Na jahody s Michalem Opplem

Jakub Zeman | 24. 9. 2012 | Vstoupit do diskuze

Léto už je sice definitivně za námi, ale na jahody se můžete vypravit i teď. Třeba za doprovodu čerstvě povýšeného Partnera Michala OPPLA. Cestou si můžete nechat vyprávět jeho kariérový příběh...

V 90. letech jsme spolu s Petrem Borkovcem a Petrem Sedlákem jezdili do Skotska sbírat jahody a maliny. Tam jsme poprvé přičichli k výkonové práci a zjistili jsme, že nás to ohromně baví. Já jsem dokonce pokořil rekord, když se mi za jediný den podařilo nasbírat padesát přepravek malin. Po návratu do Čech jsme si během studia přivydělávali všelijak. Brigádničili jsme třeba na stavbě, kde nám tenkrát platili sedmnáct korun na hodinu. Náš zápal pro práci to ale nijak nezmenšilo, a tak zatímco naši ukrajinští spolupracovníci postávali se založenýma rukama a pokuřovali cigarety, my jsme závodili s kolečky, kdo uveze víc cihel. „Chlapi, co blázníte, vždyť jste placení od hodiny,“ klepali si na čelo. Tenkrát se v nás nejspíš formovaly ty vlastnosti, které nám o několik let později pomohly obstát v byznyse, navzdory mnoha ranám osudu

Zkouška ohněm

Cesta k úspěchu byla trnitá. Vzpomínám si, jak za mnou jednoho dne Petr Borkovec přišel s tím, abych odškolil telefonování. „Ne, v žádném případě,“ vyděsil jsem se. Jen si to představte, stát před lidmi a vysvětlovat jim něco, co jsem v té době já sám nezvládal na sto procent - to nebylo nic příjemného. Řekl jsem si však: „Kruci, tuhle nejistotu musím nějak odbourat, takhle to dál nejde!“ A postupem času se to začalo poddávat a já si uvědomil, že když nahlas vyslovím své myšlenky, dochází mi mnohé souvislosti a tím pádem učím nejen své posluchače, ale především sebe. Boj tím však zdaleka neskončil. Krušné časy nastaly na jaře roku 2006. Tehdy jsem byl na pozici GST - to odpovídá naší pozici M2 -  a měli jsme tak zoufale slabý výkon, že jsem se sám sebe ptal, zda mám v téhle práci pokračovat. Krize byla tak hluboká, že jsem si šel postěžovat Petru Borkovcovi a v duchu jsem čekal slova útěchy. Jenže Petrova reakce mne šokovala. „Fajn, budeme dál kamarádi, budeme spolu chodit na pivo, ale tyhle tvé nářky už fakt nechci poslouchat. Když chceš skončit, tak holt skončíš.“ Tečka. Ani ne za půl hodiny se Petr objevil v mé kanceláři a položil mi na stůl výpověď. Zalapal jsem po dechu. Okamžitě se mi to rozleželo v hlavě a rázem jsem si uvědomil, že ve finančním poradenství jsem ještě zdaleka neřekl své poslední slovo. Zařadil jsem tedy zpátečku a uzavřel s Petrem Borovcem odvážnou úmluvu. Pokud nastanu k 1. říjnu na pozici BL, tak doopravdy skončím. To jsem podepsal a lejstro jsem mu vrátil. Petr se jen potutelně usmál a prohlásil: „Až budeš ředitel, zarámuju ti to a můžeš si to pověsit v kanceláři, aby všichni věděli, jak jsi byl blbej.“

Michal Oppl, Partner společnosti Partners a místopředseda představenstva EFPA ČR

Sen o vysoké škole

Ještě před začátkem své kariéry v poradenské branži jsem působil jako doktorand na Ústavu financí Mendelovy univerzity. Můj dědeček byl kandidátem věd a učil na vysoké škole. Možná jsem tedy zdědil nějaké jeho vlohy. S Oldřichem Šobou jsme před lety dokonce pracovali na projektu soukromé vysoké školy zaměřené na finanční podnikání. Vycházeli jsme z toho, že firmy jako Škoda Auto, nebo IBM mají vlastní vysokou školu, která má přidanou hodnotu v tom, že svým absolventům garantuje práci v oboru. Navíc jsme měli pocit, že české vysoké školy vychovávají ze svých studentů pouze zaměstnance, nikoliv podnikatele. Vysoká škola měla fungovat pod hlavičkou Partners a mělo se na ní spolupodílet také několik dalších finančních institucí. Zrovna jsme s tehdejší ministryní školství Petrou Buzkovou jednali o možnostech akreditace nové školy, když tu na dveře zaklepala takzvaná finanční krize. A tím se naše plány radikálně změnily. Partners se sice krize nedotkla - my jsme rostli závratným tempem. Bohužel ne tak naši obchodní partneři, kteří v důsledku recese razantně omezili budget na své marketingové aktivity. Vzhledem k tomu, že bychom na tak rozsáhlý projekt zůstali sami, a s ohledem na to, že jsme ve stejné době rozjížděli i program Train the Trainer, EFPA Česká republika, Partners akademie a navíc investovali velké sumy do rozvoje sítě klientských center, rozhodli jsme se projekt vysoké školy prozatím odložit. Naše rozhodování ovlivnil i fakt, že návratnost takové investice by se pohybovala v dlouhodobém horizontu a s ohledem na plánovaný vstup na burzu si nemůžeme dovolit propad do červených čísel. Navzdory tomu jsme však v loňském roce učinili důležitý krok, neboť jsme navázali úzkou spolupráci s Mendelovou univerzitou, kde jsme otevřeli studijní obor finance a investiční management. Po skončení akademického roku plánujeme lehký upgrade oboru, aby přilákal uchazeče, kteří skutečně cílí na kariéru ve finančním sektoru. Financemi a investičním managementem si de facto testujeme náš potenciál a v pravý okamžik jej využijeme naplno. Projekt samostatné vysoké školy v podání Partners totiž zdaleka není mrtvý.

Kromě projektu vysoké školy mám v současné době plné ruce práce s expanzí do Polska. Je třeba mít neustále po ruce tlumočníka, ale budování byznysu na zelené louce je nesmírně zábavné. Snažím si však najít čas i na své soukromí. S přítelkyní plánujeme postavit domek s velkým sportovištěm a s kolegou Erikem Brychtou čas od času vyrazíme na zápas našeho oblíbeného klubu FC Barcelona. A budoucnost? Nejspíš opráším němčinu. Německo je trh nacpaný všemožnými prodavači, ale kvalitní finanční plánování, to tam nikdo nedělá. Inu, příležitost pro Partners jako stvořená…

117

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Open seminář Bořivoje Beránka

Máte zájem o seminář: