Director David Studnička a kariéra v Partners

Lada Kičmerová | 21. 4. 2011 | Vstoupit do diskuze

"Ve sportu jsem se naučil, že každé vítězství čeká až za porážkou. Takže pokud mám nejtěžší chvíli v kariéře teprve před sebou, mohu se těšit i na největší úspěch," říká nový director Partners David STUDNIČKA.

Před kariérou v Partners jste se dlouho věnoval sportu. Jakému a jakých úspěchů jste dosáhl?

Měl jsem velké štěstí, že mě rodiče vedli ke sportu již od mého útlého dětství. Začínal jsem již ve třech letech v Pardubicích s hokejem, který mi vydržel asi do 15 let. Pak nastoupila moje cyklistická kariéra, pro kterou jsem žil až do mých 20 let. Konkrétně to byla dráhová a silniční cyklistika a nejvíce si vážím bronzové medaile z mistroství světa, 10 titulů mistra republiky a své účasti na Závodě Míru.

Jak jste se dostal od sportovní kariéry k podnikání ve finančním poradenství?

Vždycky to vypadalo, že se budu živit sportem, a tak šla škola a moje profesní příprava mimo mě. Když jsem skončil s cyklistikou, začínal jsem život úplně od nuly. Bylo to těžké období, chyběl mi životní cíl a směr. Na rok jsem se zavřel do učebnic a doháněl vše, co jsem do té doby zanedbával. Připravil jsem se na vysokou, dostal se na Bezpečnostně právní studia a den po příjímačkách jsem šel na pohovor do OVB. Nováček Honzi Jaroše na mě získal doporučení jako na bývalého sportovce, který hledá nový životní směr.

Netušil jsem, co chci v životě dělat, ale věděl jsem, že chci být v životě svobodný, finančně zabezpečený a časově flexibilní. Navíc mě vtáhl team kolem Honzy. Strašně rád na ty začátky vzpomínám. A to, že to byly zrovna finance, byla jednoduše náhoda. Mimochodem finance pro mě byla velká neznámá, neměl jsem ani bankovní účet a později jsem zjistil, že si platím dvě nejhorší smlouvy na českém finančním trhu. Vtipný začátek.

Na konferenci Partners jste zmínil, že za vašimi úspěchy stojí hodně i výchova – prozradíte něco o vašich rodičích a jak ve vás podpořili motivaci k úspěchu?

Rodičům jsem velmi vděčný za úspěchy v mém pracovním životě. Jsem jedináček, který ovšem nebyl rozmazlovaný, ale naopak jsem to byl pouze já, který mohl naplnit ambice rodičů. A já jsem vždycky chtěl, aby na mě byli pyšní. Když se ohlédnu zpět, vidím, jak moc se museli omezovat, abych mohl dělat sport na profesionální úrovni. Táta byl vždycky ten, který mě dokázal vybičovat k překonání svých fyzických a někdy i psychických možností. Máma byla ta, která mi dávala psychickou podporu, že to zvládnu.

Když to shrnu, myslím, že kombinace tvrdého nesmlouvavého trenéra, který vás nutí do nepříjemných věcí a trenéra, který vás podpoří, někdy utěší a udržuje psychicky v pohodě, je ta správná kombinace jak do sportu, tak i do podnikání. Mimochodem tady vidím obrovskou paralelu s výchovou nováčků v Partners. Měl jsem velmi netradiční dětství, které bych ovšem za žádnou cenu nevyměnil.

Pokud se podíváte zpět na vaši kariéru v Partners, který okamžik byl podle vás nejobtížnější?

Nejobtížnější? To nedokážu říct, v podnikání je to pořád nahoru a dolů, jako na horské dráze. Každopádně ve sportu jsem se naučil, že každé vítězství čeká až za porážkou. Takže pokud mám nejtěžší chvíli v kariéře teprve před sebou, mohu se těšit i na největší úspěch. To je zákon, který mi dává sílu bojovat s každou překážkou.

Co je podle vás klíčem k tomu, aby mohl být někdo v Partners úspěšný?

Každý člověk je přirozeně líný, otázka je, kdo má v sobě kolik vůle, aby tu lenost překonal. No a vůle přijde, pokud mám jasný motiv a vím, proč ho chci dosáhnout. To je to důležité z hlediska vnitřního postoje. Pak už je jen třeba se obklopit fajn lidmi s podobným postojem.

Máte pocit, že se vaše role s postupem na ředitelskou pozici změnila?

Neřekl bych, že se výrazně změnila, nebo mi to ještě nedošlo. Jedno ale vím jistě, je třeba si užívat samotnou cestu kariérou. Ne se křečovitě drápat nahoru a myslet si, že se váš život výrazně změní, až dosáhnete svého cíle. Jen se lehce změní vaše povinnosti a navýší benefity. Za svou nejdůležitější roli považuji být pořád nablízku svým lidem a být jim nápomocen vždy, když od mne budou chtít pomocnou ruku. No a pokud má někdo pocit, že mohu pomoci jeho týmu, zpravidla neodmítám pozvání ani na různé semináře a firemní dny napříč Partners.

Kde hlavně působí váš tým?

Moje ředitelství postupně expandovalo z Hradce Králové přes Prahu, Liberec, až po Ústí. To jsou hlavní lokality působnosti. Ale postupně se rozpínáme téměř do celých Čech.

Jaké jsou vaše nejbližší plány a akce s vaším týmem spolupracovníků?

Mám jedno velké štěstí. Moje ředitelství je složeno z mnoha výrazných osobností, které mají dnes jasnou představu a koncepci práce se svým týmem. Jednoduše mají svůj systém, ovšem založený na jasné, dle mého názoru správné filozofii, kterou se mi povedlo v celém ředitelství zanechat a zakořenit. V zásadě nedělám plošné akce pro celé ředitelství, ale vždy řešíme podporu z mé strany s jednotlivými manažery. Přeci jen mnoho z nich už má dnes svoji hlavu a vzhledem k jejich dobrému směru jim do kormidla nechci výrazně zasahovat.

Na druhou stranu, všichni z nich ví, že jsem otevřen jakékoliv podpoře jejich práce. Rád bych vyzdvihl manažery, konkrétní osobnosti, o kterých bude v blízké budoucnosti výrazně slyšet. Obdiv za jejich práci určitě patří Tomášovi Myšákovi, Ondřeji Bílkovi, Romanu Vejdělkovi, Martinu Holasovi, Honzu Pummerovi či Josefu Hejdukovi.

Co nyní považujete coby director Partners za zásadní projekt či činnost pro to, aby se společnost dále rozvíjela a nabízela zajímavou službu pro klienty a kariérní úspěch pro poradce a manažery?

Skutečně oceňuji projekt call-centra. Především to, že je centrála schopna mnoho smluv zachránit a tím zamezit zrušení smluv a stornům. Je třeba si uvědomit, že je to skutečně nadstandart. De facto centrála pomáhá s povinnostmi poradců i přesto, že by vůbec nemusela. Že tak zamezí vracení mnoha peněz zpět finančním institucím na stornech, snad není třeba ani zdůrazňovat.

Jaká je vaše vize společnosti Partners za pět let ode dneška?

Dokáži si Partners představit jako výrazného hráče na fiančním trhu, který dokáže směle konkurovat velkým finančním domům. Ať už z pohledu vlastní produktové nabídky, obratu nebo i počtu spokojených klientů.