Franšízantka Helena Vejdělková: Zkušenosti ze sítě jsou neskutečně cenné

Markéta Daxnerová | 16. 11. 2016 | Vstoupit do diskuze

Kdyby nepůsobila v Partners, byla by lékařkou, byť udělala odbočku ke studiu ekonomie. Helena Vejdělková je ale dnes jednou z nejúspěšnějších franšízantek. A rozhodně nelituje. Podnikání jí dalo sebedůvěru, nezávislost, slušnou obživu, spoustu kontaktů, všeobecný rozhled i manžela.

Do Partners jsi nastoupila hned po maturitě. Co tě sem přivedlo?
Otec. V Partners pracoval již několik měsíců a mně se jeho práce líbila. Dost jsem se o ní zajímala. Ještě před nástupem do Partners jsem znala celkem podrobně kariérový plán, některé taťkovy kolegy, věděla co to je analýza, že je důležité doporučení apod. Po maturitě, kdy jsem se definitivně rozhodla, že místo medicíny půjdu studovat ekonomii, jsem se zeptala, zda mohu jít na pohovor.

Začala jsi studovat také vysokou školu a kvůli práci brzy skončila. Nelitovala jsi někdy?
Ani na chvilku. Nedávno jsem byla na srazu z gymplu. Někteří mí spolužáci ještě studovali, bydleli u rodičů a možná ještě pár let budou. Se sedmi lety pracovních zkušeností mám obrovský náskok. Školu si mohu dodělat kdykoliv. Mám to v plánu, ale ještě nenastal ten správný čas. Chtěla bych však získat vzdělání i v jiném oboru než finance, především kvůli obecnému rozhledu a určité seberealizaci. Ráda bych studovala přírodní vědy – matematiku, fyziku, chemii či biologii.

Jaké bariéry jsi musela jako začínající podnikatelka překonávat?
Největší překážkou byl velmi omezený osobní potenciál, v němž se nacházeli především studenti. Holt jsem si nemohla dovolit neříkat si o doporučení. Dále jsem se z důvodu nízkého věku obávala nízké důvěryhodnosti. To se však ukázalo jako obava planá. Klienti naštěstí nehodnotili mé mládí, ale kvalitu odvedené práce.

Po čtyřech letech ve strukturálním byznysu Partners sis otevřela v Hradci Králové Partners market. Proč ses rozhodla jít touto cestou?
Partners market je zaměřen hodně pro klientsky a mě práce s klienty vždycky bavila. Více než budování strukturálního byznysu. Cítím, že ve franšíze mohu spíše naplnit slib dlouhodobé spolupráce s klientem než v „síti“. Tam na to není tolik času. Zároveň mohu prostřednictvím fyzické přítomnosti pobočky a koncipientů obsloužit mnohem více klientů než-li jako VIP C. Každopádně zkušenosti, jenž jsem získala v „síti“ jsou neskutečně cenné a i třetím rokem v PM z nich čerpám.

Co ti podnikání dalo?
Samostatnost, sebedůvěru, vzdělání, nezávislost, slušnou obživu, spoustu kontaktů, všeobecný rozhled, manžela…

Od samého začátku podnikáš s rodinou. Co vnímáš jako největší klady a zápory takové spolupráce?
Neoddiskutovatelným faktem je důvěra a možnost mít se na koho spolehnout. Rodina vás nezklame, neudělá nic nečekaného, zároveň dá vždy velmi přímou zpětnou vazbu. Na druhou stranu je potřeba v takové spolupráci počítat s občasným střetem názorů, což se nemusí obejít bez emocí, které by v případě konfrontace s „cizím“ člověkem vůbec nenastaly.

Rodiče jsou v současnosti v práci tvoji podřízení. Jak to funguje?
Vztah nadřízený–podřízený se takovém případě vůbec nedá uplatňovat. Vlastně mi to zní nepřirozeně, už jenom, když se to vysloví. Předpokládám, že rodiče to budou vnímat podobně. Fungující spolupráci to však nebrání. Prostě každý má na marketu svou roli, kterou se snaží co možná nejlépe plnit.

Franšízu v současnosti vedeš s manželem. Jak se vám daří vybalancovat hranici mezi pracovním a osobním životem?
S manželem pracuji od začátku, co jsem v Partners a naprosto mi to vyhovuje. Vnímám jako obrovské plus, že manžel ví, co moje práce obnáší a tudíž je i tolerantní k její časové náročnosti. Vedení marketu beru jako součást našeho osobního života. Na druhou stranu to není tak, že bychom do noci vedli sáhodlouhé hovory o tom, co se dělo na marketu, kam budeme market směřovat atd. Na to máme v pracovním týdnu vyčleněnou poradu.

Na co jsi ve svém byznyse nejvíce pyšná?
Na to, že už můžeme hovořit o stovkách klientů, kteří se na náš market rádi vrací. Po sedmi letech v Partners vidím pozitivní dopad kvalitního dlouhodobého servisu, kdy nemusím volat na klienty, ale oni volají mně a vygeneruje to celkem slušný výkon. Toho bych chtěla dosáhnout u všech koncipientů. Nejdřív tomu však předchází tvrdá dřina. Bez toho to nejde.

Jaká je tvoje vize podnikání v Partners?
Chci, aby se náš market dostal do podvědomí široké veřejnosti v Hradci Králové, měl stovky až tisíce spokojených klientů, naplněný stav 10 koncipientů, kteří svou práci mají rádi a chtějí ji vykonávat dlouhodobě. Zároveň chci, aby pobočka byla silná po ekonomické stránce a koncipienti dosahovali nadprůměrných příjmů. Též věřím, že v našem regionu budeme silným partnerem poradců a manažerů ze sítě, kteří nás budou vnímat jako top profesionály v našem oboru.

Co byl tvůj nejtěžší moment v kariéře a díky čemu jsi ho překonala?
Nejtěžší bylo rozhodnutí vybudovat pobočku a následně její první měsíce fungování. Ani ne tak po ekonomické stránce jako po stránce řekněme sociální. Odchodem ze sítě jsem ztratila pravidelný kontakt s kolegy, účast na vzdělávacích akcích apod. V prvních měsících jsem měla pocit, že jsem na všechno sama. Najednou se odstřihnete od pravidelného přísunu „vnější“ motivace a zbyde vám jen ta „vnitřní“. Ta naštěstí byla dostatečně silná na to, abych to ustála.

Co jiného bys dělala, kdybys nepodnikala v Partners?
Byla bych lékařkou, byť stávající zdravotní systém mě trochu odrazuje. Je to jediná profese, kterou si dokážu představit vykonávat jako zaměstnanec. Jsem si jista, že kdybych nenastoupila do Partners, tak bych studium ekonomie opustila a vrátila se k původní variantě studovat medicínu. V práci s pacienty a klienty však vidím určitou asimilaci, proto si dokážu představit, že svou stávající profesi budu vykonávat i za 20 let bez toho, že bych měla pocit, že mně někde něco uteklo.

Máš v byznyse nějaký vzor, který tě inspiruje?
Vyloženě vzor nemám. Inspirují mě však všechny ženy, které ve své kariéře něčeho dosáhly a dokázaly skloubit práci a rodinu. Ztotožňuji se s názorem architektky Evy Jiřičné, podle níž toho ženy mohou dokázat daleko více než muži, protože odmalička mají na zádech větší ruksak, který musí unést.