Radim Lukeš pro ForMen: Úspěch je volba

8. 3. 2016 | Vstoupit do diskuze

Radim Lukeš, spolumajitel finančně poradenské společnosti Partners, se dosaženými úspěchy příliš nezabývá. Žádný definitivní cíl podle něj beztak neexistuje a nejdůležitější je vždy vůle potýkat se s překážkami.

Máte za sebou dvě desetiletí úspěšné kariéry. Jak se v průběhu let vyvíjela vaše vize úspěchu?
Dával jsem si postupné cíle. Každý z nás přichází na svět v podstatě jako neúspěšný člověk – narodí se a neumí nic. Bez zábran zkouší chodit a mluvit, což se také naučí nehledě na pády a další nezdary. V dospělosti ale tentýž člověk, ať už vlivem prostředí, nebo školství, pociťuje různé strachy, které mnohdy není ochoten překročit. To už je ale jeho volba. Rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným člověkem je právě v odhodlání potýkat se s překážkami i za cenu toho, že si při tom občas pěkně natluče. Vztahuji to teď na čerstvé absolventy škol, kteří by měli zkusit podnikat. I nezdar je pro ně cenná zkušenost – tedy za předpokladu, že si nenaberou obrovské úvěry.


Jak vůbec naše školy připravují lidi na byznys?
Školy, nejen ty naše, ale v celé východní Evropě, mladé lidi nevychovávají pro byznys, ale připravují je nanejvýš na teplé místo v nějakém podniku nebo korporaci. V 25 letech dokončí vysokou školu a do 30 let – kdy se mohou v praxi nejvíc naučit – plní pouze podřadné úkoly. Je to jen samé „přines“, „odnes“, „ofoť“. Následně se možná člověk dočká o něco lepší pozice, ale čas, kdy mohl nejlíp zhodnocovat zkušenosti, je tou dobou v nenávratnu.

Vy jste to kritické období zjevně využil správně a dnes jste jedním z majitelů společnosti, jejíž obrat přesahuje miliardu korun. Kam se dá jít dál, aby to pro vás bylo zajímavé?
Vrcholy žádné nejsou, utváříme si je sami. Pokud se na nějaký takový vrchol příliš fixujete, nevyhnutelně dospějete k poznání, že jediná cesta z něj vede dolů. Proto je dobré mít i další cíle, k nimž chcete směřovat. Případný pocit, že dál už cesta nevede, je jen fabulace v hlavě člověka, o kterého se pokouší strach. S žádným dosaženým stavem se tedy nespokojuji a ve chvíli, kdy dosahuji miliardy, si spíš říkám, proč nedělám dvě.

Důležité je obklopit se na své cestě správnými lidmi. Jak jste si je vybíral vy?
Jsem z generace takzvaných Husákových dětí. Vyrůstali jsme v době, kdy podnikání v této zemi nebylo možné. Když se nám po převratu najednou otevřely veškeré možnosti, měli jsme hlad po úspěchu. Totéž musím vnímat i u svých potenciálních spolupracovníků. Jakmile člověk má hlad, něco dokáže.

Spousta hladových si v nestřežené chvíli dá steak na cizí účet.
Těm se snadno vyhnete. Stačí umět mezi lidmi lačnými po úspěchu rozpoznat ty, kteří nemají v hlavě „já“, nýbrž uvažují v kategorii „my“. Už když jsem z telefonní budky dělal své první obchody, vztahoval jsem svou práci k týmu lidí, nikoli jen k sobě. Namísto lidí, kteří by jako většina uvažovali v kategorii „vy versus já“, si tedy vybírám takové, kteří se vnímají jako součást celku.

Jaké další vlastnosti jsou pro nadprůměrný výkon nepostradatelné?
Nesmírně důležitá je vůle překonávat překážky. Výhodu mají sebevědomí lidé s velkými očekáváními. To vidím mnohem radši než váhavce, který mi začne proklamovat, že se spokojí s málem. Za tím nebývá skromnost. Vzhledem k tomu, že z průměrného platu pořídí auto na leasing, pronájem bytu a ještě mu zbude na dovolenou, si umím domyslet, že žádný vnější důvod k většímu úsilí nemá. Já ale radši pracuji se ctižádostivými lidmi. Opačný extrém je, když někdo chce všechno hned. Takové pak probírám do reality svým oblíbeným rčením: „Nejdřív musíš něčím být, abys mohl něco mít.“



Hodí se vám v práci zkušenost prvoligového hráče basketbalu?
Sport člověku pomůže k návyku něco pravidelně dělat, naučí se při něm překonávat překážky a prohrávat. I megatalent při sportu pozná, že se svým nadáním vyhraje možná tři zápasy, ale dlouhodobě bez úzké spolupráce s týmem nemá šanci. U uchazečů o práci mě proto vždy zajímá, zda ten člověk dělal nějaký sport.

