Obhajoba D1 je pro něj správným adrenalinem

13. 1. 2016 | Vstoupit do diskuze – 1 komentář

Přijmout nabídku asistenta výrobního ředitele na plný pracovní úvazek, nebo se věnovat finančnímu poradenství? Mít „jistý“ plat 18 tisíc hrubého, nebo podnikat ve financích? Zdeněk Procházka stál v roce 2006 před rozhodnutím. Zvolil variantu B. A nyní obhajuje pozici ředitele.

Všechno to začalo v roce 2005. Zdeněk Procházka studoval Vysokou školu báňskou, Technickou univerzitu v Ostravě, fakultu strojní a zrovna nastoupil do posledního ročníku. Známý mu nabídl možnost stát se klientem, Zdeněk na schůzce zjistil, že se jedná o finance a že jim vůbec nerozumí a navíc má většinu produktů špatně nastavenou. „Řekl mi, ať zajdu na školení, kde se dozvím více informací,“ vzpomíná dnes D1.

Absolvoval Info 1, tehdy ještě u OVB, a zaujaly ho vize a potenciál trhu. Nakonec absolvoval celé zaškolení a poté se pustil do prvních schůzek, k tomu nadále studoval a kvůli diplomové práci souběžně pracoval jako asistent výrobního ředitele v Mlékárně Kunín. „Navrhoval jsem tam tehdy nerezovou nosnou konstrukci, která byla udělaná tak dobře, že pokud ji nerozřezali, tak tam, věřím, stojí dodnes,“ chlubí se Zdeněk.

Finance dostaly přednost

Po promoci stál před rozhodnutím: přijmout nabídku asistenta výrobního ředitele na plný pracovní úvazek s tehdy na Ostravu zajímavým platem 18 000 korun? Pro absolventa bez praxe to bylo lákavé. Zdeněk to ale odmítnul. „Byla tu totiž daleko lákavější možnost: vrhnout se naplno do finančnictví. Vždyť už v té době jsem si poradenstvím vydělával víc.“

„Se svým vedoucím Petrem Sedlákem jsem měl super vztah, všichni v Brně, kam jsem jezdil z Ostravy, byli nadšení, měli velké vize, plány, super obleky, auta a já cítil příležitost něco takého vybudovat i v Ostravě. Až později jsem zjistil, že Ostrava není Brno, a dokázat to, co oni, nebude nic jednoduchého.“

Dva roky se tak věnoval hlavně klientům a držel se dvou svých názorů: „Pokud chce člověk někoho vést, musí oboru rozumět. A pokud chce po někom aktivity, musí je sám dělat.“

Otevřel první klientské centrum

Do Partners přestoupil hned při vzniku v roce 2007 s týmem čtyř lidí. „Změnu firmy jsem nebral jako něco riskantního, věřil jsem svému vedoucímu a vnímal jsem to jako příležitost být součástí nové české společnosti.“ Partners proto prezentoval jako krok kupředu a klienti proti změně nic nenamítali. A Zdeněk si brzy začal plnit svůj sen. „Měl jsem vizi klientského centra, kde se mohou poradci scházet s klienty v reprezentativních prostorech. Žádný podomní prodej bez zázemí a důvěryhodnosti. A to se mi povedlo. První klientské centrum, které otevíral někdo z poradců, vzniklo v Ostravě a otevírali jsme ho společně s Hankou Mordinskou. De facto první bylo v Praze a druhé v Brně, ale to otevřela Centrála.“ Tuto vizi pak převzali i někteří z jeho lidí a otevírali kanceláře ve Frýdku Místku, Hlučíně, Českém Těšíně nebo Třinci.

Manželka se věnuje klientele

V roce 2006 s ním začala podnikat i jeho žena Hanka (tehdy ještě Lachová). A ačkoliv by se mohlo zdát, že bude mít kariéru díky muži dobře „našlápnutou“, vše bylo jinak. „Začátky neměla jednoduché, ani jeden nejsme původem z Ostravy, takže jsem většinu potenciálu vyčerpal já, a na ni už lidé z našeho okolí nezbyli. Zpočátku jsem jí dal tedy alespoň pár svých doporučení a věnovala se čistě klientské práci,“ popisuje práci své ženy Zdeněk.

Časem se pustila i do náboru a dostala se na M1. Nakonec se ale manželé dohodli, že se jen jeden bude věnovat manažerské kariéře a druhý klientské. Hanka je tak dnes VIP Consultant V a má Klientské centrum v Kroměříži.

„Musím uznat, že žena mi byla a je velkou oporou. Když jsem se učil třeba na Supervize, trénovala odpovědi se mnou a v mnoha případech věděla víc než já,“ přiznává Zdeněk a doplňuje: „Dneska má manželka EFPU, perfektně zná trh, obor a výborně zvládá práci s klienty. Pokud tak potřebuju s něčím pomoci, poradit, vím, na koho se obrátit. Ona mi naopak umí dodat kontakt na někoho s potenciálem v byznysu. Spolupráce nám funguje skvěle.“

O D1 usiloval pět let

Zdeněk si jde od začátku v Partners za svým, i když moc dobře ví, co za tím stojí. „Pro mě je silnou motivací být Partnerem a akcionářem společnosti. Vím, že to není nic jednoduchého, ale zase na druhou stranu nic nereálného. Je k tomu potřeba v uvozovkách jenom trocha dřiny, statistika, čas a štěstí,“ přiznává.

Na D1 „šplhal“ pět let. Myslel, že to zvládne dřív. „Odešli mi nějaké M1 a M2 z přímé linie, proto jsem se na ředitele nedostal dřív,“ vysvětluje a hned dodává: „Ani pozice ředitele není nejstabilnější, do konce prosince jsem v potvrzovacím období a zatím jsem z toho mírně řečeno nervózní.“ (Pozn. redakce: rozhovor vznikl v listopadu.)

O D1 se rozhodl usilovat ve chvíli, kdy kvartál předtím napsal s týmem 26,5 tisíce bankovních jednotek. „Chyběl nám jen kousek, jen tři a půl tisíce jednotek, ale já se kdysi zařekl, že na D1 půjdu, až budu mít pocit, že na to firma má. Nejsem zastáncem nějakého hecování, jednorázového zvýšení výkonu o třicet, čtyřicet procent, a pak už to nikdy nezopakovat,“ tvrdí. A právě po 2. kvartálu si uvědomil, že je ten správný čas, šance dostat se výš.

Další kvartál se mu povedlo napsat 32 tisíc bankovních jednotek. „Byl to plánovaný krok a řekl bych, že ten jednodušší. Až obhajoba je pro mě ten správný adrenalin.“ Po prvním měsíci je naštvaný, představoval si jiný výsledek. Napsali 6 300 BJ. „V září jsme se možná uspokojili povýšením, ale v říjnu jsme zaspali a výkon je katastrofický,“ říká o obhajobě D1 Zdeněk. „Nicméně pořád nehážu flintu do žita, hodně lidí mi řeklo, že v listopadu napíše výkon, kterým doženou i říjen. Takže se může stát, že v listopadu uděláme rekord a prosinec bude v pohodě. Do 4. ledna máme šanci dokázat, že si ředitelství zasloužíme!“

Svůj tým si hýčká

Sám se drží pravidla: „Pokud někdo neumí napsat výkon nebo přivést nováčka, tak to nemůže chtít po svých lidech.“ Sice to nevytesal do kamene, ale jako by se stalo. Svým lidem jde příkladem a vše, co řekne, plní.

