Byznys idol: Kateřina Palková

Partners | 4. 7. 2011 | Vstoupit do diskuze

Generální ředitelka Partners Kateřina Palková se představila ve speciálním vydání týdeníků Ekonom a Respekt - Byznys idol. Jako jediná žena se tu objevila po boku nejúspěšnějších českých manažerů a byznysmenů, Martina Romana, Andreje Babiše, či Radima Jančury.

Tělem i duší je sportovkyní, i když se dnes sportu věnuje už jen jako koníčku. Možná proto generální ředitelka finančně poradenské společnosti Partners Kateřina Palková jako svůj „byznys idol“ nejmenuje žádného proslulého manažera, ale legendární českou atletku Danu Zátopkovou.

Při bližším pohledu na kariéry obou žen lze však najít více společných bodů, než je jen závodění ve sportovní gymnastice, jemuž se obě v raném mládí věnovaly. Palková se totiž při podnikání drží olympijských zásad, na něž právě tolik dbala Dana Zátopková. „Věřím, že to funguje i ve finančním poradenství,“ zdůrazňuje. Příklad? Když má Palková vyjmenovat svých deset manažerských zásad, pomůže si „olympijským desaterem“. Tím se přitom během aktivní kariéry řídila i vítězka v hodu oštěpem z letních her v Helsinkách Zátopková. Ta to ale měla jednodušší. Řídit se pravidly fair play ve sportu je přece jen „jiná káva“ než v byznyse. To přiznává i Kateřina Palková. „Někdy je těžké hrát fair play, když máte pocit, že konkurence dopuje,“ posteskne si.

Co na Daně Zátopkové nejvíce obdivuje? „Rodiče mi ji dávali za vzor odmalička. A to kvůli její síle, vytrvalosti a samozřejmě i úspěchům,“ vypočítává Palková, která se s legendární sportovkyní poznala i osobně. „Ke sportovnímu duchu jsem si pak přiřadila ještě to, že je milá, skromná, optimistická. Vyzařuje pozitivní energii a pořád se usmívá. Až budu v jejích letech, taky bych chtěla být taková,“ zdůrazňuje.

Zaměstnancům se netřesou kolena

Olympijské desatero představuje spíše soubor pravidel fair play. O tom, jak správně vést kolektiv lidí v rychle rostoucí firmě, ovšem nic neříká. Kde tedy Kateřina Palková hledala inspiraci v manažerské práci? Především u svých bývalých šéfů. Tím prvním byl Tomáš Ježek, když šéfka Partners ještě při studiu pracovala v Komisi pro cenné papíry. „Vážím si ho pro jeho lidskost a přímočarost. Bez ohledu na to, co to pro něho bude znamenat, říká svůj názor naplno,“ vypočítává vlastnosti, které ji u Tomáše Ježka inspirovaly. Zdůrazňuje, že i jako šéf se vždy choval citlivě a vnímavě. „Dodal mi hodně sebedůvěry a jeho „jemné“ manažerské vedení, kdy poradil a nikdy netlačil na pilu, bylo příjemné,“ vzpomíná.

Podobný přístup volí nyní i ona z pozice generální ředitelky. Tvrdí o sobě, že nikdy nebude typem šéfa, ze kterého se zaměstnancům budou třást kolena. „Vyznávám přirozenou autoritu. A tu buď mám, anebo nemám, a žádná organizační struktura mi k ní nepomůže,“ vysvětluje. Právě Tomáš Ježek jí ukázal, že z lidí „vydoluje“ to nejlepší, když jim dá prostor k vlastní seberealizaci. Přesto – kdo by se chtěl v Partners vézt s ostatními, u generální ředitelky rychle narazí. „Lehkoživky u nás nemají místo,“ objasňuje svůj pohled na věc. Pokud vycítí, že zaměstnanec nemá ten správný „drive“, neváhá se s ním rozloučit. A dělá to osobně. „Samozřejmě by bylo jednodušší nechat to na někom jiném, třeba na personalistovi. Ale to by pro mě bylo ponižující,“ konstatuje Kateřina Palková. I proto firma Partners žádné personální oddělení nemá – její „human resources“ pracovníci se starají pouze o dva a půl tisíce poradců. Na „jádro“ kmenových zaměstnanců dohlíží přímo Palková. „Práce personalistů zavání kádrováním, já si chci politiku výběru lidí dělat sama,“ dodává.

