Golf a byznys? Obojí máte jen ve svých rukou

6. 4. 2016 | Vstoupit do diskuze

Petr Kroupa se vypracoval na jednoho z partnerů společnosti Partners, která je lídrem na finančně poradenském trhu. Za co vděčí sportu, v čem mu pomohl při podnikání a proč má tak rád golf? Dozvíte se v rozhovoru, který poskytl časopisu Golf.

Před kariérou ve financích jste hrál basketbal, jaké byly vaše největší úspěchy?
Basketbal jsem začal hrát v sedmi letech. Byla to dlouhou dobu moje jediná vášeň. Hrál jsem osm let 1. ligu. U nás jsem se stal vicemistrem, na mezinárodní úrovni si nejvíc cením toho, že jsme tři roky po sobě hráli Evropský pohár. To byly nejcennější zkušenosti.

Na co z těchto dob nejraději vzpomínáte?
Nejhezčí vzpomínky mám na lidi, kteří se kolem basketbalu pohybovali, hlavně na spoluhráče. Basketbal, to byla tehdy jedna velká parta, zažili jsme spolu spoustu srandy. Měl jsem štěstí, že jsem hrál s kluky, kteří byli skvělí nejen na hřišti, ale i po lidské stránce. Rád vzpomínám taky na trenéry, kteří mě hodně naučili, z toho jsem pak čerpal i v další kariéře.

Sport a finance – jak došlo k takové změně vaší kariéry?
Studoval jsem VŠ ekonomickou, takže k financím jsem měl poměrně blízko. I při studiích pro mě ale zůstával životní prioritou stále basketbal. Zlom přišel v roce 1999, kdy jsem se těsně před sezonou vážně zranil a skoro celý rok jsem nehrál. Tou dobou jsem školu dokončil a začal jsem si uvědomovat, že ve sportovní kariéře člověk nemá svůj osud pevně v rukou. To jsem ale vždycky mít chtěl. Uvědomoval jsem si, že dráha sportovce dříve nebo později skončí, a přemýšlel, co bude dál. Chtěl jsem se připravit... A tak jsem začal podnikat. Zpočátku samozřejmě ještě při basketu, ale postupem času už pro mě přestával být prioritou a věnoval jsem se víc a víc byznysu a podnikání.

Uvažoval jste, že byste u basketbalu zůstal například jako trenér?
O tom jsem neuvažoval. Jednak jsem na to neměl věk, bylo mi 25 let, jednak jsem měl v té době jiné ambice. Trenérská kariéra mi nepřipadala perspektivní.

Zahrajete si ještě někdy?
Snažím se udržovat si přehled, občas se podívám na NBA, když přepínám golf. (smích) Po skončení kariéry jsem ale osm let nesáhl na míč. Teď si občas jdeme zahrát s mojí ženou, která také hrála basket vrcholově, a se synem, ten začal hrát nedávno. Snažíme se mu předat nějaké dovednosti. Ale že bych hrál nějakou nižší soutěž, to už by nebylo ono.

Pomohla vám ve finanční sféře nějak vaše předchozí sportovní kariéra?
Kariéru ve financích jsem nikdy přímo neplánoval, byla to spíš náhoda. Potkal jsem člověka, který mě nadchl pro myšlenku vlastního podnikání, ukázal mi, jak vybudovat vlastní byznys. Znamenalo to pro mě nový impuls a výzvu. Chtěl jsem se podílet na budování firmy, která bude trhu dominovat a formovat ho. Tomu jsem podřídil mnoho, podnikání se pro mě stalo takovým novým sportem.

Nikdy jste této volby nelitoval?
Nikdy. V mém životě se toho moc nezměnilo, protože nejde ani tak o to, v jakém oboru se pohybujete, ale o to, jaký máte postoj a přístup k tomu, co děláte.

Mohl jste někdy využít předchozí sportovní zkušenosti v podnikání?
Sport mě naučil všechno potřebné – mít sebevědomí, překonávat překážky, házet neúspěchy za hlavu a zároveň se z nich poučit, vyrovnat se s tlakem. Pochopil jsem, že pokud chcete něco dokázat, musíte trénovat a drilovat, bez toho se úspěch nedostaví. A to vše využívám v byznysu.

Co nového vám naopak do života přinesla kariéra v podnikání?
Určitě svobodu, spoustu zkušeností, zajímavých kontaktů a hlavně větší rozhled a osobnostní rozvoj.

