Kariéra Veroniky Daňové

Jakub Zeman | 25. 3. 2013 | Vstoupit do diskuze

Veronika DAŇOVÁ v loňském roce povýšila do pozice M2 a na základě svých výsledků se zařadila po bok nejúspěšnějších manažerů v ředitelství Jitky LUCBAUEROVÉ. Jaká byla její cesta do Partners a jak se jí podařilo zdárně zdolat první příčky kariérového plánu? Přečtěte si náš nejnovější kariérový příběh!

Na začátku března Veronika Daňová oficiálně povýšila na M2.

Kdy a za jakých okolností jste se dostala do Partners?

První schůzka s mou tehdejší vedoucí proběhla v listopadu 2009. Kontaktovala mne Martina Kindlová na doporučení mé spolužačky z VŠ. Kamarádka mi telefonovala, že jde o zajímavou příležitost a že se s paní mám sejít. Nejprve jsem reagovala negativně: „Do financí? Jsi se zbláznila…“.  Když mi ale vysvětlila, že jde o něco jiného, než na co jsme byli v Česku dosud zvyklí, rozhodla jsem, že schůzku přijmu. Setkání bylo domluveno v Českých Budějovicích. Přijela jsem autobusem, a protože jsem měla ještě hodinu do schůzky, šla jsem na kávu ke kamarádce, která dělá kadeřnici. Shodou okolností tam zrovna stříhala jednu mou spolužačku z VŠ a tak jsme si začaly povídat. Ptala se mě, kam se chystám a tak jsem jí to řekla. První na co se mě zeptala, o jakou jde společnost. Partners, odpověděla jsem. Ona se usmála a řekla, že dělá to samé u OVB a že taky nabírá lidi. Tak jsem se jí ptala o čem ta práce je. Řekla mi tři věci. Že udělám pár schůzek za měsíc, nestojí to žádné úsilí a na konci měsíce mám vyděláno padesát tisíc. Většina lidí by si asi řekla, že je to skvělé. Ale já jsem byla zvyklá na to, že peníze, pokud mají být "čisté", je nutné si tvrdě odpracovat. Když mi tedy řekla hodně peněz za málo práce, přišlo mi to přinejmenším podezřelé. Řekla jsem jí, že si to promyslím a šla na pohovor. Filozofie Partners mě zaujala a veškerých pochybností ohledně výdělku mě zbavila odpověď na mou otázku, zda bych si prací poradce mohla vydělat padesát tisíc. „Mohla,“ bylo mi řečeno. „ Ale bude vás to stát spoustu vzdělávání, budete muset hodně pracovat a obětovat čas. Teprve potom můžete vydělat těch padesát tisíc.“ To byla odpověď, která mě jednoznačně utvrdila o tom, jakou cestou se vydat. A jsem ráda, že jsem se rozhodla právě tak.

Vzpomněla byste si na svého prvního klienta? A na člověka, který vás jako první napadnul coby ideální budoucí spolupracovník?

Samozřejmě, to se nedá zapomenout. Mou první klientkou byla moje kamarádka, která je velice inteligentní a rozumná. Vždy jsem si vážila jejích rad a názorů, proto jsem jako první klientku vybrala právě jí. Bylo pro mne důležité znát její názor na službu. A výsledek? Je spokojenou klientkou dodnes. Jako první spolupracovník do firmy mě napadla spolužačka z VŠ Hana Chalupová. Znala jsem jí jako zodpovědného, inteligentního, velice pracovitého a hlavně férového člověka se srdcem na pravém místě. Volba byla velice správná. Jde se mnou kariérou v dobrém i ve zlém dodnes a věřím, že to nic nezmění.

Co bylo pro vás nejtěžším okamžikem v cestě na manažerskou pozici? Jak se vám podařilo obtíže překonat?

Nebyla to vždy procházka růžovou zahradou, ale když vidíte na konci té cesty cíl, na který se nesmírně těšíte, ani ty náročnější chvíle nevnímáte. Překážek bylo spousta, ale díky skvělým lidem okolo mne se daly překonat. Z toho důvodu nechci líčit, co bylo nejtěžší. Nikdy to nebylo tak hrozné, aby se to nedalo zvládnout. Jenom je důležité věřit v sebe samotného, věřit tomu, že to vždy dokážete. Jednou, když jsem byla nemocná, jsem si koupila barvu na keramiku a pro celý tým vyrobila hrnečky, na které jsem na jednu stranu napsala jméno daného spolupracovníka a nakreslila čtyřlístek a na druhou stranu napsala: To zvládneš a ty víš, že to zvládneš! Když si tohle řeknete před jakoukoli překážkou, výrazně se ta překážka zmenší…

Při nedávném vyhlašování nejlepších spolupracovníků ředitelství Jitky Lucbauerové bylo často slyšet vaše jméno. Máte nějakou osvědčenou metodu, díky které jste tak úspěšná?

