Co máme na práci

Vstal jsem v sedm, o minutu později jsem už vyřizoval maily. Vložil jsem na web www.partners.cz Pavlův článek, zkoukl aktuální stav připravovaného serveru Finmag.cz a napsal programátorům a grafikům výhrady ke vzhledu několika sekcí.

V osm rychlé kafe s manželkou, odjíždějící s dětmi za prababičkou na Vysočinu, a honem do Danube House, kde jsem s Petrem Šimčákem domlouval první natáčení pro videosekci na Finmag.

Zatímco jsme s Petrem plánovali témata, zahlédl jsem Karla Marouška, jak jde do klientského centra. U výtahu mi analytik Roman Dvořák řekl, že tak skvělou akci, jako byla ta ve Žlutých lázních, ještě nikdy neviděl. Z Pioneeru jsem jel na Smíchov, kde jsme s Tomášem Prouzou cosi domlouvali kolem webu a tištěného časopisu.

(A přecházím do přítomného času, líp se to píše.) Tomáš mi po schůzce mimochodem oznamuje, že už asi mám nábytek v kanceláři. Hurá. Ještě vymýšlíme, jak se bude jmenovat Tomášův pořad ve videosekci Finmag. Navrhuje „OO“ jako Ombudsman online. Přimlouvám se za plný název. Tomáš pak v mailu poznamenává, že název OO by možná byl na místě, a posílá mi pro zajímavost k nahlédnutí aktuální sra*ky, které řeší.

Mezitím asi deset telefonů. Jeden z nich – filmaři, co točili film o Partners, se chtějí sejít. Narychlo se setkáváme nahoře v centru Nový Smíchov, domlouváme další schůzku s právníky na zítra.

Do toho mi volá sympatická Polka Ewa ze serveru Peníze.cz a omylem propálí plány Fincentra spojit své síly v oblasti reklamy se serverem Měšec.cz, protože si myslí, že jsem pořád šéfredaktor Investujeme.cz. Abych nevyšel ze cviku, hodím na Fincentrum trochu špíny a zlehýnka zmíním zoufalou návštěvnost zanedbaného serveru Investujeme.cz. Zazní zajímavá nabídka na spolupráci, tak si domluvíme schůzku na příští týden.

Doma čeká v počítači hromada mailů, odpovídám na 32 z nich. Jeden dotaz z naší Poradny na webu vypadá jako typický „mystery shopping“. Nechci vypadat jako paranoik, takže jen předávám dál.

Pak píšu kolegům z Akademie finančních poradců, že domluvenou schůzku raději přesuneme na září a že teď jen spustíme diskusní fórum www.afp.cz. Web AFP je hotový už pár měsíců, ale nechtěli jsme ho do toho humbuku kolem Partners pouštět. Teď volíme tichý, nenápadný start, s vědomím, že kapacity všech zúčastněných jsou vyčerpané jinými aktivitami.

Spouštím web zcela neslavnostně odblokováním hesla a vkládám tam nový Pavlův článek z Finmag. Raduju se, že to zabere jen asi minutu. Klikám na tlačítko „Uložit“ a za tři vteřiny zjišťuji, že z webu zmizely komplet všechny články. Volám programátorovi, ten mě chvilku straší, pak to během pár minut opraví. Nový článek zmizel doopravdy, už se mi ale nechce dělat to znovu, další volnou minutu nemám.

Volám do Aegonu kvůli reklamě na Finmag a domluvím rozhovor s Vladimírem Bezděkem. Pak si potvrzuju se štábem, kdy kde budou a co mají mít s sebou.

Pak mail z FOND SHOPu – připravujeme spolupráci, nabízejí nám také slevu na předplatném pro naše poradce. Pavel se k tématu ozve mailem z vlaku, směřujícího do Brna. Jede plošně a podrobně testovat odborné znalosti poradců Partners. Počítám, že FOND SHOP půjde po těchto testech na dračku.

Pobaví mě mail od Adély Plánkové, která se ptá, jestli budu na ředitelské akademii, že bych ji tam mohl vyfotit na web. „Chtěla jsem vás o to poprosit už ve Žlutých lázních, ale měla jsem na ksichtě draka, tak by to nepůsobilo moc seriózně,“ vysvětluje. Kdo tam byl, ví, kdo nebyl, neví nic.

Večer vyluxuju ledničku a říkám si, že bych mohl znovu zkouknout film Ztraceno v překladu, který zrovna začíná na ČT 2 a jehož soundtrack jsem si asi dva roky pořád dokola pouštěl v autě. Místo toho jdu kouknout na fotky ze Žlutých lázní, které fotil můj starší syn. Pár se jich dá použít, tak je dávám i s popiskami na web. V týdnu dostanu další várku od profíků.

Pak mi to nedá a začnu psát i tenhle příspěvek do sekce Novinky. Téma přichází samo – zaboha si nemůžu vybavit, co jsem dneska všechno dělal. Tak si to postupně skládám dohromady.

O Pavlovi Kohoutovi mi kdysi jeden novinář říkal, že je tak produktivní, protože mu nechutná pivo, a tak nemusí jako spousta jiných chlapů trávit večery v hospodě. Já občas na dvě zajdu, máme pár kroků od domu krásnou pivní zahrádku u fotbalového hřiště, vypadá to tam jak na vesnici. A takhle to dopadne, když jednou zůstanu doma.