Zbyněk Mátl: V rychlém člunu

Jakub Zeman | 9. 5. 2012 | Vstoupit do diskuze

Za slunečných víkendů můžete Directora Zbyňka MÁTLA spatřit, jak brázdí hladinu některé z českých řek na rychlém motorovém člunu. Jakmile si však oblékne sako a kravatu, zvolňuje tempo a rázem je ztělesněním serióznosti a pečlivosti. Jestliže poradci mají svého elektronického Watchdoga, pak „watchdogem“ centrály je právě Zbyněk Mátl. Když se na nějaký problém pozapomene, zjeví se často jako deus ex machina s konstruktivní kritikou a novými nápady přispěje k jeho rozřešení.

S finančními poradci jsem se poprvé setkal před bezmála deseti lety. Coby realitní makléř jsem totiž pronajímal prostory v Praze na Hradčanské, kde měli myslím své úplně první kanceláře Radim Lukeš, Tomáš Hummel a možná ještě další, se kterými jsem se tam tehdy ale nesetkal. Byl to právě Tomáš Hummel, kdo se mi tenkrát ozval, zda bych nechtěl „řešit finance“. Ale protože jsem byl makléřem teprve krátce a netušil jsem, co bude za měsíc, na spolupráci jsme se nedomluvili. Svému „osudu“ jsem ale neuniknul.

Po nějaké době mne totiž oslovil jakýsi chlapík, který poptával malý byt v dosahu zeleně. Nabídnul jsem mu tedy byt, který odpovídal jeho představám, a domluvili jsme si termín prohlídky. Jenže když nadešel smluvený čas, nebylo po něm ani vidu ani slechu. Vytočil jsem jeho číslo. Na druhé straně sluchátka se ozvalo žvýkání a mlaskání: „No, víte, teď mi donesli jídlo, jsem v čínské restauraci. Dojím a přijdu.“ Zanedlouho se přede mnou skutečně zjevil asi dvacetiletý kluk v obleku a péřovce s velikým logem Reebok přes celá záda, a když si zul boty, ukázalo se, že má na ponožce díru. V rozpacích zablekotal něco ve smyslu: „Hlavně to nepráskněte mému šéfovi.“ V duchu jsem si říkal, co je to za případa, jenže netrvalo to dlouho a věci nabraly rychlý spád. Ten mladík s dírou na ponožce byl totiž jistý Karel Maroušek.

„Ucho“

Rozpačitý první dojem byl záhy ten tam. Ukázalo se, že Karel Maroušek je sympaťák, a navíc má jednu úžasnou ctnost: cokoliv řekne, to dává smysl. Pro dnešní nováčky je skvělou motivací, když se mohou přesvědčit, že i taková šarže, jakou je jeden z pěti Partnerů největší české finančně-poradenské společnosti, začínala úplně od píky. Snad i proto, že jsem měl v čerstvé paměti dobu, kdy jsem já sám byl mladé „ucho“, které věčně sedělo u počítače, pařilo hry a přemýšlelo, kde by našlo holku, která by s ním byla ochotna vydržet déle než tři měsíce, jsem dokázal ocenit Karlovy vědomosti a jeho charisma. Shodou okolností jsme se v té době zbavovali rodinné nemovitosti a na účtu jsem měl docela velkou rezervu. Nabídka finančního poradenství od Karla Marouška tedy padla na úrodnou půdu. Sestavil mi portfolio a věřte nebo ne, některé jeho složky jsou – i po dlouhých osmi letech – stále aktivní. To byl začátek dlouhého přátelství. Skvěle jsme se doplňovali; když můj realitní klient potřeboval pomoci s financováním nemovitosti, poslal jsem ho za Karlem. A když naopak Karel servisoval klienta, který sháněl nemovitost, poslal ho on za mnou. Fungovalo to dokonale, jenže záhy jsem si začal uvědomovat, že zatímco já mám úspěšnou pouze jednu schůzku z deseti, u Karla to bylo přesně naopak. Ani nemluvě o tom, že byt nebo dům prodáte jen jednou, zatímco kvalitní finanční know-how můžete prodávat pořád dokola a nikdy vám nedojde. Když k tomu přičteme fakt, že realitní makléř má velmi omezené vyhlídky na cokoli jiného než běh od zakázky k zakázce, o mém vstupu do finančně-poradenské branže bylo rozhodnuto.

Brambory za desítky milionů

Finance jsou jedním z nejméně pravděpodobných oborů, kterým jsem se mohl věnovat. Těsně po škole jsem ale dostal vlastně celkem slušnou průpravu pro podnikání jako takové. Vystudoval jsem sice učitelství pro střední školy se zaměřením na angličtinu a němčinu, ale z pozice učitele angličtiny na pobočce firmy NOWACO v Plzni jsem se po pár měsících „záškolu“ dostal do top managementu právě této potravinářské firmy. Rázem jsem zodpovídal za obchodní kontrakty, jejichž hodnota se pohybovala v osmimístných cifrách. Tak třeba zásilka brambor z Belgie šla přes astronomických osmdesát milionů. Vzpomínám si, že jednou jsem se při vypisování objednávky „ukliknul“ a omylem nakoupil šestinásobně větší množství konzervovaných paprik, než jsem původně zamýšlel. To je hned. Stačí si splést karton s plechovkou a kontejner paprik máte v Hamburku coby dup. Celý rok jsem pak české restaurace a jídelny musel bombardovat paprikami v různých akcích a gigantické zásoby se nakonec podařilo vyprodat, aniž jsme na tom tratili. Hezká příhoda byla také, když jsem přes moře táhnul svůj první kontejner sušenek (za pár milionů), a když už byly na moři, uvědomil jsem si, že je nemám pojištěné. A ono, sušenky do zmrzlin se s mořskou vodou moc nekamarádí. Takže jsem se zpocenými zády našel jednu dánskou pojišťovnu, co si umí zkontrolovat náklad on-line a pojistit i to. Ale pár dní jsem nespal. Právě tato praxe mě naučila, že cokoli podcenit se nemusí vyplatit. Navíc studium učitelství mi dalo nadhled potřebný k pojmenování některých pravidel a zákonitostí a ne náhodou jsem ve svých předchozích zaměstnáních zpracovával různé metodiky a manuály. Tuto zkušenost jsem později mohl uplatnit i v Partners.

Spoluautor nové finanční analýzy

Když před časem začala ČNB vyvíjet na finančně-poradenské firmy tlak a bylo potřeba vyměnit osvědčený čtverečkovaný blok za ucelenou finanční analýzu, opět se ve mně probudila má potřeba nepracovat s materiálem, který by mi neseděl. Začal jsem centrálu otravovat připomínkami. Na základě spolupráce s několika řediteli, oddělením marketingu a divizí distribuce vznikla nejen zbrusu nová finanční analýza, ale také manuál k jejímu správnému využití. Asi nemusím dodávat, jak náročné to bylo. Devět lidí z deseti by v takové situaci nejspíš mávlo rukou a nechalo věcem volný průběh, ale mně to nedalo. V těchto situacích zastavím a snažím se danou věc dotáhnout do stavu, kdy mi nevadí, že jsem pod tím podepsaný. Sám sebe stavím do pozice kritika a v duchu si zpochybňuji v podstatě každou myšlenku či slovní obrat. V praxi mě tenhle přístup stojí zdržení v kariérním růstu. Nahrazuje mi to ale skutečnost, že posouvám dopředu věci, které by jinak narazily. Takže s novým formulářem dokážeme jednak uspokojit nároky regulátora a zároveň – v dlouhodobém horizontu – přinést poradcům více bezpečí, které pro svou práci potřebují.

S rodinou na jedné lodi

V Partners působí coby manažer i můj bratr Dušan Mátl. Brácha býval dlouhou dobu typickým příkladem spokojeného zaměstnance: byl opálený, vysmátý, v jednom kuse si jezdil na služební cesty do Itálie služební hondičkou. Já byl proti němu v otlučeném renaultu pobledlý, vystresovaný, inu podnikatel jak vyšitý. Přitom právě Oski (jak se mu už od základní školy říká) měl ideální předpoklady udělat kariéru ve finančním poradenství, protože je „od fochu“ – na rozdíl ode mne finance vystudoval. Dlouho jsem ho přemlouval, aby to ve financích zkusil. Teprve když začal jeho zaměstnanecký sen hořknout, ozval se mi s tím, že by „teda ty finance chtěl zkusit“. A k mé radosti se posléze opravdu stal mým kolegou. O nějaké sourozenecké rivalitě mezi námi nemůže být řeč. Snad i proto, že nám velmi brzy zemřel táta, je mezi námi silné pouto. Dokud stojím já, nenechám bráchu padnout. A naopak to platí úplně stejně.

Co to jde, trávím čas se svou rodinou. Máme novou společnou zálibu – jízdu na motorovém člunu. Můžu vám říci, že je to naprosto ideální prostředek k „vyvenčení“ našich dvou dětí. Je však nutno dodat, že ve výsledku tato „hračka“ chytla tatínka a maminku ještě víc než potomstvo. Nedávno jsem dokonce pořídil silnější motor, s nímž dokáže loď plout skoro padesátikilometrovou rychlostí. Říkáte si, že to není žádná extra rychlost? Tak si představte, že sedíte na kusu překližky obehnaném jitrnicí z PVC jen pár centimetrů nad vodní hladinou. Když jedete na plný plyn, loď se vody dotýká jen zadní částí. Je to pořádný hukot a adrenalin, který si nezadá s jízdou v hodně silných autech. Je to i tím, že silnice je celkem nudný živel. Nehýbe se. Když ale je před vámi zrcadlově klidná hladina a za vámi brázda dlouhá pár set metrů, je to fakt silný zážitek. Skoro cítíte, jak se lodní šroub do té hmoty zakusuje. Zatím jezdíme hlavně po Vltavě a Labi, ale se ženou už spřádáme plány, že až děti poporostou a vydrží pár dní na lodi, vyrazíme na výlet do Drážďan a dál po Labi – třeba až do Hamburku.