Jako největší důvod našich úspěchů vnímám to, že jsme si dokázali zachovat vlastní identitu. Myslím tím to, že máme vlastní systém, který nám funguje. Od ostatních se jezdíme inspirovat, když se nám to líbí, tak to zakomponujeme, ale pořád si jedeme vlastním způsobem. Máme vlastní postupy, vlastní názory, spoustu věcí děláme, nebo k nim přistupujeme jinak. Zásadní odlišností je, že pracujeme s jednotlivci tak, aby opravdu byli úspěšní. Jinými slovy nejedeme na kvantitu, ale na kvalitu. Tím pádem nám neprojde systémem zdaleka tolik lidí jako v jiných strukturách, ale zase zůstávají. Rosteme tedy pomalu, ale jistě.

Co vás nejvíce baví na manažerské práci?

Všechno. Narodila jsem se pro manažerskou práci. Mám ráda práci se svými lidmi, a i když to někdy vyžaduje i nepříjemná jednání, všichni vědí, že je to vždy pro jejich dobro a baví mě, když pak vidím jejich růst, kariérní i osobnostní. Mám ráda všechny lidi ve své firmě a miluji práci s nimi jednotlivě i s týmem jako celkem. Baví mě dosahovat s nimi společně vytyčených cílů a sledovat jak se jim plní jejich sny.

Jak se vám daří nejlépe motivovat své spolupracovníky, aby měli výsledky a aby je práce bavila?

Na výsledky nemotivuji. Jsem toho názoru, že by měl každý vědět, že to dělá pro sebe. Je třeba, aby lidi měli vnitřní motivaci, ta je dlouhodobá, zatímco vnější motivace je krátkodobá. Pouze v případě, že jsou výsledky příliš nízké, zasáhnu. Velmi důležité jsou podle mě vztahy ve firmě a atmosféra, ve které podnikáme. Tu podporuji různými způsoby. Trávíme spolu čas. Připravuji pro nás pro všechny různé akce. Například teď nás čeká celodenní výlet i s životními partnery. Půjdeme lesem z Týna nad Vltavou na přehradu Hněvkovice, po cestě se bude hrát bojová hra. Cílem bude kemp Rusalka, kde si uděláme společné odpoledne a opečeme buřty, strávíme fajn den a večer půjdeme zpět. Kvůli této akci jsem sundala umělé nehty a začala trénovat hru na kytaru - představte si tu pohodu, oheň, buřty, kytara…

Podle Veroniky Daňové je pro dobré výsledky důležitá přátelská atmosféra v týmu

V zájmu navození dobré atmosféry umožňuji těm lidem z týmu, kteří nemají partnera, aby si s sebou na akce brali třeba členy rodiny nebo své nejlepší kamarády. Uvědomuji si, že pro lidi, kteří partnera nemají, může být účast na takové akci stresující. Člověk si pak uvědomí, že je sám. Je mi jedno koho si vezmou s sebou, důležité je, že jsou šťastní a mě to finančně vyjde nastejno. Jinak motivací můžou být i často nepodstatné ale přesto důležité věci, například že ráno do kanceláře přijdete s úsměvem, pobavíte se s ostatními při práci, sem tam přihodíte vtipnou poznámku, dáte si společnou kávu a jste pozitivní. V takovém prostředí se dobře pracuje.

Jak nejraději trávíte svůj volný čas?

V tuto chvíli moc volného času nemám, jelikož jsem si začala plnit jeden ze svých snů a to mě stojí hodně času. A hlavně nějak zvlášť nerozlišuji pracovní čas a volný čas. Ráda jezdím na kolečkových bruslích, chodím na procházky a setkávám se s přáteli. Také ráda trávím čas s rodinou. Začala jsem hrát na piano, takže hodně trénuji. No a taky musím říct, že si ráda zajdu na dobré víno, což je můj veliký koníček. Jsem toho názoru, že je třeba užívat si, dokud to jde.