Tvořím budoucnost pod svým jménem

24. 2. 2017 | Vstoupit do diskuze

V dalším díle seriálu o lidech, kteří do Partners přišli z banky, své zkušenosti popisuje VIP CO Jan Šafránek. Přečtěte si jeho příběh o využitých příležitostech a nalezeném smyslu.

Po mém odchodu z banky pro mě bylo všechno nové. Malá dobrodružství jsem zažíval doslova každý den. Najednou se musíte postavit na vlastní nohy. Nebylo žádné ráno, kdy bych si mohl říct, že musím ten den udělat práci, kterou mi někdo jiný svěřil nebo na kterou jsem byl po letech v bance zvyklý. Připadal jsem si jako člověk, který deset let proležel v posteli a teď chce zase začít chodit. Najednou veškeré zaměstnanecké zvyky a „instinkty“ byly zcela nepotřebné. Nahradily je vůle a vytrvalost.

Klienti pro dlouhodobý vztah

Právě proto podnikání v Partners člověka rozvíjí víc než práce v bance. Nikdo vám nepřikazuje, co máte dělat, jen ukáže směr a pravidla hry a vy si hledáte vlastní cestu úspěchu. Jste tvůrcem své budoucnosti. To mě nepřestává fascinovat a motivovat. V zaměstnání jsem u svých kolegů cítil především vnější motivaci. Málokdo si našel skutečný smysl ve své práci, tedy proč a kam danou pobočku a její lidi vede. Podnikání rozvíjí i další schopnosti, a to především díky množství aktivit v diáři a komunikaci s klienty. V bance je cílem prodat, v mém podnikání poznat člověka a začít tvořit obchodní vztah. To jsem se také musel naučit.

Důvěra ve vlastní jméno

Často si pokládám otázku, co lidem brání postavit se na vlastní nohy. Odpověď stále hledám. Když se podívám zpět na své rozhodnutí, byla to otázka tří týdnů, než jsem podal výpověď a rozhodl se podnikat. Po četných rozhovorech s kamarády a bývalými kolegy, kteří v zaměstnání stále zůstávají, bych mohl vyjmenovat milion a jeden důvod, proč tento krok neudělají. Společným jmenovatelem může být pohodlnost. U starších z nich také obava z toho, že by své postavení a reputaci museli budovat znova od začátku, a navíc mají minimální motivaci ke změnám. A je to logické: korporátní prostředí své zaměstnance měnit nechce a tomu se člověk nevědomky přizpůsobuje. Mám pocit, že řadě z nich sebedůvěru dává jméno jejich korporace, spíše než jejich vlastní. To si neuvědomují, nevadí jim to nebo se to bojí změnit.

Otevřené příležitosti

Proces rozhodování v mém případě trval zhruba měsíc. V létě roku 2013 jsem se náhodou seznámil se svým nynějším obchodním partnerem Petrem Doušou (M3 – Senior Manager, který je v Partners už od roku 2007). V té době jsem řešil nepříjemné nucené personální změny na své pobočce, která měla přijít o dva bankéře. To se neslučovalo s mojí představou o jejím směřování. Přemýšlel jsem nad svojí pozicí a byl otevřený příležitosti se profesně i místně posunout. A ona přišla. Tedy přišel Petr, který pro mě byl a stále je velkou osobností, jako člověk i podnikatel. Pokud máte to štěstí a potkáte tak inspirativního člověka, je vaše rozhodování lehčí, alespoň u mě to platí. Druhým důležitým člověkem, který mi rozhodnutí usnadnil, byla moje manželka. Setkal jsem se u ní s obrovskou mírou podpory a důvěry v můj záměr (možná tehdy větší, než jsem měl já sám). A to stačilo, po třech týdnech jsem podal výpověď ze zaměstnání a nasměroval kroky do Partners.

Jak prosperovat a co znamená mít budoucnost ve svých rukou, vám Jan Šafránek prozradí v příštím díle.