Práce nebo koníček? aneb jak je myšlenka důležitá

8. 4. 2013 | Vstoupit do diskuze

Již od střední školy jsem si častokrát kladl otázky, proč jsou někteří lidé v životě úspěšnější než druzí a jak to dělají, že jsou časově a finančně nezávislí. Troufám si konstatovat, že za poslední rok, týdny a dokonce i dny postupně nalézám odpovědi. Skládají se mi dohromady jako mozaika, jež při kompletním složení vytvoří obraz, na který je radost se dívat a který si na celý život zapamatujeme.

Je mi teprve dvacet šest let a mám zkušeností a znalostí, které mnozí nepochytí ani za celý život. Mám jasnou představu o mém životě. Doma mě vítá úžasná rodina, vystudoval jsem prestižní vysokou školu, svůj první milion jsem vydělal v jednadvaceti letech, dělám práci, která mě nesmírně baví, mám radost z užitku, který přináším svým klientům a spolupracovníkům. Dělám práci, která lidem přináší hodnoty, udržuje rodiny pohromadě v případech, kdy se stane s jejich penězi to nejhorší, ale i to nejlepší, chrání je před negativními dopady finančního trhu a zvyšuje lidem jejich životní úroveň. Podnikám ve společnosti, která svou kvalitou patří mezi leadery českého finančního trhu, a pracuji s lidmi, se kterými je radost podnikat.

Přesto jsem se v poslední době hledal. Nedokázal jsem najít odpovědi na otázky, jak mám docílit toho, abych získal finanční a časovou nezávislost.

Nezáleží na tom, kde děláte, ale jaké hodnoty vytváříte

Mnozí lidé získali pohádkové bohatství, přestože začínali od nuly. Je zajímavé, že když jsem se bavil s úspěšnými lidmi, jejich odpovědi se často shodovaly. „Dělejte práci, která vás baví.“, „Začínejte s myšlenkou na konec.“, „Základem úspěchu je touha po vítězství a vytrvalost.“, „Inspirujte se a vzdělávejte se od nejúspěšnějších lidí.“ Když se tyto odpovědi začaly kumulovat a především opakovat, začínalo mi vše dávat smysl.

Zjistil jsem, že téměř každý chce být úspěšný, ale málokdo je ochotný pro svůj úspěch dělat více, než je běžné. Omezit své koníčky, být třeba i několikrát do měsíce mimo domov apod. Po dvou letech podnikání jsem zjistil, jak moc jsou návyky z osobního života podobné těm z podnikání, ba dokonce stejné. Pravidelné tréninky, vytrvalost, touha zažívat úspěchy a také víra, že čím více chyb či neúspěchů zažiji a poučím se z nich, tím více se posouvám k vytyčenému cíli.

Zpětně mohu říci, že jsem rád za čas a disciplínu, kterou mi můj otec věnoval. Oceňuji, že do mě vkládal své naděje. A také to, že mi zároveň vtloukal do hlavy, že jestli se chci prosadit, musím tvrdě a pravidelně trénovat, naučit se dělat samostatná rozhodnutí a snažit se více než moji konkurenti. Paradoxem je, že můj otec byl vždy zaměstnancem, a i přesto věřil, že se stanu úspěšným a nezávislým. Pokud něco chcete, tak disciplínu máte, a pokud si myslíte, že ji nemáte, tak po tom zřejmě netoužíte dostatečně.

Troufám si zde napsat, že v tomto týdnu jsem zažil dva nejvíce inspirativní dny v mém životě a pochopil jsem, jak mám JINAK přemýšlet a o čem mám mluvit.

Kouzlo zformulované myšlenky

Díky Vlastíkovi Orlitovi z Akademie Orlita jsem pochopil, že má práce je vlastně mým koníčkem, jen jsem si to do té doby nedokázal uvědomit. Za pouhý jeden den jsem změnil své myšlení, a to tak, že v podstatě „jen“ nepracuji, ale že je to zábava, má práce nesmírně baví a mám radost z toho, s jakými lidmi pracuji. Uvědomil jsem si také, že o svých myšlenkách, o svých cílech a vizích málo mluvím. To se změnilo a jsem za to vděčný. Pochopil jsem, proč např. takový vizionář, jakým byl Steve Jobs, o svých představách mluvil ke spolupracovníkům. Zjistil jsem, že se jedná o opomíjený, ale za to extrémně důležitý bod. Pochopil jsem, jak je důležité věřit v to, co chci

Každá velká společnost začínala jako malá a vymyslel ji jeden člověk. Právě sny zakladatele, jeho nadšení a vize se zhmotnily v konkrétní podobě. Pokud lidi, s kterými pracujete, zaujmete svou myšlenkou a získáte si je, mohou vaši ideu šířit dále.

Vize, vize a ještě jednou vize

Tři roky se intenzivně vzdělávám, čtu inspirativní knihy, potkávám se s úspěšnějšími lidmi, konzultuji svou práci s těmi, kteří si prošli podobnými situacemi, a to vše mi dodává krev do žil. Najděte si přátele pro podnikání. Pomohou vám vyšplhat se po žebříčku mnohem rychleji, než si myslíte.

Vlasta Orlita mi pověděl, jak je důležité soustředit se na „myšlenku na konec”. Také mi řekl, jak mu pomohlo, když si sám uvědomil, že práce je pro něj zároveň koníčkem. A tak jsem si definoval, co je mou vizí a mou myšlenkou, pro kterou jsem ochotný pracovat. Co je mou ideou, která mě pobízí k činům a která mě při jejím sledování udělá šťastným.

Ztotožnil jsem se i s vizemi společnosti Partners Financial Services, ve které pracuji. To je změnit pohled na finanční poradenství, dát mu důstojnost a vážnost, která mu náleží, pokrýt trh, tzn. být dostupní po celé České republice (za posledních pět let poradci a manažeři Partners otevřeli více než 200 poboček). Nabídnout unikátní služby do co největšího počtu domácností, zároveň si zachovat kvalitu a profesionalitu. A co na závěr?

Chci být obklopen úspěšnými lidmi, které jsem do svého týmu vybral. Chci vidět jejich osobnostní, ale i finanční růst. Chci, aby tu byli lidé, kteří jsou také tak nadšeni pro svou myšlenku, jako jsem já, a práci neoddělují od svých koníčků, nýbrž jejich koníčkem je jejich práce!

Na závěr jedno motto: „Chuďas není ten, kdo je bez halíře, ale ten, kdo nemá vizi.“.