„Chci podněcovat lidi“

30. 12. 2015 | Vstoupit do diskuze

Nemusí říct vůbec nic, ale hned je jasné, že jakmile promluví, bude to mít hlavu i patu. Petr Douša (M3) patří k těm, o kterých se říká, že mají zkrátka pod čepicí. A to on skutečně má, přestože vlasy shodil už dávno. „Nejsem fanoušek přehazovačky,” mrkne zpod brýlí. Má nadhled i rozhled a charisma by mohl rozdávat. Když před sebe pomalu předsune vizitku, něco jako by na ní chybělo. Žádný titul. Divné, když o něm víte, že od útlého dětství louskal encyklopedie. Petr Douša zkrátka před státnicemi uznal, že není čas ztrácet čas, a před červeným diplomem dal přednost černým číslům podnikání. A ta čísla sahají v jeho případě opravdu vysoko…

Petře, jak jste se dostal k současnému byznysu ve financích pod záštitou Partners?
V 22 letech jsem získal „práci snů“ – trénoval jsem ve fitness. Bohužel moje představa, že úsilí vložené do klientů se projeví na jejich stavu, vzala brzy za své. Ukázalo se, že na ně nedokážu mít takový vliv, jaký jsem myslel, a přestože jsem jim třeba vytvořil plán na míru či je poslal na zdravotní vyšetření, stejně pak doma vybílili ledničku. Začínal jsem být velmi nespokojený, protože mi to začínalo znechucovat to, co jsem miloval – cvičení. V té době jsem potkal spolužáka Karla v obleku. Snažil jsem se vtipkovat, jestli jde na pohřeb, nebo na svatbu, ale on se nenechal rozhodit. S klidem mi odpovědel, že do práce. To mě ohromilo! Vyprávěl o svých pracovních plánech, o tom, co všechno dělá, a já jsem si byl jistý, že chci vědět víc. A Karel byl právě tím, kdo mi dal tenkrát příležitost v Partners, díky němu jsem se dostal až na pohovor.

V tom věku jste byl ještě student, ale školu jste se rozhodl dobrovolně nedokončit. Proč?
Měl jsem už uzavřené všechny závěrečné zkoušky a zbývalo jen odevzdat práci. Jenže v tu chvíli jsem si říkal, že už mě ta škola nic nenaučí. Chyběl mi jen oficiální titul, ale už jsem v podstatě znal ze školy všechno, co ostatní inženýři. Formalitami jsem nechtěl ztrácet čas.

Jaký je váš pohled na současné školství?
Na jednu stranu není to, co se učí, často použitelné v praxi, na druhou stranu velmi záleží na člověku, který to učí. To je součást lídrovství – nebránit se novým vjemům. Do budoucna prospěje studentům i podnikatelská gramotnost, tedy aby po dostudování nešli automaticky do zaměstnání, ale aby měli povědomí, že existují jiné cesty. Mladý člověk má své ideály, nikdo mu ještě nestihl namluvit, že něco nejde. Pokud takový člověk neuspěje, znamená to jen to, že se může hodně naučit.

V oboru podnikáte osm let. Kdybyste měl prozradit své dva největší úspěchy, jeden profesní a jeden soukromý, které by to byly?
Od roku 2010 až do letoška byla moje firma v meziročním obratu vždy v růstu. Což je přesně ten druh úspěchu, který považuji za výsledek dlouhodobého a neustálého zlepšování. V roce 2010 jsem si stanovil vizi, že sestavím tým z lidí, kteří budou chytřejší než já. A to se mi daří. Za úspěch beru i svou integritu profesního a osobního života – budovat dlouhodobé a trvalé hodnoty je pro mě přirozené. Má manželka je mou celoživotní partnerkou a nyní čekáme rodinu, takže se těším na novou roli otce!

Podle čeho si vybíráte lidi do týmu? Mají jeho členové nějakou společnou vlastnost?
Každý z nich chtěl ve svém životě změnu, protože s jeho dosavadním průběhem nebyli spokojeni. A bez změny to ani nejde. To je jako hrneček, který nemá ucho, není ho za co chytit. Co je spojuje dnes, je těžší říci. Každý má trochu jiný směr, někomu dává smysl budovat vlastní tým, jinému zase více práce s klientem. Když se rozhoduji, koho přijmout a koho ne, řídím se podle toho, jestli mě dokáže daný člověk nějak zaujmout. U každého to může něco jiného. Mám rád energii, inteligenci, důvěru a osobnost.

Jste v pozici, kdy je potřeba vystupovat a chovat se jako lídr. Od lídra se očekává silná pozice v pracovní i osobní sféře, splňujete to?
Jednám s lidmi podle svého nejlepšího uvážení. V byznysu to každý může vnímat rozdílně, ale vzorem jdu určitě tím, že využívám své silné stránky, moje chování je konstantní a vyznávám celistvost. Byznys beru velmi vážně o to více, že na tom nezávisí jen moje jméno, ale i pověst mého týmu a celé společnosti Partners. Za to jsem vždycky cítil zodpovědnost.

Jaké jsou vaše životní zásady a hodnoty?
Slušnost a svoboda, přičemž svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Loajalita, ta je pro mě z pohledu důvěryhodnosti maximálně důležitá. A také věci nezkouším – buď se je rozhodnu dělat, anebo ne. Archimédés řekl: „Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou zeměkoulí.“ Pokud máte svůj pevný bod, něco nebo někoho, na co se můžete za všech okolností spolehnout, tak vám už všechny další situace přijdou lehčí. Jako další důležitou hodnotu vnímám nadsázku, bez radosti by byl totiž život nudný.

