Na ministerstvu nuda nebyla

Jan Majer | 27. 11. 2007 | Vstoupit do diskuze

Vítek Mikolášek možná ve firmě bydlí. Když občas přijedu za úsvitu, jeho auto už parkuje za barákem. Když večer odcházím a centrála je už zdánlivě prázdná, zavolám ze schodů "Vítku ahoj" a vím, že se ozve "ahoj, Honzo". Prostě Vítek tam je, vždycky zvedne telefon, odpovídá na všechny maily, sedí na všech poradách a holky z centrály chodí na obědy výhradně v jeho doprovodu.

Vítku, jak se jmenuje tvoje pozice v Partners a co to obnáší? Oficiální název mé pozice v Partners je Vedoucí oddělení právní, compliance a vnitřní kontroly. Pro mě je již samotný název natolik popisný, že si nemyslím, že by bylo nutné k tomu cokoliv dodávat.

Ano, všem je teď jasné, co děláš. Já vím, laik si pod tím těžko něco představí. Takže kromě pozice firemního právníka, který se stará o chod společnosti po právní stránce, mám na starost compliance, což je to ošklivé anglické slovo, co nemá dostatečně obsažný český ekvivalent, a proto je i v právních předpisech používáno v originálním zně­ní.

Pokusíš se o nějaký srozumitelný výklad? Jde v podstatě o ucelený soubor procesů, jímž se má dosáhnout souladu činností společnosti s právními předpisy, které ty činnosti regulují. A kontrola dodržování nastavených procesů… a to už jsme se dostali k té vnitřní kontrole.

K tomu jsi začal psát na Finmag. Není divu, že se mi nepodařilo vyfotit tě s nohama na stole jako Katku Zavázalovou, s níž jsem si povídal minulý týden… No, mám toho docela dost. A nemám tak hezké nohy jako Katka. Na stůl je nedávám a raději se snažím stát pevně na zemi.

Co z toho, co jsi dosud v Partners jako právník řešil, bylo z hlediska tvé profese nejzajímavější? Nevím, jestli bych dokázal vybrat nějakou nejzajímavější kauzu. Spíš uvedu něco, co mě v obecné rovině dost překvapilo. Od finančníků, s nimiž jsem se stačil setkat za dobu mého působení v Partners, jsem se naučil, že oni v praxi nepotřebují obchodní vztah ošetřit nějakou písemnou smlouvou. Oni si bez problému vystačí i bez toho, motivováni obchodem si dokážou vyjít vstříc a domluvit se. Pokud na druhou stranu motivováni obchodem nejsou, žádná smlouva, ač sebepřísnější, je k další spolupráci nedonutí. Pro právníka dost tristní situace…

Do Partners jsi přišel z ministerstva financí. Podle mě to musela být dost nudná štace. Dá se to, co jsi na ministerstvu dělal, popsat tak, abychom čtenáře neodradili od čtení dalších otázek? No to tě asi překvapím, ale ministerstvo rozhodně žádná nudná štace nebyla. Krom toho, že tam byl skvělý mladý kolektiv, tak jsem absolvoval řadu tvrdých jednání s trhem nebo s ČNB, a ta se rozhodně jako nudná označit nedala. Samozřejmě tam byla nějaká administrativa, ale ta je u právníků všude. Je pravda, že sekce finančního trhu Ministerstva financí byla svou organizací dost odlišná od jiných části MF či jiných ministerstev, panovaly o nás různé zvěsti a chodilo se k nám i na tajné exkurze, jak že se to vlastně má dělat.

Minulý týden tady Katka Zavázalová prozradila, že by si tě vzala s sebou na pustý ostrov. Koho bys vzal ty? No myslím, že všichni víme, jak to bylo. Tu otázku, kterou jsi položil Katce, by právník ohodnotil jako sugestivní, jelikož si jí už určitým způsobem předurčil, co má odpovědět. Ale nechme práva, určitě zasluhuješ pochvalu. Opět to dokazuje, jak jsi dobrý novinář. Nejdůležitější je pro tebe čtenost článku, a tímto jsi rozhodně docílil toho, že všichni budou čekat na další medailónek někoho z centrály, aby se dozvěděli, kdo a s kým (by jel na opuštěný ostrov).

Tys mě tady normálně nařkl z bulvárního přístupu a z manipulace s fakty. Mě, seriózního publicistu! Na to je podle mě nějaký zákon… Určitě už jsi věděl a připravoval se na to, že další článek bude o mně. Moc dobře. Myslíš, že bych ti hodně naboural tvou taktiku, kdybych nikoho nejmenoval? I když s Katkou bych jel klidně.

No, tipoval jsem, že tě budou chtít na pustý ostrov všechny kolegyně a že rozhovorem s tebou celá série o pražské centrále vyvrcholí. Včera mi ale napsal Tomáš Prouza, že by si rád na blogu přečetl, co říkáš na Katky nabídku. Taky navrhl, ať použiju titulek Robinson z Bíliny. A dodal, že tě vedení stejně nikam nepustí. Ale pojďme k další otázce: Jsi z Bíliny. Já tam znám krásné koupaliště a bílinskou kyselku. Co se dá o tvém rodném městě ještě říci? No krásným koupalištěm si to nevyžehlíš, minule jsi nazval Bílinu dírou po granátu, ač moc dobře víš, že to žádná díra po granátu není. Myslím si, že v České republice není mnoho měst, která mají více než tisíciletou tradici, jakou má Bílina. Jsou tam lázně, zámek, historické náměstí. Zároveň by nikdo neměl při návštěvě Bíliny vynechat výstup na nedalekou horu Bořeň…

To je hora? Bořeň je kopec, ne? Je to největší znělcový útvar ve střední Evropě a ráj turistů a horolezců. No a kdybys přece jen chtěl vidět nějakou díru, tak stačí vyjet nad Bílinu a uvidíš přímo dovnitř povrchového dolu Bílina, kde se stále těží hnědé uhlí, a to je opravdu díra jak se patří.

Už jsem se lekl, že řekneš, jak je z Bořně hezky vidět díra jménem Most, odkud jsem zase já. Na Bořeň jsem vylezl mockrát. Díky za rozhovor.

78

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Open seminář Bořivoje Beránka

Máte zájem o seminář: