovém Československu. Během komunismu byl dům sídlem kolínské KSČ, která ho naštěstí nijak neupravovala. V roce 1992 ho pak od města zakoupila Komerční banka, která ho dosti zásadně upravila do jeho současného vzhledu jako svůj bankovní dům.

Poté se v domě vystřídala řada firem – od telefonního operátora, až po několik realitních kanceláří. Kouzlo a duch tohoto domu mě natolik okouzlil, že již na počátku působení v Partners jsem měl jasno, že tady jednou vybudujeme KC Partners, respektive první nezávislý finanční dům v Kolíně.

Počátkem roku 2009 si pronajímám první kancelář v podkroví. V polovině roku 2010 mám s týmem pronajaté celé podkrovní patro (sedm kanceláří). Dále usilujeme o 1. patro, kde sídlí ČSSD. S příslibem toho, když prohrají volby, prostory opouští. Povedlo se k naší radosti. Mohli jsme tak vybudovat tři poměrně reprezentativní kanceláře. A už zbývalo „jen“ získat přízemní prostor pro KC. To se podařilo v roce 2011. Rád napsal, že už to šlo „jak po másle“, ale opak je pravda. S majitelem jsme se totiž dohodli na obrovské rekonstrukci, která by dům uvedla do reprezentativního a důstojného stavu, jako tomu jistě bylo na počátku.

Veškeré plány byly jasně čitelné a neviděli jsme žádnou překážku pro otevření v dubnu 2012. Nicméně postupně se ukazovalo, že k domu z roku 1870 se budou muset řemeslníci chovat opatrněji, než měli původně v plánu. No a co že bylo součástí rekonstrukce? Asi to hlavní, co všechny zaujme, bylo vytvoření 6 metrů vysokých prostor, vybourání všech oken a nahrazení 4 metrovými výlohami, snížení podlah zároveň s chodníkem, vytvoření železoskleněné galerie. Teď se mi o tom lehce píše, ale faktem je, že z výše jmenovaných zásahů neproběhlo nic bez komplikací. Důkazem toho je to, že jsme neotevřeli v dubnu, ale až v prosinci. Dokonce týden před otevřením, kdy už byly rozeslané pozvánky na slavností otevření, dodělávala firma skleněné příčky a večer zvonil telefon… „pane Konrád, vy jste nám neřekl, že máte podlahové vytápění. My jsme ho navrtali“. To už jsem nevěděl, jestli brečet nebo řvát. Nakonec to stihli během týdne opravit a otevření už nebylo narušeno. Když to shrnu, tak jediné, co se povedlo na první pokus, bylo venkovní logo a rohožka.

V průběhu stavby jsem se byl na čtrnáct dní odreagovat v nemocnici a ani tam telefon nepřestal vyzvánět. Nicméně vtipná byla první hláška od kolegy-pacienta po třech mých hovorech – „ty jsi asi stavař, viď?“

I přesto, že jsme na hodně rušné ulici, kde proudí davy lidí a jezdí spousta aut, máme nádherný výhled do parku a na kostel. A jako bonus máme u domu zahradu s venkovním posezením, což je v centru města unikátní záležitost. Na kolínské poměry jsme vytvořili unikátní prostory, které jsou zapamatovatelné a tím pádem podporují obraz společnosti Partners jakožto poskytovatele služby hodné doporučení. Rád bych tímto poděkoval všem, kteří od začátku se mnou sdíleli tuto vizi, manažerům Martinu Konrádovi, Petru Skořepovi a Ondřeji Podlešákovi a Consultantům Josefu Janouškovi a Janu Zmátlovi.