Zdeněk popisuje svůj tým jako partu přátelských, férových a zodpovědných lidí, jež plují na stejné lodi. Vztah mají založený na otevřenosti a vědí, že mohou svému nadřízenému říct cokoliv dobrého i špatného. Většina z nich byla dříve klienty. „Veronika Bezecná je dnes čerstvě na M3 a podnikáme spolu téměř od začátku. Beru ji spíše jako kamarádku, a často spolu tak řešíme i jiné věci než jen byznys. Stejně tak vnímám Martinu Gregorovou, špičkovou odbornici s titulem EFPA, Oldu Malého, který byl předtím manželčiným klientem, a všechny ostatní.“

Pro své lidi často připravuje motivační odměny, které stmelují tým. Zařídil tak například wellness či sportovní akce. Nyní v rámci povyšování odměny navýšil. Není ale zastáncem rozdávání peněz jako formy „prémie“, raději daruje různé formy zážitků nebo vybavení kanceláří.

A jak odměňuje sám sebe? „Mám úžasnou rodinu, oba synové závodně plavou, tancují, jeden hraje volejbal, volný čas a vydělané peníze tak rád investuju do času s rodinou. Kluky doprovázím na tréninky a na soutěže. A pokud chci odměnit sebe? Nejraději zajdu do sauny, na masáž nebo s rodinou do aquaparku.“

„Rodinný dům je zbytečný nadstandard“

Zdeněk se po deseti letech ve finanční oblasti považuje za velmi skromného člověka. Nechal si postavit dům na klíč, ale časem zjistil, že je pro něj nadstandardem a luxusem, který nepotřebuje. Prodal jej. S rodinou bydlí v bytě a jezdí Passatem z flotily Partners. „Priority mám jinde, ne ve hmotných statcích.“ Kde? Raduje se z úspěchu svých lidí.

„Někteří mí lidé byli zpočátku financemi nepolíbeni, jiní se dokonce dostali do životních situací, které nebyly záviděníhodné, nebo dělali podřadnou práci a jejich rodiny musely často vystačit s malým rozpočtem. Když teď vidím, jak se někteří vypracovali osobnostně i profesně, mají nadstandardní příjem a plní si s rodinou sny, které by si jinak nikdy nesplnili, přináší mi to upřímnou radost a potěšení,“ přiznává Zdeněk Procházka a dodává: „Zjistil jsem, že mě baví úspěch mého týmu, se vší upřímností říkám, že když někdo ode mě povyšuje, je to pro mě strašně silný a emotivní zážitek.“

Na Partnera nechvátá

Současný Director, ale, jak upozorňuje, zatím v obhajovacím období, byl v loňském roce nejlepší M3 u Petra Borkovce. „A rok předtím to bylo tuším druhé místo. Dlouhodobě se pohybuju na předních místech mezi emkama, uvidíme, jak to bude mezi déčkama…“

A kdy se chce dostat na Partnera? „Časové plány si nedávám, až na to budeme mít, tak to dáme, nyní chci dát spíše přednost náboru nových lidí a podpoře lidem v týmu s kariérou. A pokud D1 neobhájím, udělám si EFPU,“ říká s úsměvem ředitel.

Nebo co kdyby zůstal po dostudování školy v mlékárně a měl jako absolvent, a ještě k tomu v Ostravě, zajímavý příjem? Kdepak. K této myšlence se Zdeněk nikdy nevrátil a nevrací. „Často dostávám otázku, zda jsem chtěl někdy s finančním oborem seknout a dělat něco jiného, musím ale říct, že nikdy. Nikdy jsem neměl pocit, že tento byznys nejde, a nikdy jsem neuvažoval o něčem jiném.“

Je si jistý, že se oboru chce věnovat i nadále. Co by dělal, kdyby celý jeho tým skončil? Je si jistý, že by se vrátil zase na začátek – ke klientské práci – a postavil si nový tým. „Nemyslím si, že by k tomu mělo dojít. To, co ale vím na sto procent, je, že budu do konce života podnikat ve financích – ať už jako profík, ředitel, nebo Partner.“