Na kávě s Petrem Skulou

Simona Mrázková | 3. 8. 2014 | Vstoupit do diskuze

Zvoní! Ze dveří se vyřítí nejprve em dvojka Petr SKULA, hned vzápětí dé jednička Michal KREJČÍ se Senior Consultantem Tomášem LANGREM. Jako poslední ze školních škamen ležérním krokem vycházejí em jedna Honza Vokál a dé dvojka Jan Vodehnal. Lanškrounské gymnázium vychovalo opravdové hvězdy Partners.

Od tyrkysového osazenstva lanškrounského gymnázia ale zpátky k Petrovi. Petr Skula vystudoval v Brně učitelství biologie a chemie a dodnes tvrdí, že učitelé jsou jedni z nejhodnotnějších členů týmu Partners. Umí mluvit, mají přehled a nenosí na očích růžové brýle. „Dnes bych neměnil, a to jsem před vstupem do Partners měl místo ve skvělé firmě, slušný plat a o zábavu postaráno,“ říká Petr. Jeho příchod do Partners nemá na svědomí nikdo jiný než Michal Krejčí. „Počkal si na mě dobré tři roky. Michal je příkladem takového přesvědčovacího talentu, kterým se může pochlubit jen málokdo. Mé vlastní argumenty obrátil naruby, až z atraktivní zaměstnanecké pozice zbyla jen smutná vidina omezeného kariérního růstu, povinného reportování, biče v podobě striktní šéfové…“

Nemám čas ztrácet čas

Podle motta „Systém je vybudovaný a stačí ho jen předávat dál“ se snaží maximálně rozvíjet a využívat osobní potenciál všech členů týmu. „Podnikání v Partners chápu jako vztahový byznys. Každý kolem mě má za úkol rozklíčovat alespoň tři sta lidí ze svého osobního potenciálu. Jsou ale i tací, kteří s přehledem identifikují tisíc lidí. V další fázi se vybírají adepti do byznysu, kandidát na prvního klienta atd. Nováček si také volí, s kým se chce setkat osobně a koho raději přenechá zkušenějším. Díky tomu bude mít už po měsíci lidi v záškolu.“

Makám jen s tím, kdo makat chce

Po novém roce prošla Petrova týmová struktura zemětřesením. Ze čtyřiceti lidí mu zůstala zhruba polovina. „Byli to převážně studenti, které to s námi sice bavilo, ale nic moc firmě nevraceli zpátky. Každý měl možnost vyjádřit svůj postoj. Naše domněnky se ve většině případů potvrdily. Asi dva lidi se díky našemu jednání rozhoupali, omezili své další aktivity a začali makat opravdu na sto procent. Nyní je nás půlka, ale zato víme, že zbylo zdravé jádro, se kterým budeme růst,“ popisuje Petr, který se nechce nechat zaslepit: „Mí přímí spolupracovníci už se viděli na manažerských pozicích, ale měli mlhu před očima. Ve skutečnosti výkon psalo jen pár lidí. To je nebezpečné.“

Motivačky – zlatý důl

Petr správně pochopil, že motivační výzvy tu nejsou jen tak pro nic za nic. Pokud se jich adresát umí správně zhostit, mohou mu později přinést velký užitek. „Prošel jsem dvakrát TOP GUNem, po prvním ročníku jsem postoupil na em jedna, po druhém na em dva. Už jen čtyřtisícové zápisné pro mě znamenalo, že to nesmím vzdát.  Petr Borkovec s Mikem Opplem vtipkují, že TOP GUN věnovali budoucím vedoucím. Platí to doslova. Kdo se udrží ve hře a splní všechna kritéria, ten povýší o pozici nahoru. Užili jsme si skvělý zájezd do Říma, navštívili rezidenci Petra Borkovce, ale ze všech cen si nejvíc vážím exkluzivního individuálního vzdělávání.“

A co dál?

Petr chce na podzim povýšit na em tři. Podle rady Petra Borkovce se nyní soustředí na vychování silných nástupců. Sází při tom na tvrdší režim, controlling, důraz na efektivitu při předávání informací, kompetencí či dovedností. Rozdíl mezi stádem a těmi, kdo postupují nahoru, vidí v síle vlastní vize. „Mám rozpracovaný byznys plán, a navíc si každý týden připravuji akční plán. Pomocí plnění krátkodobých cílů se přibližuji k dlouhodobým. Partners mi otevřeli oči. Neumím si představit, že bych se měl vrátit do zaměstnání. V tu chvíli bych svou vizi ztratil. Nyní neexistuje možnost, že bych to nedokázal. Jak dlouho strávím současnými aktivitami, je jen otázka času a energie. Vím, že je možné stát se Partnerem, chtěl bych to stihnout do osmi let.“

Zajímavost o Petrovi:

Petr sbírá mince. Díky Partners často cestuje do zajímavých destinací, tak si je začal vozit na památku. V jeho pečlivě sestaveném albu se mezi Hindenburgy blýskne i nějaký ten Masaryk. Nejstarší mincí, kterou se Petrovi podařilo ulovit, je relikvie z roku 309 našeho letopočtu.