Co bylo podle vás na podnikání nejtěžší?
Nejobtížnější bylo pracovat s různými typy lidí. Každý má jiný styl komunikace, jiné zkušenosti, motivy, ambice, návyky, sebevědomí, jinak přemýšlí a má jiný přístup k životu. Ve vrcholovém sportu si jsou všichni tak nějak podobní. Podobně přemýšlí, mají touhu vyhrávat, ví, že úspěchu musí něco obětovat... Tak to ale v normálním životě nefunguje. Zpočátku mi dělalo problémy potkávat se s lidmi, kteří neměli tak velký tah na branku, neměli vytvořené návyky nebo nechápali můj smysl pro humor, který je mezi sportovci také trochu specifický. Nejtěžší bylo se s tím vyrovnat.

Jak jste se s tím tedy vyrovnával?
Zkušenostmi, jinak to ani nejde. Moje kariéra probíhala hodně stylem pokus-omyl. Spoustu věcí jsem se naučil tak, že jsem je nějak vyzkoušel, a ony nefungovaly. Tak jsem to musel zkusit jinak.

V současnosti jste v podstatě na profesním vrcholu, je to tak?
Zčásti ano. Ale ono budování firmy nemá vrchol. Vždycky můžete dělat větší obraty, mít větší zisky, mít větší podíly na trhu a více spolupracovníků. Je to nekonečná škála vizí a cílů. Já jsem se na začátku kariéry chtěl sportovní terminologií „dostat na olympiádu". Což byl také jeden z důvodů, proč jsem s basketbalem skončil. Věděl jsem, že po sportovní stránce nemám na to, abych hrál NBA a splnil si sny, které jsem měl od dětství. Našel jsem si proto jinou oblast, kde bych to mohl dokázat.
Nerad ale mluvím o podnikání jako o kariéře. Je to zaměstnanecký výraz. Zaměstnanci se ve své kariéře snaží dostat na co nejvyšší post, zatímco podnikatel založí vlastní firmu a od začátku je vlastně na kariérním vrcholu. Chtěl jsem se stát partnerem, ale nebylo to klíčové. Podstatné bylo, aby mě to bavilo, dávalo mi to smysl, stalo se to pro mě stejnou vášní, jakou byl basket, a aby to nebyl stereotyp. A to práce s lidmi není.

Jaké máte v současnosti další ambice?
Firemní ambicí je pro mě neustálý rozvoj společnosti a výchova kvalitních a vzdělaných lidí. To je pro růst zásadní. Lidi si vychováváme sami, je to nekončící příběh předávání zkušeností a správných podnikatelských postojů. Chci se pozitivně podílet na životě lidí kolem mě, na jejich osobnostním růstu i na zvyšování jejich životní úrovně. To je moje vize a můj cíl.

Dokážete se svými zkušenostmi u lidí odhadnout, kdo uspěje?
Jsem schopen odhadnout extrémy, ale po hodinovém rozhovoru neřeknu, jestli člověk sedící proti mně dokáže být úspěšný. Olympijského vítěze na první pohled také nepoznáte. Úspěch je běh na dlouhou trať a my pro něj umíme vytvořit správné prostředí, předat zkušenosti a poskytnout konzultace. Každý se ale v životě potýká s různými situacemi a záleží jen na něm, jak na ně zareaguje a popere se s nimi. Byznys je o individuální odpovědnosti a za svůj úspěch si „může" každý sám.

Podle čeho si vybíráte lidi do svého týmu?
Nemám rád „negouše". Zajímaví jsou pro mě lidé, kteří jsou pozitivní a mají hlad po úspěchu. Proto také rád „sahám" po lidech ze sportu. Ti mají velmi často hlad po vítězství a zdravé sebevědomí.

Jakou hlavní věc by podle vás měl o Partners každý vědět?
Chtěl bych, aby se každému při slově Partners vybavila kvalita a důvěryhodnost. S tím české poradenské firmy poměrně bojují. Nicméně každý musí poznat sám, co a kdo mu vyhovuje. Jsem si ale jistý, že máme nejkvalitnější a nejvzdělanější lidi a nejlepší proklientsky orientovanou filozofii. Za pravdu mi dává neustálý růst počtu spokojených klientů, potažmo důvěra v naši firmu.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Pravidelně vstávám před sedmou a vozím své dvě děti do školy a školky. Od devíti hodin mám obvykle první meetingy ať již v kanceláři nebo mimo. Mojí hlavní náplní je práce s lidmi, vedu různé semináře, porady, individuální koučingové rozhovory, dělám pohovory, komunikuji s obchodními partnery. Zkrátka dělám vše, co si myslím, že povede k rozvoji firmy. Také se snažím trávit co možná nejvíce času s rodinou a v rámci možností sportovat.

Takže nemáte nějaké zažité rituály nebo stereotypy?
Pro mě je stereotyp ubíjející. Moje práce taková naštěstí není a náš rodinný život už vůbec ne. Mám v hlavě naplánované priority a podle nich se řídím, ale cesta k nim nemusí být přesně nalinkovaná.

Je váš současný život splněním vašeho snu?
Od začátku jsme chtěli vybudovat byznys, který bude ovlivňovat a formovat trh. To byla naše vize. Mít kvalitní lidi, zásadní podíl na trhu... a to se splnilo.

A vaše osobní sny?
Nejsem zaměřený úplně materiálně. Ano, jezdím v dobrém autě, mám kde bydlet a občas si něco nadstandardního dopřeji, ale to pro mě nikdy nebylo stěžejní. Jako svou největší svobodu a tu nejcennější odměnu za tvrdou práci vnímám to, že se mohu intenzivněji věnovat své rodině, která je pro mě v životě to nejdůležitější. Často slýchávám od starších úspěšných lidí, že ve svém životě litují nejvíce toho, že si nemohli při svém podnikání víc užít rodinného života, věnovat se dostatečně svým dětem. Tuto cenu bych nikdy nechtěl platit.

Jak jste se dostal ke golfu?
K samotnému hraní mě přivedl kamarád. Vždycky jsem se zajímal o myšlení špičkových sportovců a jedním z nejvíce obdivovaných byl Tiger Woods. Líbilo se mi, jakým způsobem o golfu přemýšlí a co do něj dává, jak na sobě neustále pracuje, jak ho nezajímají ostatní a soustředí se pouze na sebe. Tímhle přístupem golf nezvratně změnil. Jemu mohou současní špičkoví hráči vděčit za to, kolik dnes vydělávají. Navíc je dobrým kamarádem Michaela Jordana, který pro mou generaci basketbalistů zůstává fenoménem. (úsměv)

Čím se vám tenhle sport zalíbil?
Golf mi vyhovuje svými pravidly, etiketou a prostředím, kde se hraje. A můžete ho hrát celý život. Je to technicky náročný sport, jeden z vůbec nejnáročnějších na koordinaci. Nehrajete proti soupeřům, ale sám proti sobě a proti hřišti, což je úplně jiná filozofie než v týmových sportech. Trénujete i psychickou odolnost. A taky se mi líbí, že ať zahrajete jakýkoliv počet špatných ran, vždycky si pamatujete jenom ty dobré. Tedy já to alespoň tak mám. (úsměv)

Kolik mu věnujete času a jaký máte HCP?
Snažím se minimálně jednou až dvakrát týdně trénovat s trenérem a pilovat techniku. V létě hraju, jak nejčastěji můžu. Záleží na pracovním vytížení, ale alespoň jednou za týden se na hřiště snažím dostat. HCP mám 9,6.

Jaké byly vaše největší golfové úspěchy?
Jsem soutěživý typ. Pro mě je největším úspěchem to, že se rok od roku dokážu zlepšovat a svou hru dostávám v rámci možností pod kontrolu. Jinak jsem asi jako každý amatér vyhrál několik komerčních turnajů. Cokoli dělám, chci dělat na vysoké úrovni. A golf není výjimka. Vím, že se jím nikdy nebudu živit, ale chci ho hrát dobře.

Máte ve svém nabitém programu čas sledovat golf v televizi? Pokud ano, komu fandíte?
Na golf se dívám poměrně často. Vlastně je to skoro jediná věc, která u nás běží. (smích) Když pominu Tigera Woodse, který bohužel v současnosti nehraje, tak se mi líbí hráči jako Ernie Els, Phil Mickelson, Rory McIlroy, Rickie Fowler, Justin Rose, ale líbí se mi třeba i švih Hideki Matsuyami. Zkrátka mám rád hráče, kteří nehrají nudný golf. Sledovat jejich hru je adrenalin, umí vykouzlit naprosto neskutečné rány, ale i chybovat. Jsou schopni zahrát do lesa, ale perfektně se vyhrát, což se mi líbí.

Tiger Woods je váš velký oblíbenec. Věříte, že se ještě dokáže vrátit na vrchol?
Strašně moc bych si to přál. Dokážu si představit, že to pro něj není jednoduché. Ale jsem životní optimista a myslím si, že se ještě vrátí. Pokud se mu to podaří, bude zase vyhrávat. Je to Michael Jordan golfu.

Byznys a golf mají v očích veřejnosti hodně společného. Řekněte, dělá se na greenu dobrý obchod?
Dobré obchody se dělají všude tam, kde je chcete dělat. Já jsem je na golfu nikdy nedělal. A ani dělat nechci. Golf hraji kvůli hře samotné, je to pro mě sport, ne cesta k byznysu.

Co říkáte na nálepku, že golf je sport pro horních deset tisíc?
Z hlediska peněz to není nejlevnější sport, ale není tak drahý. Pokud se chcete dostat na vrcholovou úroveň, musíte tím žít, trénovat od rána do večera, to je jediná cesta. A myslím si, že český golf je na dobré cestě. Máme Kláru Spilkovou na evropské túře, máme dobré profesionální i amatérské hráče a hráčky, kteří by se mohli prosadit.

Nemyslíte si, že jejich rozvoji by měli napomoci lidé, jako jste vy?
Myslíte z hlediska sponzoringu?

Ano, špičkoví amatérští hráči často říkají, že jim chybí sponzoři.
Jakákoliv podpora vychází z priorit dané firmy, musí dávat smysl a zapadat do její filozofie. Nám v Partners dává smysl podporovat vzdělávání a různé charitativní projekty. Tím neříkám, že nepodporujeme sport, ale je to na rozhodnutí každého jednotlivce. Do podpory různých akcí pak vkládají své vlastní vydělané prostředky. Tak to mám já i moji kolegové. Když se vrátím k vaší otázce. Myslím si, že úspěch není v první řadě o penězích. Je to o hráčích a o tom, jak tvrdě na sobě budou dřít. Podívejte se třeba na Martinu Sáblíkovou a na to, z jakých podmínek sportovně vyrostla. Obecně platí, že lepší finanční zázemí přichází po prvních výrazných úspěších. Kdy sponzoři vidí, jak tvrdě na sobě dřete a jak se navenek prezentujete.

Mluvil jste o motivaci. Mohou jimi být i budoucí vysoké příjmy?
Pokud budou u počátků něčí kariéry klíčem peníze, nikdy to nebude fungovat. Hráč musí trénovat proto, že svůj sport miluje. A když ho bude milovat a bude na to mít, jednou ho bude hrát tak dobře, že ty peníze bude vydělávat.

Na jakém nejzajímavějším místě jste kdy hrál golf?
Při každé zahraničí cestě se snažím poznat místní hřiště. Hrál jsem na spoustě míst – v Thajsku, Mexiku, na Kubě, v Jihoafrické republice, Turecku, Španělsku, Dominikánské republice, Portugalsku a dalších. Ale asi největší zážitek byl pro mě loňský golf na Havaji, kde jsem hrál hřiště Kapalua Plantation Course asi tři dny po turnaji Hyundai Tournamen of Champions PGA Tour. To bylo úžasné.

A kde byste si chtěl ještě zahrát?
Těch hřišť je hodně, napadá mně třeba v St. Andrews, žádné anglické ani skotské hřiště jsem totiž zatím neměl příležitost vyzkoušet. Anebo Augusta National, kdyby byla šance.

Daří se vám nějak propojovat golf a podnikatelskou činnost?
Nějaké golfové turnaje pořádáme. Jsme generálním partnerem turnaje Bank of the Green, poměrně prestižního týmového turnaje pořádaného za účasti bankovního sektoru a jejich partnerů. Jsme generálním partnerem Insurer of the Green, v minulosti jsme spolupořádali turnaj Celebrity Cup a připravujeme i nový model turnaje takového Ryder Cupu v bankovním světě.

Jaký máte golfový sen?
Chtěl bych se neustále zlepšovat a jednou bych rád zahrál nějaké mistrovské hřiště pod par. To je můj sen. Když člověk hraje hřiště kolem paru, tak už to znamená, že se odráží jeho práce z minulosti a má svou hru celkem pod kontrolou.

A jak by vypadal váš vysněný flight?
Tak nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Asi Tiger Woods, Rickie Fowler a Rory McIlroy, to by byla skvělá společnost.

Převzato z časopisu GOLF 4/2016