Klíčovým rozhodnutím vaší kariéry byl odchod z německé společnosti OVB. Jak těžké bylo vysokou pozici opustit a co vám k tomu dodávalo odvahu?
Neměl jsem možnost měnit některé věci, které to podle mě zásadně vyžadovaly, a kvůli tomu mě ta práce přestala naplňovat. Vysoké a skvěle placené pozice jsem se proto po složitém zvažování rozhodl za každou cenu vzdát. To rozhodnutí se opíralo o jasnou vizi, co, jak a proč chceme s dalšími společníky dělat. A příznačné pro nás bylo, že ostatní partneři nešli za mnou, ale za naší společnou vizí.

Čím se Partners odlišují od konkurence?
Vizí a hodnotami. Zatímco většina trhu se soustředí na provize a snaží se za každou cenu vydělat na klientovi anebo přetáhnout poradce na vyšší provize, pro nás je důležité to partnerství, které máme v názvu. Klientovi neprodáváme nějaké produkty, ale usilujeme o to, aby bohatl s námi. Náš průměrný klient bere 25 000 korun měsíčně. Pokud si bude dávat stranou 5000, v horizontu 13 až 15 let bude milionář. Naší vizí je udělat co nejvíce našich klientů milionáři. Napomoci by tomu mělo i to, že jsme si jako jediná firma na trhu výrazně snížili provize a rozdíl vracíme do produktů klientům.

Jak se vůbec za dobu, kdy působíte ve finančním poradenství, změnila finanční gramotnost Čechů?
Když si uděláte průzkum ve svém okolí, zjistíte, že většina lidí fungování financí nerozumí a podléhá mediálním tlakům. Před časem vyšlo pár článků o tom, jak skvělé je zlato, a v televizi do toho ukázali pána, který do drahého kovu investoval. Stačilo to k tomu, aby kdekdo najednou chtěl zlato. Když se teď píše o tom, jak levné jsou peníze, najednou je tu velká snaha uložit je do nemovitostí.

A to je chyba?
Předně je potřeba si uvědomit jednu základní věc, na níž se zakládá i celé bankovnictví. Totiž že jsou dvě skupiny lidí – ti, kteří úroky platí a chudnou, a ti, kteří je dostávají. Je věcí volby, zda někdo chce být na výhodnější z těch dvou pozic. Investorem se může stát každý díky dlouhodobému pravidelnému ukládání i relativně malé částky. Pomyslnou vyšší metu pak představují úroky z úroků, které Albert Einstein označil za osmý div světa. Až lidé přijmou tento princip, budou se mít lépe. Nedávný průzkum ovšem vyzněl opačně – v situaci, kdy se porouchá pračka, velká část domácností ani nemá rezervu na to, aby si pořídila novou. Problém přitom nevzniká jen kvůli nízkým příjmům. Jeden můj známý bral 100 000 měsíčně – a náklady měl taky 100 000 měsíčně.

Říkají si vám mladí lidé o recept na úspěch? Co jim případně odpovídáte?
Objasním jim obecné principy. Doporučuji jim, aby se soustředili na postupné cíle. Měřítka úspěchu má každý jiná. Pro středoškoláka to může být maturita – když ji složí, je to přece dílčí úspěch. Podnikatel se zas nejspíše zaměří na získání nějaké zakázky anebo ekonomický růst. Principy, jak svých cílů dosáhnout, jsou pak už pro všechny stejné.

Naplnila se vaše očekávání?
Na začátku jsem neměl ambice vypracovat se až tak daleko, jak se to nakonec podařilo. Na druhou stranu jsem od počátku chtěl být ředitel. Jak jsem už ale zmínil, důležitá je cesta k drobným cílům. Vzpomínám si, jak jsem dlouho odkládal koupi svého prvního nového auta, protože se pokaždé objevilo něco důležitějšího – bylo třeba investovat do nových kanceláří apod. Když jsem si je ale nakonec po sedmi letech pořídil a usedl do něj, zase jsem si jednou uvědomil, že nejlepší stejně bylo se na ně těšit.

Do čeho investujete volný čas a peníze?
V poslední době jsem nejvíc peněz utratil za svou bývalou ženu. (smích) Hlavně u času pečlivě zvažuji, s kým ho trávím, a na předním místě jsou moji dva kluci. Hodně sportuji – hraji golf, běhám a hraji tenis. V golfu nepotřebuji vyhrávat, ale chci ho hrát dobře. Proto mám na něj i na tenis trenéra. Baví mě dát dobrý úder, a když je to ještě v krásném prostředí, mám z toho skvělý pocit. Moc rád také cestuji, což spojuji s hrou. Spolu s různými zeměmi a jejich kulturami poznávám i různá golfová hřiště. Nejlepší ze všech, které jsem viděl, bylo asi to na Havaji s výhledem na Pearl Harbor, nádherná hřiště ale mají paradoxně i v komunistické Číně a moc se mi líbilo i hřiště Red Rock v Thajsku.

Rozhovor s Radimem Lukešem vyšel v magazínu ForMen č. 3/2016.

66

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Open seminář Bořivoje Beránka

Máte zájem o seminář: