Kariérový příběh: Zdeňka Maroušková

Jakub Zeman, Lada Kičmerová | 15. 7. 2011 | Vstoupit do diskuze

Vloni získala Zdeňka MAROUŠKOVÁ titul Team manager roku a ocenění za nejkvalitnější produkci. Ačkoliv se nyní soustředí na rozvoj svého týmu, na klientskou práci nedá dopustit a na její adresu se ozývají skvělá doporučení. „Strašně mě to těší, když na Vánoce dostanu od klientů esemesky s přáním nebo najdu-li od nich v kanceláři čokoládu či květiny. Připadám si být součástí rodiny.“

Celé to vzniklo díky bratranci mého manžela, kterým není nikdo jiný než ředitel Partners Karel Maroušek. Byli jsme jednou u manželových rodičů a jeho tatínek z ničeho nic přiběhl a povídal: „Představte si, Karel pracuje u jakési švýcarské banky! Viděl jsem jeho provizní smlouvu a má tam asi sto padesát tisíc!“ Podívali jsme se po sobě s manželem a byli jsme zvědaví, co nám k tomu Karel řekne. Když jsme se později potkali, Karel uvedl věci na pravou míru. „Švýcarská banka“ to sice nebyla, zato jsme uslyšeli zcela nový pojem – finanční poradenství. Ani já, ani manžel jsme v té době netušili, že něco jako finanční poradenství vůbec existuje. Ačkoliv nás tenkrát myšlenka nadchla, byli jsme poněkud nedůvěřiví. Všechno to totiž působilo až podivuhodně idylicky. Manžel se dokonce ptal: „Proboha, Karle, není to nějaká sekta?“

Byznys na dvou židlích

Zlom, kdy jsem si uvědomila, že finanční poradenství není jen jakási idealistická vize, ale že reálně funguje, nastal, když jsme s manželem řešili hypotéku a byli jsme fascinováni Karlovými kalkulacemi, které nám přinesly výrazné úspory. Tehdy jsme si poprvé na vlastní kůži vyzkoušeli, co vlastně finanční poradenství obnáší, a byli jsme nadšeni tím, že to jde i jinak – bez nutnosti obíhat banky. Tou dobou jsem ale působila ve zcela jiné branži – vyjednávala jsem ve Francii kontrakty pro české oděvní firmy, které měly dříve v Novém Boru a okolí zvučné jméno. Ovšem když po vstupu České republiky do Evropské unie všechny tyto firmy začaly krachovat, začala jsem se porozhlížet po jiné práci. A tehdejší OVB se zdálo být dobrou volbou. Nicméně až do roku 2008 jsem vlastně působila na dvou místech, což z dnešního pohledu vnímám jako značný limit svého kariérového růstu. Manžel je nyní sice o pozici pode mnou, ale je fakt, že za mnohé vděčím právě jemu. Mám totiž tolik klientů, že nestačím sama sestavovat portfolia a právě s tím mi manžel pomáhá. Radí mi i v otázkách investic a fondů, ve kterých se skutečně vyzná. Už jsme dokonale sehraná dvojka. Dnes finanční poradenství vnímám jako dokonale etickou a maximálně proklientsky zaměřenou službu a jsem nesmírně ráda, že mohu v této branži podnikat.

