Tomáš Gross: Útočník s tahem na branku

23. 10. 2013 | Vstoupit do diskuze

Bavič, sportovec, lamač dívčích srdcí, frontman punkové kapely, tím vším byl Tomáš Gross (D1) před osudným dnem, kdy ho na přechodu pro chodce porazila dodávka. Dnes sám o sobě říká, že ho muselo srazit auto, aby se mu rozsvítilo a život začal brát vážně. Zároveň ale přiznává, že je od té doby vážnější a že už s ním není taková sranda jako dřív.

Byl slunečný dubnový den a osmnáctiletý Tomáš se svou přítelkyní Petrou odcházeli od budovy Obchodní akademie v Náchodě, kde právě složili písemnou část maturitní zkoušky. Kdo někdy navštívil Náchod, možná si dokáže představit chaos, který ráno během dopravní špičky panuje podél dopravní tepny vedoucí kolem střední školy. Kvůli neexistenci obchvatu vede hlavní tah do Polska prakticky středem města. Ve chvíli, kdy se dodávka střetla s Tomášem, se ale rozhostilo ticho. „Já jsem na tom byl dobře, nic si nepamatuji. Měl jsem barvité sny, které byly později, když jsem byl nadopovaný utišujícími léky, o to intenzivnější. Zato Petra se z těžkého šoku dostávala dlouho. Myslím, že díky rodině a především Pétě jsem přežil. Chtěl jsem zůstat s ní. Vracel jsem se zpátky za ní do života,“ říká dnes už od nehody o sedm let starší Tomáš. Doktoři mu ze začátku nedávali mnoho nadějí. O to větší překvapení bylo, když se po necelém měsíci dostal na revers domů. Ještě během května odmaturoval v přítomnosti svého otce, nynějšího spolupracovníka, který s sebou vzal pro jistotu tašku plnou léků pro případ první pomoci. „Učitelé vypadali vyděšeně, asi se báli, jestli tam sebou neseknu,“ vypráví Tomáš. Říká, že na štěstí nevěří. Díky nehodě přišel na to, že myšlenkami je schopen ovlivnit svět kolem sebe.

Třídní tahoun i postrach učitelů

Škola Tomáše moc nebavila, obchodní akademii si vybral proto, že tam byly počítače a holky. Učitelé se nesnažili dělat hodiny nijak zábavné, a tak parta kluků kolem Tomáše začala vyhledávat různé způsoby, jak se škole vyhnout. Už v té době měl Tomáš sklony se vyčlenit z davu. „Byl jsem tak doma vychováván. Táta podnikal, maminka zase byla pečlivá a pracovitá, všechno dopředu plánovala. Vždycky mi říkali: Dobře se uč, nebo špatně skončíš. Věděl jsem, že nestačí být průměrný, ale že je potřeba dělat něco navíc. Byl jsem předsedou třídy, moderoval jsem třídní plesy. Po tátovi jsem soutěživý a díky hokeji, kterému jsem se od dětství věnoval, mám vyvinutý smysl pro fair play,“ vzpomíná Tomáš a dodává: „K věcem mám pozitivní přístup, nikdy jsem se ničeho nebál, zároveň jsem přátelský, všemu otevřený a snadno vyhecovatelný. Když jsme s klukama řekli, že počůráme ohradník, tak jsme to udělali,“ usmívá se.

Ctižádost, samostatnost a ambice Tomášovi nechybí, denně dojížděl vlakem do Hradce s vidinou toho, že mu vysoká škola pomůže zajistit společenskou pozici, i přesto, že do vzorného studenta měl daleko. Chodil na brigády, přispíval na web o punkrocku, svého času dělal rozhovory s nejznámějšími českými festivalovými kapelami. V hokeji byl ve výběru na mistrovství světa, ve fotbale dostal nabídku angažmá v Mladé Boleslavi. Vždy mu ale nakonec něco překazilo plány. „I když jsem často věci dotáhl daleko, většinou jsem je nedodělal úplně. Potřeboval jsem motivovat, popíchnout, chyběla mi profesionální opora za zády, kterou jsem nakonec našel až v Partners,“ říká Tomáš.

