Zaručený recept na úspěch všichni známe

Jan Majer | 3. 3. 2009 | Vstoupit do diskuze

„Když se dostanete nahoru, musíte si vybrat, jestli chcete být výkonní, nebo důležití. Já raději zůstanu u té výkonnosti,“ říká MIROSLAV RÁJA, jenž se v lednu stal nejmladším členem ředitelské rady.

ak jste se dostal k práci finančního poradce?

Bylo to přes osobní kontakt. Mým dlouholetým známým byl Petr Chmelař, vídali jsme se na golfu už od mých čtrnácti. V roce 2004, to mi bylo jednadvacet, jsme si spolu šli zahrát a téma hovoru se točilo kolem práce. Vzpomínám si, že jsem si vlastně celou dobu stěžoval, dělal jsem obchodního zástupce pro jednu reklamní společnost. Za dva týdny mi Petr Chmelař zavolal, že mi v jeho firmě zajistil pohovor. Nejprve jsem reagoval tak, že žádnou změnu nechci, že si asi moje řeči o práci špatně vysvětlil. Asi za měsíc jsem ale sám vzal telefon a zavolal mu, jestli bych ten pohovor mohl absolvovat. V lednu 2005 jsem se začal školit, půl roku jsem ještě kombinoval finanční poradenství s původním zaměstnáním. Dnes jsem ve financích čtyři roky.

O golfu se zmiňujete jen mimochodem, ale slyšel jsem, že jste vážně zvažoval i kariéru profesionálního trenéra. To zní hodně lákavě. Čím to, že finanční poradenství zvítězilo?

Ano, to je pravda, že jsem zvažoval kariéru profesionálního trenéra. Zřejmě rozhodlo to, že kdybych začal profesionální dráhu, golf by se mi změnil v práci, a z toho jsem měl obavy. Viděl jsem, jak se jiným trenérům změnil vztah ke golfu, to jsem nechtěl. Už nebrali golf jako relax nebo zábavu, ale jako povinnost.

Golf jako povinnost, to nezní tak špatně…

Hrát golfové turnaje není na uživení. Kdo se chce u nás živit golfem, ten musí trénovat amatéry, což jsem nikdy nechtěl. Golf mě ale naučil mnoho věcí, které dnes používám v naší branži.

Například?

Například „neřešit sračky“. Omlouvám se za ten terminus technicus, ale kdo vede větší tým, ví hned, o čem mluvím. Funguje to stejně v golfu i v naší práci. Pokud člověk zahraje špatnou ránu, musí na ni hned zapomenout a soustředit se na další úder, protože jinak pokazí další a další. Když se něco nepovede v práci, je lepší vzít si ponaučení a jít dál, soustředit se na další krok. A napadají mě další poučení, která platí pro sport i pro byznys. Člověk například musí trénovat i to, co ho nebaví, aby dosáhl dobrého výsledku. Golfista musí trénovat dlouhou i krátkou hru, manažer v poradenské firmě musí věnovat pozornost budování týmu i odborné přípravě pro práci s klienty. I když je mu jedna z těch činností bližší.

Golf je sólový sport, vy jste se ale osvědčil jako týmový hráč. Vaše ředitelství vyrostlo závratným tempem. Poraďte kolegům, jak na to…

Práce s týmem není taková věda, když se vám daří vybrat ty správné lidi. Dynamický rozvoj našeho ředitelství souvisí s atmosférou, která u nás panuje. Nevím, jaké rady bych měl rozdávat, podle mě nejde obecně poradit a říct, co dělat, aby v týmu vše dlouhodobě fungovalo, jak má. Tedy aby výkon rostl a přitom aby šlo o skutečně kvalitní poradenství. Zaručený recept přece všichni známe, slyšeli jsme ho mockrát: „Chtít, moci, udělat.“

Od ledna jste v pozici ředitele. Je to jen kosmetická změna, jiná funkce na vizitce a vyšší příjmy, nebo to pro vás znamená nějaký zásadní zlom v kariéře?

Žádné velké změny nepociťuji. Za dobu, co jsem ve financích, jsem už pár povýšení zažil a vždycky je to stejné – jakmile dosáhnete vyšší mety, už vyhlížíte tu následující. Děláte stále stejnou práci, s vyšší odměnou roste zodpovědnost.

Přibývá ale také kompetencí, možnost podílet se na rozhodování celé firmy…

Ano, dnes mohu řadu věcí ovlivňovat, jsem teď členem desetičlenné ředitelské rady, z níž vycházejí veškerá zásadní rozhodnutí, týkající se hlavního byznysu Partners. Těším se na to, ale zároveň si opakuji moudrá slova Janka Müllera: V téhle branži si musíte vybrat – buď budete důležití, nebo výkonní. Já myslím raději zůstanu u té výkonnosti.