Poradkyně, za kterou byste jeli přes půl republiky

Povýšení na pozici M2 s sebou přináší poměrně razantní změnu pracovní náplně. Jenže klientská práce mě nesmírně baví, a už jenom proto za ní nechci a nemohu nakreslit tlustou čáru. Noví klienti se mi totiž sami neustále ozývají. Dnes už nemusím vyhledávat nové kontakty – mohu se plně spolehnout výhradně na přímá doporučení. Zkoušela jsem třeba některé klienty přenechat jiným kolegům, ale většinou jsem slyšela: „No ale my chceme vás.“ Mí klienti nepochází jen „od nás“ z Nového Boru nebo České Lípy, kde jsme na začátku června spolu s Rostislavem Hoffmanem otevřeli nové klientské centrum. Jezdí za mnou i ze vzdálenějších koutů země, třeba z Liberce nebo z Brna. Jeden klient za mnou dokonce jezdí až z Olomouce, navzdory tomu, že tam funguje klientské centrum. Snažím se pro klienty dělat maximum. Máme podkrovní kanceláře, které působí útulně a klient se v nich bezpochyby cítí lépe než v lecjakém neosobním open space. Pokud klienti přijdou i s dětmi, jsme na tuto eventualitu připraveni, a zatímco s rodiči u kávy řešíme „vážné věci“, děti si mohou hrát nebo se dívat na pohádku. Do koupelny chceme přidat i přebalovací pult. Prostě je důležité, aby se tu klienti cítili příjemně a „jako doma“. Navíc s ohledem na mou současnou pozici bylo příjemné i zjištění, že mezi stávajícími klienty mohu najít hodně budoucích spolupracovníků. Dvě mé kolegyně původně pracovaly v bance. Stejně jako já si dnes nemohou vynachválit podnikání v Partners, kdy klientům mohou reálně pomáhat, ne jen vnucovat nové a nové produkty.

Podnikání v kraji, který banky teprve objevují

Podnikám v poměrně chudém regionu s dvacetiprocentní nezaměstnaností. To přináší jistá specifika. Třeba zdejší cenové relace jsou oproti Praze dost odlišné. Když jsem připravovala hypotéku, jeden kolega v pražském Tokovu se divil, že řeším „hypotéku na garáž“, zkrátka nemohl pochopit, že byt v tomto kraji přijde na nějakých 700 000 Kč. Každodenní problémy, které řešíme, by se ve velkých městech mohly zdát kuriózní. Narazili jsme třeba v oblasti poskytování bankovních služeb, kde Partners spolupracují s UniCredit Bank. Jenže vysvětlujte klientovi výhody konta u této banky, když o značce UniCredit Bank nikdy neslyšel! Nový Bor je malé město a je tu zastoupeno jen pár bank, přičemž nejbližší bankomat UniCredit Bank je padesát kilometrů daleko, v Liberci nebo v Ústí nad Labem. Teprve když si UniCredit otevřel pobočku v nedaleké České Lípě, uspořádali jsme s Dagmar Prajzlerovou u nás v Novém Boru školení, které mělo mému týmu přiblížit fungování jednotlivých produktů Partners bankovních služeb. Region má však i pozitivní specifika. U místních lidí, z nichž se rekrutovali mí spolupracovníci, vidím mnohem silnější vůli a motivaci dát se do práce než kde jinde.

Nezdolná vůle

Při práci s týmem se mi osvědčil tzv. scoreboard, tedy výsledková tabule, na které zaznamenáváme výsledky doporučení, domluvených analýz i poradenství. Díky tomu jasně vidím, kde je nějaký problém. Kupříkladu několik poradců mělo potíže se získáváním doporučení, a tak jsem využila prezentaci Stáni Liškové – do dvou týdnů bylo vidět zřetelné zlepšení. V případě potřeby kolegům názorně předvádím, jak má jednání s klientem vypadat. Kromě scoreboardu se nám osvědčily pravidelné páteční meetingy, během nichž si představujeme novinky a probíráme nová portfolia. Kromě toho osobně kontroluji všechna portfolia sestavovaná nováčky. Tím se nám daří držet laťku kvality vysoko a výsledkem byly čtyři nominace na březnové výroční konferenci Partners City. Ovšem mé osobní vítězství bylo poněkud odlišné. Minulý rok jsem prodělala vážnou nemoc. Když jsem se dozvěděla diagnózu, byl to pro mě šok. Jenže pak jsem si uvědomila, že mě potřebuje rodina, klienti i spolupracovníci. Nejstrašnější je sedět celé dny doma; v noci se vám pak nechce spát a hlavou se honí černé myšlenky. Proto jsem spěchala co nejrychleji zpátky do práce, abych „zaměstnala hlavu“. A ta vůle něco dělat mi nakonec pomohla nemoc překonat…