Velká proměna

Později, když mu po ukončení studia na vysoké škole zavolal Robin Šimek, jestli by nechtěl práci, byl čerstvě přijatý v jiné firmě. Nabídka ho ale přesto zaujala. Vzal si nejlepší košili, přestože s krátkým rukávem, a džíny. Celý pohovor byl podle Tomášových slov katastrofa. Když už si k závěru myslel, že je vše ztraceno, položili mu otázku, jestli by chtěl mít jistotu, že za svou kariéru bude zodpovědný jen on sám. Tato myšlenka ho natolik zaujala, že bez dalšího přemýšlení zavolal svému nadcházejícímu zaměstnavateli a rozloučil se s ním. Atmosféru samého začátku společnosti popisuje nadšeně: „Všechno nám tenkrát přišlo úžasné. Ovzduší bylo prodchnuto růstem a zdravou soutěživostí. Byl to pro nás jiný svět.“ Když se za necelé čtyři roky poté měl stát vysněným senior manažerem, pořídil v Náchodě v papírnictví U Šubrtů nejdražší pero na inkoust a pozval přítelkyni Petru na večeři. „Ten večer byl pro mě hodně důležitý. Když jsem před Petrou podepisoval manažerský dodatek, jako bych jí tím dokazoval, že všechno to odloučení a snaha udržet mě při životě měly smysl,“ popisuje Tomáš. Tehdy se mu opět a natrvalo potvrdilo, že myšlenkou může ovlivnit svět kolem sebe. „Partners mi naprogramovalo hlavu správným směrem. Chcete být manažer? Sestavte tým. Chcete udělat něco velkého? Dělejte něco významného. Chcete být ředitel? Postavte ředitelství,“ tvrdí. Přestože je Tomáš vůdčí osobnost, naučil se, že být týmovým hráčem je v podnikání to nejdůležitější: „Věřím, že lidi, co se od mala věnovali týmovým sportům, jsou úspěšnější ve schopnosti tvořit tým a fungovat v něm než individuální sportovci. Ti mohou být pilnější a sami na sebe tvrdší, ale nejsou zvyklí dýchat za ostatní.“

Od první pobočky k finančnímu domu

Do roku 2008 skupina tehdy dvacetiletých podnikatelů kolem Tomáše Grosse začínala na Náchodsku s finančním poradenstvím návštěvou klienta přímo u něj doma. „V té době jsem byl pozván od jedné rodiny do panelákového bytu v České Skalici, sednu a koukám, že mám na palci na ponožce díru. Od té chvíle jsem se přestal soustředit na to, co říkám i co říkají klienti. A snažil jsem se jen o to, aby ta díra nebyla vidět. Tehdy jsem si uvědomil, že řešením mohou být kanceláře,“ říká Tomáš. 

S kolegy Milanem Fiedlerem a Martinem Jirmanem se dohodli, že stačí, aby každý z nich udělal 500 BJ a vyhlédnuté prostory budou jejich. I když to nakonec nebylo zas tak jednoduché a situace se zkomplikovala, v dubnu 2008 slavnostně otevírali první kancelář v Náchodě. O rok později následovalo otevření klientského centra v Novém Městě nad Metují. Tehdy to byl doslova úlet, protože otevřít klientské centrum v malém regionálním městě bylo tehdy dost riskantní. Za půl roku se ale regionální pobočky staly firemní strategií. Potom přišly franšízy, které doplnily nabídku obchodních míst. „Přemýšleli jsme s Robinem a ostatními kolegy, zda je možnost jít ještě někam dál, vymyslet něco nového, originálního. A napadl nás finanční dům,“ představuje své plány Tomáš, nyní již Director, a dodává: „Finanční domy jsou zhmotněním vize různých typů klasických bankovních poboček. Budou nabízet služby v nejvyšší kvalitě, budou reprezentativním místem, dominantou v rámci urbanismu města, moderním pracovním místem, kde budou koncentrováni inteligentní a úspěšní lidé s drivem, kteří jezdí v bílých škodovkách. Budeme měnit historii, protože my jsme nadějí pro Evropu a vlastně pro celý svět,“ uzavírá Tomáš.