Desatero manažerských zásad Kateřiny Palkové

• Dodržovat pravidla soutěžení.

• Mít úctu ke snaze mých soupeřů zvítězit.

• Respektovat rozhodnutí rozhodčích.

• Považovat své soupeře za přátele, i když s nimi svedu sportovní boj v soutěži.

• Zodpovídat za své činy v přípravě i v soutěži.

• Odmítat nečestné jednání.

• Pomáhat soupeři, vyskytne-li se v nouzi.

• Mít na paměti, že soutěžení je pro každého, tedy i pro méně nadané.

• Přát radost ze soutěžení soupeřům.

• Mít odvahu vyrovnat se čestně jak s vítězstvím, tak s porážkou.

Být podceňovanou je výhoda

Ale zpátky k Daně Zátopkové. Mezi ní a Kateřinou Palkovou totiž existuje i další pojítko. Jsou ženy a obě se jakoby „skrývají“ ve stínu svých slavnějších kolegů. V případě Zátopkové to byl její životní druh – slavný atletický vytrvalec. Když manžele někam zvali společně, vždy je představovali jako „slavného běžce Emila Zátopka a jeho manželku“. U Kateřiny Palkové je tomu podobně. Při vyslovení názvu firmy Partners se totiž většině lidí vybaví spíše než jméno ředitelky mediálně známá tvář ekonoma Pavla Kohouta. Zatímco Zátopková si na přehlíživost médií občas stěžovala, Palkové pozice „mimo světla kamer“ vyhovuje. „Nepotřebuju se cpát do popředí. Starám se o neviditelné zázemí,“ tvrdí manažerka.

Generálních ředitelek – žen v českých firmách stále příliš mnoho nenajdeme. Nabízí se tak otázka – má to vliv při obchodních jednáních s manažery – muži? „Teď už jsem příliš zkušená, abych to vnímala. Je mi úplně jedno, jestli jednám s mužem, nebo ženou, neregistruji to,“ říká. Zpočátku však na jistou nedůvěru či dokonce přehlíživost u mužů narážela. Neviděla to však jako handicap. „Brali mě jako slabšího partnera. Ale mně to nevadilo. Naopak – je obrovská výhoda, když vás soupeř podceňuje,“ usmívá se Kateřina Palková.

Přešlápni a pak mluv

Ženství ostatně neovlivňuje ani její manažerský přístup. „Je to spíše povahou člověka. I ženy umějí být velké drsňačky,“ myslí si. I když jeden rozdíl ji nakonec přece jen napadá. „Při jednáních se ženami se většinou dostaneme rychleji k podstatě věci. Muži si totiž potřebují nejdříve trochu načechrat peříčka,“ říká. Druhou důležitou postavou v kariéře Kateřiny Palkové byl ředitel společnosti Pioneer Investments Roman Pospíšil. Potkala se s ním, když do této firmy nastoupila. Ovlivnil ji prý především jednou radou – nejednat impulzivně. „Katko, nejdříve si přešlápni a teprve potom mluv, říkal mi. I díky této radě se vyhýbám unáhleným rozhodnutím,“ vzpomíná.

Za zásadní milník ve svém životě také považuje roční studijní pobyt ve Spojených státech, který oběma zkušenostem předcházel. Odjela tam na začátku 90. let a sama. Za oceánem zažila věci pro ni v bývalém socialistickém Československu nevídané. „Na každém člověku ve škole i rodině našli to dobré, pozitivní talent, a ten podporovali. Lidé byli vychovávaní k tomu, že se nemají bát vyjádřit svůj názor,“ vypráví. „Byla to tvrdá zkušenost, ale těžím z ní dodnes,“ zdůrazňuje. Ovšem v žádném případě nelituje. Stejně jako Dana Zátopková totiž byla vždy k sobě tvrdá a zjevně v tom hodlá i nadále setrvat. „Držím se ale jedné zásady: obdivsi nezaslouží ti, kteří rychle zazáří, ale ti, kteří se na vrcholu udrží,“ říká.

(Článek byl publikován v edici Fenomén; Text: Jan Němec, Foto: Jan Rasch)