Jaké jsou současné okruhy vašeho zájmu?
Nejvíc času věnuji byznysu, tedy samotnému podnikání, plánům a vizím pro růst firmy. Pak je mým aktuálním velkým koníčkem golf a mou třetí bezprostřední vášní jsou finance. Už od dětství mám takovou faustovskou touhu po vědění. Nečetl jsem ani pohádky, ale jen encyklopedie.

To zní, jako byste byl v dětství knihomol zavřený doma.
Možná trochu, ale od vždy je mou láskou sport. Hrál jsem tenis, fotbal a další a dnes hlavně golf. Stále jsem byl aktivní, sportovní management jsem šel také studovat. I dnes je pohyb pevnou součástí mého života, mám rád disciplínu s ním spojenou.

Ve společnosti Partners je velmi transparentní kariérní plán, v čem jsou jeho výhody?
Je to jako ve sportu. Jsou to pravidla hry, pro všechny stejná, a tak si můžete být jisti, že nejvyšší manažeři a ředitelé dokázali něco úžasného. Dle kariérního plánu můžete vidět, jakou za sebou mají cestu, i to, že museli všichni splnit stejná kritéria. Vzhledem k jasným pravidlům nikdy nezažijete pocit bezmocnosti. Naopak máte svobodu v tom, vybrat si vlastní kariéru.

Říká se, že za každým silným mužem stojí silná žena. Radíte se s manželkou o byznyse?
Manželka Petra je pro mě velkým zdrojem inspirace. Je to nejúžasnější osoba, kterou jsem v životě potkal. Zaplať pánbůh, že je to holka. Kdyby byla kluk, musel bych změnit orientaci. V podstatě to, že se v některých oblastech cítím jistý, je zásluha právě mého rodinného zázemí. Vždycky v něm najdu podporu a spolehlivost – a to je strašně důležité. Má budoucí rodina je jedním z hlavních důvodů, proč buduji firmu – aby bylo možné něco předat dál.

Od podnikání jste tedy neměl odstup, který má většina lidí kvůli negativní konotaci pocházející z 90. let?
Ne, být úspěšným jsem nevnímal jako něco špatného, naopak jsem to vnímal jako něco výjimečného. Inspirací je mi táta, z mechanika je dnes majitelem zahraniční firmy. Na druhou stranu si v sobě zachoval toho malého kluka a dodnes je taková hračička. Zvlášť potom, co loni překonal závažnější zdravotní obtíže, si začal život užívat ještě víc.

Co vám dala výchova rodičů?
Nebát se být divný a svůj.

V týmu jste měl i svou mladší sestru, jak to dopadlo? Spolupráce s rodinou není vždy jednoduchá…
Vzít Kateřinu do firmy považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí mé kariéry. Dneska už totiž mohu zhodnotit, že jí to změnilo život. Posunula se osobnostně i kariérově, a to se odrazilo především na jejím sebevědomí. I když naše spolupráce po roce skončila, našla si díky novým zkušenostem snadno novou práci, kde shodou okolností potkala svého manžela. Před dvěma lety jsme našli novou rovinu spolupráce a dnes je mou osobní asistentkou.

Co byste poradil člověku, který se rozhodne podnikat?
Ať se toho drží! Ať podniká ve větším, ať postaví nějakou společnost, prostředí pro lidi. Ať je tím, kdo se stane důležitým článkem v ekonomice, tím, kdo vytváří pracovní místa. Ať se vzdělává v oblastech, které k podnikání vedou – v managementu, v obchodních a komunikačních dovednostech. Přirovnal bych to k pravidlu Stephena Coveyho: „Začínejte s myšlenkou na konec.“ A hlavně ať se obklopí dobrými lidmi. O úspěchu člověka totiž rozhoduje také jeho okolí a prostředí. Pokud bude mezi negativními a neúspěšnými lidmi, kteří ho budou zrazovat od změn, velmi pravděpodobně časem i hodně silná osobnost podlehne. A i kdyby ne – co v takovém prostředí dokáže?

Říká se, že v současné společnosti průměrný člověk umírá v 25 letech, ale pochován je v 75 letech. Jak to vnímáte?
Ano, bohužel si myslím, že někdy umírá i dříve než v pětadvaceti. Přestává snít, přát si, toužit a ztrácí takovou tu životní divokost. Rezignuje na vlastní život. Moje vize je, aby bylo více lidí, kteří vezmou život do vlastních rukou. Chci podněcovat lidi, aby udělali něco, co už jim zapadalo prachem, k čemu neměli odvahu nebo co jim někdo rozmluvil. Přál bych si, aby měl český národ větší odvahu. Každý by měl popustit uzdu své fantazii, najít si okolí, které ho podpoří. Každý, komu se to podaří, má můj respekt.

Pocházíte z Českého Brodu. Jak vás místo, kde jste vyrostl, ovlivnilo?
Cítím se být patriotem, proto jsme se tady se ženou rozhodli postavit dům a založit rodinu. Dlouhodobě bych se chtěl více starat o to, aby toto město s tradicí prosperovalo a bylo čím dále lepším místem k žití. Z Českého Brodu pochází významná část mého týmu a od roku 2016 tu bude i naše oficiální kancelář. Mým cílem je najít budoucí lídry s podnikatelskou ambicí i v dalších městech Středočeského kraje a okresu Praha-východ. Mohu prozradit, že v našem hledáčku je například oblast Říčan.

Jak vypadají vaše podnikatelské plány na dalších pět let?
Budeme aspirovat na partnerství firmy. Předpokládám, že náš tým bude čítat 200 až 250 lidí a kořeny budeme mít zapuštěny ve všech regionech.